Přesnou míru trefily letošní dramatizace skutečných událostí až napotřetí. Jinak solidní Metanol se nezbavil publicistických šablon, naopak historický Bůh s námi si vzal pražskou defenestraci jen jako záminku k přepjaté hře na umění. Teprve režisér David Ondříček našel cestu.
Fotogalerie |
Také jeho Dukla 61 sice vychází z reality, jmenovitě tragédie ze 7. července 1961, kdy kvůli důlnímu požáru zahynulo 108 horníků, ale zosobňuje čistokrevné drama přesahující konkrétní událost. Nadto drama skvěle nasnímané i zahrané v čele s neskutečně vyzrálou Marthou Issovou.
Účinku jejího projevu se vyrovnají snad jen kratičké uvozující vzpomínky pozůstalých: „Ještě před tím jsme spolu byli na borůvkách, fotil mě a já nechtěla.“ Emoční síla tkví v prozaickém detailu od obřadu přezouvání ke sklence vody; to Ondříček dobře ví i umí.
Také stavba příběhu, jehož scénář psali Jakub Režný a Matěj Podzimek, je promyšlená. Z dobových agitek o plnění plánu a vzkvétajícím Havířově se děj přes tlachání horníků o fotbalu přenese do závalu; náhle, rychle, věcně. Ztratili kamaráda, letos už třetího; tak běžně, odevzdaně se tu přijímá smrt.
Ale hlavní tragédie je ještě daleko. Zatím se rýsuje nosný mikrokosmos rodiny, jenž dává obecnému případu plnokrevnou jedinečnost. Nejstarší z filmových potomků Issové a Marka Taclíka si přiveze těhotnou přítelkyni a oznámí, že místo studií půjde vydělávat na šachtu. Ani facka od táty ho nezastaví, tím spíše chce syn otci dokázat, že je taky chlap.
Dukla 61Česko, 2018, 154 min Režie: David Ondříček Scénář: Jakub Režný, Matěj Podzimek Hrají: Marek Taclík, Martha Issová, Oskar Hes, Antonie Formanová, Peter Nádasdi, Robert Mikluš, Petr Buchta, Jiří Sedláček, Štěpán Kozub, Jiří Langmajer, Martin Myšička, Václav Neužil ml., Tomáš Bambušek, Lucie Žáčková, Izabela Firlová, Pavel Batěk, Kristýna Krajíčková a další Hodnocení: 80 % |
„Oba jsou mezci,“ sdělí matka se stejnou přímostí, s jakou nabízí řešení v potratu. Ví své, tady se nepěstuje sentiment ani planá romantika. Mužský svět představuje šachta se siláckým hecováním, drsnými iniciačními rituály a bujarou pitkou po výplatě, následovanou vynuceným manželským sexem – scéna, kdy hrdinka Issová slyší ze synova pokoje totéž, co sama roky mlčky přijímá, doslova přimrazí.
Ale patriarchát haurů, jejichž příslušnost k tehdejší finanční elitě je tvrdě vydřená a kteří vtipkují „Příště jí dej polštář přes hubu, ať neřve“ stejně bohorovně, jako si utahují z rudých hesel i papalášů, přitom vytváří funkční rovnováhu ke světu žen, nenápadných generálek každodennosti a ve skutečnosti klíčových hrdinek. Protože právě vdovy musí najít sílu žít dál i s vědomím, že své syny znovu uvidí fárat.
Příběh tragédie na dole DuklaZemřelo 108 horníků, většina se udusila  |
Zatímco první díl připomíná vypjatý vztahový tanec na Titaniku před nárazem, druhý, ač stále střídá svět pod zemí a nad ní, už se posouvá k žánru thrilleru téměř v přímém přenosu. Pozvolné řetězení náznaků příští paniky, snímání, svícení, tlumení hudby, všechna řemesla slouží závratnému pohledu na klesající klec, připomínající výtah do pekla. A znovu všechnu bolest světa nesou ženy, němě čekající před branami na jména obětí.
Nehledě na pietní hodnotu je Dukla 61 ukázkou vysoké profesionality. Nepoužívá vatu, ornamenty ani citové vydírání, i nářečí zvládá se ctí. Snad jen postavy šéfů socialistického šlendriánu jsou trochu plošší a účelové rozdělení do dvou dílů vybízí k srovnání, z něhož první vychází o milimetry lépe. Jako celistvý kus by v kinech vydaly na celovečerní zjevení a Issové za suché „Ty nebul“ by Český lev sedl jak ulitý.
