Skialpové závody bývají zpravidla velmi dobře zajištěné, o bezpečnost se stará skupina horských vůdců i horská služba včetně Air Glaciers. V případě sněžení před závodem jsou odstřeleny hrozící laviny a v případě velmi špatných podmínek je trasa závodu upravena.
Organizace skialpového závodu je velmi organizačně i finančně náročná. Organizátoři PDAR se i přesto snaží držet ceny registrací dostupné. Cena za jednoho účastníka je 120 švýcarských franků (cca 3 000 Kč), což je třikrát méně než u legendárního závodu PDG, který ve stejné lokalitě pořádá švýcarská armáda (reportáž ze závodu zde).
Trasa závodu Patrouille des Aiguilles Rouges má dvě varianty a vede z Arolly do Evolene, přes vrcholy La Roussette, La Gasp, Pointe d’Arbonnaire a Pic d’Artisol (pouze delší varianta).
Kratší varianta čítá s 1 957 nastoupanými metry (sjetých metrů je 2 594), u delší varianty se nastoupá 2 681 metrů a sestoupá o 3 318 metrů.
Povinnou výbavu na závod kromě skialpových lyží tvoří lavinové vybavení, cepín, sedák a minimálně 20 metrů dlouhé ledovcové lano. V jedné části závodu je nutné se kvůli pohybu na ledovci navázat. Dvojice musí být schopná na laně nejen stoupat, ale i sjíždět. Díky tomu je PDAR považován za jeden z techničtějších závodů a nabídne tak opravdový zážitek z pohybu ve vysokých horách.
Winter Carrots tým
Na závod jsem se vydala s kamarádkou Barčou. Za pomoci Hannah Grantu jsme vytvořily tým Winter Carrots. Již od podzimu jsme se snažily trénovat, neboť nastoupané výškové metry na lyžích jsou nezbytné. Před závodem jsme měly naplánovaný aklimatizační skialpový přechod z Zermattu do Arolly.
Vrchol Pigne d’Arolla (3790 m).
Kvůli špatnému počasí jsme však musely naše plány modifikovat a vydaly se pouze z Arolly na Cabane des Vignettes ve výšce 3 160 m n. m. I tak se jen sám sjezd z chaty další den ráno stal bojem o život v silném větru, mlze a vánici. Přestože cestu známe a v kapse máme mobil s GPS, jízda v bílé tmě po ledovci je nepříjemnou zkušeností. Když se konečně ocitneme na sjezdovce v Arolle, máme upřímnou radost.
Další aklimatizační výlet z Arolly podnikáme přes Pas de Chevre až na Cabane des Dix. Obě navštívené chaty jsou na trase Haute Route. Máme možnost užít si pravou vysokohorskou atmosféru a večer u piva se seznámit s dalšími skialpinisty (většinou skupinky vedené horskými vůdci). Stále doufáme, že se počasí na závod umoudří.
Val d‘Herens
Závod se koná v neděli a tak v pátek odpoledne a v sobotu volíme odpočinek. Dole ve vesnici je však co prozkoumávat. Arolla je poslední vesničkou Val d’Hérens, v nejhlouběji zařízlém Walliském údolí (vzdálenost z Arolly do Sionu je 47 km). Údolí je známé pro skialpové výlety či letní vysokohorskou turistiku a je vzdálené od velkých lyžařských středisek.
Díky tomu máte možnost se tu setkat s pravou divočinou. Někde jsem dokonce slyšela, že na konci údolí, kde ústí ledovec Ferpecle, žijí vlci. Přímo nad Arollou dominantně vyčnívá vrchol Pigne d’Arolla (3 790 m), který je častým cílem jednodenních výletů i vícedenních přechodů. Z Ferpecle se pak v létě vyráží na známý Dente Blanche 4 356 m n. m.
Vesnička Evolene
O 15 kilometrů níže pod Arollou se nachází vesnička Evolene, která je centrem závodu. Evolene naplňuje do puntíku všechny představy o tradiční švýcarské vesničce. Většinu vesnice tvoří staré dřevěné domky, v centru najdete lokální hospody a obchůdky, které si místní předávají po generace. Raritou je malý obchod s lokálními potravinami, který sám provozuje 95letý pán.
Malebná vesnička má výjimečnou atmosféru také díky absenci velkých moderních hotelů. V Evolene se navíc nachází i malé lyžarské středisko nabízející 42 km sjezdovek vedoucích do 3 000 m n.m. Ubytování v Evolene seženete snadno u místních, naším tipem je hotel Artizol, kde se o nás královsky postarali.
Jde se závodit
Ráno nastupujeme do autobusu, který nás veze do Arolly na start. K našemu překvapení v Evolene prší a nahoře v Arolle sněží. O chvilku později stojíme na startu a volíme strategické postavení ne úplně vpředu ani vzadu.
První stoupání po startu až na La Roussette je nejnáročnější, čítá 900 výškových metrů a především ho absolvujeme v mlze a sněžení. O to víc si pak užíváme druhou část závodu, kdy sněžení ustává a my se dostáváme nad mraky. Výhledy jsou naprosto božské. Čeká nás krátký sjezd a následná „Portage“ (příkré stoupání s lyžemi na zádech do dalšího sedla, tentokrát na La Gasp).
Na trati závodu
Sjíždíme ke Cabane des Aguilles-Rouges a hned následuje poslední stoupání. Sil nám již moc nezbývá, ale dáme do toho všechno. Barča bojuje s dechem, přece jen se pohybujeme ve 3000 m n. m. Snažím se jí povzbudit a popotáhnout na laně. Jsme nahoře! Máme radost, neboť už nás čeká jen dlouhý závěrečný sjezd, naše silná stránka.
Před námi vidíme několik dámských dvojic a je nám hned jasné, že musíme předvést, co v nás je. Máme na to 1500 výškových metrů. V tuhle chvíli se nám naše těžké vybavení stává velkou výhodou. Bleskově sundat pásy, boty přepnout na sjezd a jedeme. Obřákový styl se mezi skialpinisty vyjímá a míjíme jednu dvojici za druhou.
Kvůli letošní špatné zimě a nedostatku sněhu pak sbíháme s lyžemi na zádech. Škobrtáme v přezkáčích dolu po kluzké lesní cestičce, přes kořeny a k našemu údivu i zde několik dvojic předbíháme. Jsme v cíli celkový čas 4:02. Umisťujeme se v druhé půlce dámského startovního pole a jsme s výsledkem spokojené.
