Libochovka s pravostranným přítokem Halda patří k méně známým říčkám na východním okraji Českomoravské vrchoviny poblíž Tišnova. Na rozdíl od jiných podobných v nich značkaři z KČT dosud nevyznačili žádnou souvislou trasu, i když romantické krajinné scenérie doplněné mnoha technickými a historickými pamětihodnostmi by si to určitě zasloužily.
Kromě značek tu chybí i mosty a lávky, takže pochod údolím kolem vody vyžaduje nejedno brodění. V chladných obdobích roku je dobré mít s sebou v batohu vysoké holínky.
Podzemní továrna Diana
Pomocí tří viaduktů a tří tunelů se nad údolím Libochovky a Haldy vine a nabírá výšku železniční trať č. 250 z Tišnova do Křižanova. Trať v tomto úseku je poměrně mladá a začala se budovat až v důsledku mnichovských událostí po roce 1938.
V roce 1943 si němečtí okupanti všimli tří již hotových tunelů na rozestavěné železnici. Tunely totiž skýtaly možný úkryt a bezpečí před stále častějším ničivým bombardováním spojenců.
A tak vznikl nápad zřídit v nich podzemní továrnu Diana GmbH a přesunout sem výrobu stíhaček Messerschmitt, které do té doby produkovaly zbrojní závody v rakouském městě Wienner Neustadt, v srpnu 1943 prakticky celé zničené spojeneckým náletem.
Jižní portál tunelu C u Níhova
Viadukt přes Libochovku s tunelem A u Dolních Louček
Podzemní továrna Diana rozjela výrobu koncem léta 1944. V prvním tunelu A u Dolních Louček se montovaly trupy letadel, v Lubenském tunelu B se zhotovovala křídla a v třetím Níhovském tunelu C se připravovaly plechové dílce a části draků letadel.
Všechna tři pracoviště propojovala narychlo postavená úzkorozchodná železnice vedoucí údolím Libochovky a Haldy. Pracovní síly tvořili totálně nasazení dělníci různých národů Evropy, převahu měli obyvatelé okolního moravského regionu. Pracovní tábor pro dělníky vznikl v osadě Kutiny při soutoku Haldy s Libochovkou.
Na podzim roku 1944 se dařilo v Dianě vyrobit až 8 stíhaček denně, s blížícím se koncem války produktivita upadala. Poslední letadla opustila továrnu v březnu 1945.
Trampským údolím Haldy
Třetí, nejvýše položený tunel C je snadno dostupný od železniční zastávky Níhov, kde se potok Halda začíná zařezávat do náhorní plošiny Českomoravské vrchoviny. Je to kraj s dlouhou tradicí trampingu, o čemž se hned několikrát přesvědčíte, pokud se budete držet cestičky podél meandrujícího potoka.
Údolí Haldy pod Lubenským tunelem
Nihovská madona
Zvláště druhý ohyb skýtá hezké skalní zákoutí se soškou tzv. níhovské madony a pamětními tabulkami již nežijících kamarádů-trampů. Odtud je to kousek k Níhovskému tunelu C (délka 531 m) s krásným kamenným portálem nesoucí letopočet 1942.
Válečná tunelová výroba v podmínkách neustálého chladu, vlhka a průvanu probíhala ve dvou patrech, osvětlení řešily rtuťové výbojky na stěnách a vstupy uzavírala dřevěná stěna s vraty. Stopy po vnitřních úpravách už dnes nejsou vůbec patrné. Mnohem více je toho k vidění u dalšího Lubenského tunel B, v němž se vyráběla křídla.
Putování údolím Haldy se však začíná malinko komplikovat. Nejdříve je nutné překonat či obejít soukromou pastvinu u rybníka, resp. statku Borky a pak několikrát přejít potok. Někde jsou lávky, avšak jistější a bezpečnější bývá spíše přeskákání nevelkého potoka po kamenech.
Lubenský tunel B
Blízkost Lubenského tunelu signalizuje betonová nádrž prapodivného tvaru, který má připomínat ševcovské kopyto. Odtud také název. Nepravidelný tvar nádrže měl zmást hloubkové letce a připomínat hladinu přírodního jezera v lesích. K čemu přesně Kopyto sloužilo, není úplně jasné. Možná k chlazení kompresorů, možná k výcviku potápěčů? Některé poznatky o provozu a detailech Diany odešly spolu s německými inženýry.
