Ačkoliv mnozí televizní diváci znají zpěváka Ondřeje Rumla především díky jeho nedávné účasti v show Tvoje tvář má známý hlas, všestranně nadaný umělec nyní brázdí Česko se svou neobvyklou hudební one man show nazvanou příznačně „Nahubu“.
Název „Nahubu“ je výmluvný, neboť veškeré zvuky, o které se jiným stará kapela, zastanou vaše ústa. To je celkem ekonomický způsob, jak uchopit muziku, že?
To ano, protože muzikanti, ačkoli jsou mnohdy dobře placeni, tak stejně neustále brblají, že mají málo. Takže v tomhle smyslu je to dobré. (smích) Na druhou stranu mi je ale někdy na pódiu smutno, když tam stojím sám.
Opravdu před publikem teskníte?
Je to samozřejmě trochu nadsázka. Mám rád obě věci – jak ježdění s kapelou, tak vystupování sólo. Obojí má svoje výhody a nevýhody. Bobby McFerrin (americký jazzový a capella zpěvák, pozn. red.) jednou řekl, že když koketoval se sólovými koncerty, uvědomil si, že si bude sám sobě lepším parťákem na dlouhé cesty. Na tom něco je. Když jste s kapelou dlouhou dobu na turné, po čase začnete ty lidi tak trochu nenávidět. Lépe řečeno, začnete si trochu vadit, protože každý má jiné zvyky. Každý chce zastavit na jiné pumpě, v jinou chvíli… Jsem navíc odnaučený kuřák, takže nemám s kuřáky soucit. Vím, jaké to je přestat a vím, že to není zas tak těžké, jak si mnozí myslí.
Takže jste takový ten nekuřák, co nesnese kouř ani na sto metrů daleko?
Kdepak. Když si někdo vedle mě zapálí, tak mi to nevadí. Dokonce to snesu i v autě. Spíš mi vadí, když to v práci omezuje ostatní. Například, když potřebuju lidi na zvukové zkoušce a oni jdou na kuřáckou pauzu. To jsme se ale od původní otázky dostali někam úplně jinam.
To sice ano, ale zůstaňme ještě u cigaret. Co vás motivovalo přestat?
Když začnete kouřit, je to většinou nějaká frajeřina. Člověk si chce připadat dospěle – nebo alespoň já to tak zprvu vnímal, když mi bylo šestnáct sedmnáct a začal jsem s tím. Přestal jsem asi ve třiceti, když jsem si uvědomil, že je to úplná blbost, protože kouření vlastně vůbec nic nedělá. Je to droga k ničemu. Nemáte žádný stav změněného vědomí… Zkrátka nic. Je to jen takový hloupý zvyk. Také mi vadilo, že jsem se stále častěji zadýchával.
Před časem jste o sobě prohlásil, že pořád ještě nevíte, kdo jste. Stále na tuto otázku hledáte odpověď?
A vy víte, kdo jste? Dobře. (váhá) Zkusím vám tedy odpovědět. Jsem teď v období, kdy se tak nějak snažím čistit, takže mluvím hodně upřímně. Snad patnáct let jsem kouřil trávu, a to docela dost. A tahle věc vás úplně odosobní od vaší duše. Jakákoli droga vám duši posune jinam, než jste vy. Vyosí vás to. Jednoduše nevíte, kdo jste, i když si to třeba nepřipouštíte. Až teď, když už jsem asi rok a půl čistej, se všechno srovnává a zjišťuju, že bych se o sobě potřeboval dozvědět hodně věcí, které jsem měl dlouho někde schované a nikdy jsem je nevytáhl. Snažím se až teď přicházet na to, proč jsem takový, jaký jsem, proč se chovám tak, jak se chovám a co je příčinou mých úspěchů i selhání.
Ondřej Ruml ■ Narodil se 21. srpna 1981 v Jablonci nad Nisou. |
Co vás přimělo po tolika letech přestat?
Promítnul jsem si zpět celou tu dobu, co jsem to dělal a řekl jsem si: Přece v tom nebudeš pokračovat do smrti! Došlo, mi že nadužívání čehokoli je blbost. Vzpomínám, jak jsem si jednou říkal: Teď jedu na tři dny hrát a nemám nic u sebe. Co budu dělat? S marihuanou jsem měl pocit, že mám zbystřené smysly, kreativitu, zvýšené pocity sebevědomí… Bál jsem se, že bez ní to nebude ono. Nakonec jsem to zkusil, a ono to šlo.
Nemáte pocit, že vliv marihuany a rizika, která představuje, jsou ve společnosti pořád spíš bagatelizované?
Je to velmi podceňovaný problém. Hodně lidí do toho spadne, protože se o marihuaně všeobecně mluví jako o lehké droze a že nevyvolává závislost. Já si ale myslím, že je v jistém smyslu na stejné úrovni jako každá jiná droga. Pokud to přeháníte, dostane vás to někam úplně pryč od vás samotných. Všechno je ale otázka rozhodnutí. Když se rozhodnete přestat, tak můžete. Je to o tom zvítězit sám nad sebou.
Řekl jste, že až teď o sobě mnohé zjišťujete a vše se srovnává. To musí být na jednu stranu náročné, ale na druhou stranu také hodně povzbudivé do budoucna.
Ano, to je na tom to pozitivní – že člověk může v podstatě začít znova. Jeden dobrý přítel mi řekl: No vidíš, jsi v bodě nula – to je skvělá výchozí pozice. Tak to tak beru a cítím, že je to tak správně.
Vraťme se ale k hudbě. Jste zpěvák, který se na jedné straně prezentuje ryze nekomerční tvorbou. Na druhé straně jste se poprvé zviditelnil díky talentové soutěži a před časem jste účinkoval ve třetí řadě show Tvoje tvář má známý hlas. Není v tom trochu rozpor?
