Banky dnes na běžných účtech připisují nulové úroky, na spořicích účtech je to jen o zanedbatelný chlup lepší. Na tuto bankovní realitu si lidé nechtějí zvyknout. Kde jsou doby, kdy se připisovalo ročně kolem dvou až tří procent? Jak to, že nedostávají nic za to, že bance půjčí své peníze? Kdo je ona zazobaná a nenažraná žába na prameni?
Kolik vynáší konzervativní investice?Spočítejte si sami na online investiční kalkulačce. |
Zdá se, že to jsou banky. Banky nejsou zaopatřovací ústavy a jejich dlouhodobou strategií je vydělat svým majitelům co nejvíc. Se svěřenými penězi mohou riskovat, téměř jak chtějí. Jen aby nepřekročily určitou mez rizika a nezkrachovaly, mají svého hlídacího psa v podobě České národní banky. Dalším zvláštním rysem bankovnictví je, že kapitalizuje zisky - směrem k majitelům, a socializuje velké ztráty - směrem ke státu a daním jeho obyvatel. Žába na prameni se zdá být odhalena: ziskuchtivé banky chtějí víc, a proto neplatí úroky! Anebo je to jinak?
1. plus Není procento dnes, jako procento kdysi
Mnoho lidí žije stále v domnění, že když bance půjčí peníze, musí za to něco dostat. Alespoň dvě procenta, lépe čtyři a kdysi dokonce šest. Lidé mají totiž obecně tendenci zapomínat na to špatné a pamatovat si víc to dobré. S úroky na účtech je to stejné. Na inflaci 20 procent z roku 1993 nebo úroky z hypoték ve výši 15 procent z přelomu století si už vzpomene málokdo, zato většina střadatelů stále nostalgicky vzdychá po tehdejších tří až šestiprocentních výnosech na spořících účtech.
Přitom je to jen pár let, kdy i běžné účty nesly každý rok příjemná 2 procenta. Jenže tehdejší inflace ve výši 4 až 5 procent je jaksi zapomenuta. Reálně tak lidé měli za rok o dvě procenta míň, protože úspory „snědla“ čtyřprocentní inflace. Z nákupů kolem 20 tisíc korun je to skoro o 400 korun méně.
Z těchto pohledů není současný stav vlastně zas tak špatný. Průměrná inflace byla v roce 2016 kolem 0,6 procenta. Reálná ztráta hodnoty peněz vůči tomu, co jsme si mohli koupit teď a před rokem, je tedy pouze 0,6 procenta. Z nákupů kolem 20 tisíc korun to je méně o jednu bonboniéru za 120 korun.
2. plus Běžný účet je geniální investice
V současnosti proto nejde sehnat kvalitnější, výnosnější, bezpečnější a likvidnější investici, než jsou spořicí účty či vklady v bankách. Pokud dosáhnete na nulový či dokonce kladný úrok, není, co řešit. Je to ideální konzervativní investice. Navíc likvidní a pojištěná u státu.
Čtěte také |
Mnoho lidí si přesto nedá pokoj, intenzivně pátrají po co nejvyšším úroku a přesouvají své peníze i tehdy, když jim někdo nabídne úrok jen o desetinku vyšší. Jenže jestli dostanete úrok 2,1 či 1,9 procenta je zanedbatelné. Při úložce 100 tisíc korun je například rozdíl po zdanění 170 korun za rok. I přesto lidé peníze přesouvají, ale už zapomínají, že mnohem důležitější jsou poplatky. A mnozí přitom za svůj účet platí i přes 100 korun měsíčně.
Nebojte se proto pátrat po nejvhodnějším běžném účtu, hlavně aby byl s nulovými poplatky. Vždyť úspora 100 až 150 korun měsíčně představuje uspořených 1 500 korun za rok a v prosinci se promění v příjemný vánoční dárek pro vaše blízké.
3. plus České dluhopisy jako nejhorší investice na světě
Logicky by dnes nejlepší konzervativní investicí měly být státní dluhopisy. Opak je pravdou. Inflace plížící se kolem nuly posunula výnosy českých státních dluhopisů také k nule. To ale není hlavní problém. Celou situaci dluhopisů zhoršila intervence České národní banky.
Martin Mašát (1977)
 |
Centrální banka se rozhodla uměle oslabit českou měnu. Spekulanti v očekávání konce intervencí a posílení koruny proto kupují českou korunu, ta posiluje a ČNB ji musí znovu oslabit dalším a dalším tištěním korun. Za přebytečné koruny, za dva roky je jich již o bilión více, se nakupují české dluhopisy a vlivem zvýšené poptávky jejich výnos klesá až do záporu. Dvouletý český státní dluhopis se v říjnu dokonce stal nejdražším dluhopisem na světě, tedy dluhopisem s nejzápornějším výnosem na světě. Jeho výnos byl pod minus jedním procentem ročně!
Kdo racionální by do něčeho takového investoval? Bohužel někdo musí. Ze zákona padá Černý Petr právě na banky, které peníze vybrané od klientů musí z velké části investovat bezpečně - v praxi to znamená koupit státní dluhopisy.
Jaký je výsledek? Banky vyberou peníze od klientů a musí je zainvestovat do dluhopisů, jejichž výnos je však záporný. Pro banky tedy nejsou peníze na běžných účtech zrovna velké terno. Poplatky jsou většinou nulové, klienti chtějí dostat úroky a stát chce za své dluhopisy také zaplatit!
4. plus Strach ze záporných výnosů je zbytečný
Aby byla situace ještě zamotanější, varuje občas ČNB i někteří ekonomové před zápornými úroky. To je ale jen plácnutí do rozbouřených finančních vod. Banky už se zápornými výnosy z dluhopisů žijí a spekulantům to na pár měsíců nevadí. Velcí klienti už navíc záporné úroky ze svých vkladů platí.
Běžní klienti se však záporu obávat nemusejí, banky si je nechtějí rozzlobit. Kdyby přece jen záporné úročení účtů zavedly, lidé peníze jednoduše vyberou, strčí je pod polštář a počkají na lepší časy. To velké bohaté korporace nemohou, na odvoz a skladování peněz nemají kapacitu ani dostatek rudlů.
5. plus Stát a ČNB vyhrály bitvu, ale ne válku
Banky stojí v současné hře na straně poražených. Nebojte se ale, nezkrachují, jen budou mít nižší zisky. Na straně vítězů je český stát, který vydává dluhopisy, aby záplatoval své dluhy, a investoři mu ještě platí. Malou domů hraje také ČNB, která pro stát peníze stále tiskne. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem (intervencemi) pro vodu, až se ucho (kurz a výnosy) utrhne.
Druhá polovina roku bude zajímavější. Intervence zřejmě skončí a ČNB už dnes slibuje inflaci blížící se dvěma procentům. Pak se nejspíš úroky zvednou a bude otázka, kam s penězi. Do té doby je ale nechte spát na bankovních účtech a užívejte nulové úroky při nulové inflaci. Žádné jiné lepší konzervativní a bezpečné investice neexistují. Pro dlouhodobější investice je tu jen pár základních rad: s investicemi do dluhopisových fondů raději pár měsíců počkejte, nic vám neuteče, a u akciových fondů preferujte ty, které umožňují zajištění do koruny, abyste netratili v případě posílení koruny po konci intervencí.
