Každým rokem řemeslníků v Česku ubývá. Jen v uplynulých dvou letech jich začalo podnikat o šedesát procent méně než v minulosti. Dříve o živnost žádalo přibližně 24 000 uchazečů, v současné době je to zhruba 10 000 lidí. Vyplývá to ze statistiky Asociace malých a středních podniků a živnostníků.
Není řemeslník jako řemeslník
Ke kutilství často přivedou lidi i sami řemeslníci, lépe řečeno nedostatek těch kvalitních. Zadejte si do vyhledávače heslo „řemeslník“, v odpovědi se vám dostane stovky nabídek. Úroveň těchto služeb je bohužel však značně kolísavá, což potvrzuje třeba Petra Koukalová.
„S manželem jsme si chtěli nechat předělat starou koupelnu, obrátili jsme se proto na profesionální firmu. Částka nebyla zanedbatelná, ale pohybovala se v průměru k nabídkám ostatních firem. Ihned u převzetí nové koupelny jsme zjistili obráceně zapojenou vodu a další prohřešky. Za pár měsíců se nám začala odlepovat podlahová dlažba, kterou firma už odmítla opravit se slovy, že je vše v normě. Pozvaný odborník nám však potvrdil, že je to vinou špatné pokládky. Pod nátlakem a argumentací vše po několika měsících opravili. Na další reklamace už ale nereagovali, přestali brát telefon a odpovídat na maily.“
Kutilství mají Češi v krvi, stejně tak jako zájem, kde ušetřit
O tom, že se lidé v rostoucí míře vracejí ke kutilství, svědčí hned několik skutečností. Nedostatek zkušených řemeslníků, malá základna nových odborníků, moderní doba a v nemalé části i finance. Novodobí kutilové totiž nemusejí platit profesionálům za čas, a tím ušetří na nákladech.
Kromě finančních výhod a jistoty odvedené práce nabízí kutilství ještě další pozitivní rozměr. Práce rukama je ideální také z hlediska seberealizace. Pocit, který kutilové zažívají po dokončení projektu, je velmi naplňující a často je to jediný únik od počítačů a hektické doby.
Práce jako terapie
Spousta vzdělaných lidí, manažerů a vysokoškoláků, navíc znovuobjevuje radost z práce rukama. Ženy zavařují, i když jsou obchody plné výborných marmelád, a muži přitom doma nebo v přírodě něco kutí.
Nový trend kutilství potvrzují i hobbymarkety. „Za poslední roky výrazně stoupá poptávka po potřebách pro domácí kutily,“ potvrzuje David Kolář, marketingový ředitel Hornbachu, který stojí i za soutěží Mistr Kutil.
Mladým se do náročné práce nechce, chybí motivace
Všeobecně se rok od roku přihlašuje na řemeslné obory stále méně uchazečů. Jen ve druhém kvartále letošního roku bylo v řemeslných oborech volných téměř 20 600 pozic. Nezájem o studium vede k tomu, že většina zaučených řemeslníků se pomalu, ale jistě dostává do důchodového věku.
Mladým lidem se tato práce zdá málo lukrativní. Dnešní moderní doba, která si někdy až nelogicky žádá samé vysokoškolsky vzdělané lidi, zapomíná na elektrikáře, instalatéry a jiné řemeslné profese. Jejich práce je potřebná, ale už není dostatečně přijímaná společností a ohodnocena.
Dospívající děti, ale ani jejich rodiče si přitom neuvědomují, jak dobře může být řemeslná práce placená a žádaná. Schopný instalatér si může přijít i na 600 Kč za hodinu práce. Vystudovat řemeslo je už o něčem jiném, než tomu bylo před 20 až 30 lety. Zkrátka ztratilo na váženosti. Školy tak volají o pomoc a slibují neskutečné, aby přilákaly nové studenty. Těch, co se ale chtějí oboru opravdu věnovat, je jako šafránu.
„Zajímalo mě umění, rád jsem kreslil a pracoval rukama. Jsem vystudovaný umělecký kovář. V práci trávím někdy i 10 hodin denně. Zakázek mám však na rok i více dopředu a rodinu s přehledem uživím. I přes to, že je kovařina náročná práce a živnost má svá úskalí, nikdy bych ji nevyměnil třeba za sezení za počítačem,“ komentuje situaci Pavel Jekl z Profildesign.cz. Zároveň přiznává, že pomocná ruka do kovárny by se mu hodila. Dobrého pomocníka hledal více než rok, a potřeboval by dalšího.
