K vodě si vyšel Vágner s kamarády Janem Tolarem a Danielem Hnoushem. „Boilies musí mít vysokou nutriční hodnotu, aby to bylo pro rybu atraktivnější než přírodní potrava. Aby tam bylo hodně proteinů, vysoký obsah cukrů, musí mít chuť a vůni, aby je to lákalo,“ shrnuje Tolar.
„Kapři mají ten dar, že rozpoznají složení. Takže napřed boilies očichají, pak ochutnají a nakonec zjistí, že je pro ně výhodnější nechat se nakrmit, než shánět potravu po celé ploše rybníka,“ vysvětluje.
Podle něj lze pomocí boilies selektovat i druh ryb, které by měly být chyceny, zhruba do dvanácti kilo. Pak už to lze jen pomocí příslušné montáže. Ale i tak doporučuje pro ryby nad deset kilogramů spíše tvrdá boilies hlavně s ostrou příchutí, kterou zase nemají rádi malí kapři.
Za své mistrovské dílo považuje kuličku, která sice vypadá jako nedodělaná, ale ve vodě vypadá jako chuchvalec patentek (larvy pakomárů) a červů, takže pro rybu vypadá naprosto přirozeně a atraktivně. „Ryby nejsou hloupé a rybář se pořád musí snažit je něčím překvapovat,“ tvrdí Jan Tolar.
Celý díl si můžete přehrát na youtubovém profilu Jakuba Vágnera.
