Je to neuvěřitelné, ale od vydání nejpopulárnější české hry všech dob (viz výsledky naší ankety), uběhlo na konci srpna již 15 let. K tomuto výročí zavzpomínal pro PlayStation Blog na nelehké začátky vývojář Roman Hladík, jeden z mála lidí, kteří pracovali na všech třech dílech této pomalu upadající série.
Závody z první Mafie. Jedna z nejvíc frustrujících herních misí, jaké jsme kdy viděli.
Své vzpomínání vzal opravdu z gruntu a vrátil se až do dob pádu železné opony. Tehdy se mu totiž podařilo přesvědčit rodiče, aby mu koupili první počítač. Tím byl proslulý Commodore 64 a tato investice změnila Romanovi život. Kromě hraní her se totiž zhlédl především v nejrůznějších kreslicích programech. A byť vizualizovat své nápady pouze pomocí joysticku určitě nebyla ta nejpohodlnější věc, jeho láska k počítačové grafice mu předurčila budoucí živobytí.
Po střední škole se totiž dostal do ambiciózního českého studia Illusion Softworks. Tam v pouhých pěti lidech začali pracovat na fantasy hře na hrdiny, z tohoto nápadu však rychle sešlo.
Díky společné zálibě v klasických gangsterských filmech uviděli díru na trhu a rozhodli se ji využít. A to je začátek legendární Mafie. Původní idea byla taková, že hlavní postavou bude správňácký policajt. Dan Vávra, další nestor české vývojářské školy, ovšem přišel s myšlenkou, že by mohlo být zajímavější, kdyby se hlavní hrdina pohyboval na opačné straně zákona.
Emoce stranou, Mafia 2 prostě je dobrá hra.
Z pěti lidí se tým rozrostl na čtyřicet a vývoj trval dlouhých pět let. Ale jak už dnes dobře víme, všechna ta dřina se vyplatila a Mafia zaznamenala celosvětový úspěch. U nás se z ní stal okamžitě nesmrtelný hit, mimo jiné i díky možná nejlepšímu českému dabingu vůbec. Koncept otevřeného města, v němž si hráč může dělat, téměř co chce, v kombinaci se silnou dějovou linkou, je prostě něco, co není běžné ani dnes, natož v roce 2002.
Že se ihned začaly spřádat plány na druhý díl, bylo samozřejmostí. Podle původních odhadů měl být vývoj daleko jednodušší, vždyť už tým věděl, jak na to. Jenže nic nemohlo být vzdálenější pravdě. Illusion Softworks spatřili příležitost v nástupu nové generace konzolí, a kvůli moderním technologiím tak museli znovu začít prakticky od píky.
V jednu chvíli na hře dělalo i 200 lidí rozprostřených do dvou studií v Praze a Brně. V roce 2007 Illusion Softworks odkoupila americká společnost Take 2 a citelně promluvila do výsledné podoby hry, která se tak úplně neshodovala s podobou, kterou měl v hlavě Dan Vávra. Možná to bude ten důvod, proč řada fanoušků druhou Mafii nikdy nepřijala za svou navzdory faktu, že jde nesporně o výbornou hru.
Autoři Mafie 3 evidentně nepochopili, co mají na této značce fanoušci nejraději.
Do těchto nepříjemných oblastí se však Roman Hladík ve svém ryze pozitivním článku nepouští. A taktně se také vyhýbá bližším podrobnostem o Mafii 3. Omezuje se jen na poznámku, že v ní chtěli ukázat odvrácenou tvář Ameriky. Což se jim sice povedlo a i třetí díl se prodával více než dobře, ale díky repetitivní hratelnosti a odklonu od příběhového zážitku si vysloužil spíš jen průměrná hodnocení.
Pravdou je, že i kdyby se vývojáři přetrhli, tu starou dobrou Mafii, která nám navždy uvízla v paměti, už se jim nikdy napodobit nepovede. Všichni jsme už o 15 let starší a máme jiné nároky. Jen si představte, že by dnes vyšla hra s podobně frustrující pasáží, jako byly legendární závody ve „formulích“.
Doufejme, že nikdy nedojde k nějaké formě remasteru, který by nám všem jen zkazil vzpomínky.