Hned pod Kopytem se údolí zužuje a ztrácí se mezi strmými srázy a skalními stěnami. Vpravo se tyčí mohutná Pochopova skála, naproti ve svahu zeje otvor uměle rozšířeného skalního převisu – jeskyně „Na Kutinách“. Pod převisem je k dispozici ohniště a mezi odpadky se válí zřejmě též zbytky kovových dílů z dob tovární výroby.
Bývalý barák pracovního tábora v Kutinách, dnes restaurace a ubytovna U Trempů.
Kamenný násep úzkorozchodné železnice
V Lubenském tunelu kousek nad jeskyní dokázala šestičlenná skupinka dělníků vyrobit za dvanáctihodinovou směnu jedno křídlo stíhačky. Hotová křídla se pak dopravovala přes údolí Haldy po odvážně zbudovaném dřevěném mostě vzpěradlové konstrukce do lakovny v Kuřimské Nové Vsi.
Z mostu, připomínajícího prý stavbu z dob Divokého západu, zbyly jen dva malé betonové pilířky v korytě potoka. V údolí pod Lubenským tunelem je rovněž velmi dobře patrný násep úzkorozchodné železničky. Na několika místech je sice odnesený velkou vodou, nikde jinde se však z úzkorozchodky více nezachovalo než právě tady pod Lubenským tunelem.
Tragédie v Kutinách
Další místo hodné pozornosti představuje osada Kutiny. Tady byl pracovní tábor továrny Diany, po válce internační tábor pro Němce a pro vojáky Rudé armády, kteří upadli do německého zajetí. Mnohé původní baráky se zachovaly a ve dvou dokonce fungují restaurační a ubytovací zařízení. V zimě jsou však mimo provoz.
Podruhé se Kutiny neblaze proslavily ještě v prosinci 1970, kdy se tu stalo jedno z největších železničních neštěstí u nás. Zahynulo při něm 31 osob, z nich 30 Poláků.
Údolí Libochovky a osada Kutiny z velkého železničního viaduktu
Tragickou událost, známou jako „železniční neštěstí u Řikonína“, připomíná pamětní deska na jednom z pilířů tzv. velkého kutinského viaduktu, kde došlo ke kolizi dvou vlaků. Mezinárodní rychlík Panonia tu v plné rychlosti narazil do osmi nákladních vagonů právě vykolejených ze sousední koleje. První dva vagony rychlíku hned za lokomotivou byly nárazem rozdrceny a spadly z 36 m vysokého mostu.
V Kutinách se potok Halda vlévá do podstatně širší a vodnatější Libochovky. Další dva kilometry po proudu kolem řeky k Balákovu mlýnu se neobejdou bez několikerého brodění. Většina výletníků proto volí obcházku přes kopec po zelené značce. To však znamená minout tajemstvím opředenou loučku Balákovo pole na pravém břehu Libochovky, kde byli po válce pohřbeni a v 90. letech exhumováni zajatci z kutinského tábora.
Na vlak k Mostu Míru
Za Balákovým mlýnem se údolí Libochovky rozšiřuje a kolem říčky se objevují světlé nivní louky. V holínkách ubíhá putování po polňačce přes brody rychle, pokud se ale musíte držet pouze jednoho břehu, je třeba počítat s notně pomalejším tempem. Méně schůdné úseky (například u skály Páter) jsou dokonce vybaveny řetězem.
Údolí Libochovky za Balákovým mlýnem
Balákovo pole: hřbitov zajatců
Romantická část Libochovky bez mostů, značek a lidí končí v osadě Chytálky. Tady se objevuje asfalt a vede až do Dolních Louček, kde se nad soutokem Libochovky a Loučky tyčí nejkrásnější a největší viadukt na železniční trati č. 250 – Most Míru.
Vyhnout se dá asfaltovému úseku po žluté značce vedoucí z osady Chytálky zkratkou přímo na západní konec Mostu Míru, na železniční zastávku Dolní Loučky.
Může se hoditJak se tam dostat Mapy Itinerář trasy |