Primárně si pojďme říct, kde je ta hranice – co je a není komerční. Navíc podle mě je komerční v podstatě všechno, protože neznám umělce, který by nechtěl, aby se jeho deska prodávala, nebo herce, který by nechtěl, aby se chodilo na jeho představení. Jde o to, že některá představení jsou navštěvovaná víc a některá míň. Můžeme se bavit o tom, že některé projekty vzniknou primárně proto, aby vydělávaly peníze. Ano, pak to lze nazvat komercí. Pak je tady další aspekt, a sice ten, že to je naše práce. Jsme sice umělci, ale také nechceme mít holé zadky. Také si chceme zajet na dovolenou do zahraničí a tak dále. Také musíme z něčeho žít. Pak je na každém, jak se k tomu postaví – jestli se za to stydí, nebo ne. Já se za to, že si svou prací vydělávám peníze, nestydím.
Ondřej Ruml (Divadlo Rokoko, Praha, 28. března 2017)
Můžete trochu přiblížit atmosféru koncertů vašeho aktuálního klubového turné?
Je to vlastně spíš takové divadelní představení a snažím se, aby bylo trochu komediální. Dělám různé blbosti, aby to nebylo škrobené. Beru do hry všemožné věci, které se dějí během koncertu. Takže například komentuju, když někomu zazvoní mobil nebo dorazí pozdě. Umím rovněž napodobovat zvuky, takže když někdo kýchne nebo se hystericky zasměje, zopakuju to úplně přesně.
Řadě umělců dělá tenhle kontakt s publikem problém a v momentě, kdy dozní píseň, viditelně znejistí. Neměl jste s tím v začátcích problém?
Asi ano. Dříve jsem si daleko víc připravoval, co řeknu. Měl jsem napsané body, abych věděl, o čem jsem chtěl mezi písněmi mluvit. Teď už to nedělám, protože mi to tam nějak padá samo. Každá písnička má v sobě nějakou historku nebo úvod. Jsou to takové šuplíky a já už vím, kam sáhnout. Teď jsem ale začal dělat to, že první tři písničky vůbec nic neříkám a nechám za sebe mluvit jen hudbu a gesta. Zjistil, jsem, že to ohromně funguje.
V minulosti jste řekl, že televize se snaží primárně vydělat na umělcích peníze a je třeba to tak brát. Takhle pragmaticky se většinou vaši kolegové z branže nevyjadřují.
Kvůli tomuhle svému postoji pak ale u některých umělců často narážím. Někdy mám pocit, že mě nechápou a nechtějí mě vzít do hry jako někoho, kdo může vytvářet nějaké zajímavé věci. Mám za sebou tři desky, které jsou absolutně „nekomerční“. Jenže to tihle lidé neocení, protože už jsem jednou byl v Tvoje tvář má známý hlas a tím jsem si to u nich pohnojil. (smích) Nebo alespoň na mě to tak působí. Ale učím se mít to u zadku.
V show Tvoje tvář má známý hlas
Na druhou stranu jsou pak projekty jako StarDance, které jsou sice komerční, ale pyšní se jakýmsi puncem prestiže. Kývnul byste na konkrétně tuhle show?
Určitě bych do toho šel, protože bych se opravdu chtěl naučit tancovat. Lákalo by mě to také proto, že mě baví dlouhodobé projekty. Strašně mi to chybí. Hrával jsem v muzikálech, ze kterých jsem z různých důvodů odešel. Vzpomínám si, že se mi ale hrozně líbil ten řád, který je s tím spojený a je přesně daný. Také proto rád nastupuju do podobných dlouhodobých věcí.
Počkejte, zarazila mě hned vaše první věta. Vždyť vaše manželka je tanečnice, a dokonce tanec učí. Jak to, že to ještě neumíte?
Víte, jak je to s tou kovářovou kobylou… Potřebuju to mít jako projekt, jinak se nedonutím jít každý týden někam tancovat „jen tak“. Potřebuju, aby to bylo spojené s nějakou výzvou a třeba i tím, že jde v podstatě o soutěž. Jinak ani čísla do Tváře jsem s manželkou netrénoval. Strašně nerad si tahám práci domů.
Ještě v jedné věci bych se chtěla vrátit k Tváři. Zaujalo mě, že jste vy sám byl k některým svým vystoupením hodně kritický. Vlastně víc než porota. To jste na sebe vždycky takhle přísný?
Celý život s tím bojuju. Jsem takový sebemrskač. Je pravda, že účast v Tváři byla hodně náročná, a to i po psychické stránce. Úplně vás to vtáhne do mikrosvěta téhle show a začne vám na tom hodně záležet. I když vlastně o nic nejde. Myslel jsem si, že už dávno nejsem soutěživý člověk, ale tam jsem zjistil, že to tak není.
One man show tour Nahubu i krásná AnastaciaOndřej Ruml odstartoval své podzimní koncertní turné s výmluvným názvem Nahubu. Jeho zatím poslední stejnojmenná deska má totiž jednu zvláštnost. Veškeré zvuky v písních vytváří Ruml svými ústy i dalšími částmi těla. Fanoušky tak potěší vystoupení pojatá jako one man show. Nejbližší koncerty: Zkraje roku zpěvák překvapil účinkováním v zábavné převlekové show Tvoje tvář má známý hlas. Bodoval jako Anastacia či Eminem, kvůli němuž se nechal ostříhat a nabarvit na blond. Nebyla to jeho první zkušenost s velkou televizní show. Před jedenácti lety takřka vyhrál první a zatím poslední český X Factor. Vítězství mu těsně uniklo, když ho porazil řidič kamionu Jiří Zonyga, který se později prosadil hlavně v muzikálech. |
