Akureyri dělí od hlavního města Reykjavíku 390 kilometrů po relativně kvalitní a rovné silnici. Silný nárazový vítr vanoucí takřka vodorovně, mlha a husté sněžení však cestu na pohodu často změní v celodenní dobrodružství. Islanďané sice vyměnili vidle a lopaty za mohutné frézy a pluhy, ale příroda bývá v přesile.
Silnice na dlouhé kilometry mizí a řidič se v neposkvrněné bílé krajině řídí jen žlutými plastovými směrovými sloupky. Bez nich bychom do Akureyri netrefili.
Nejkrásnější místo Evropy podle Lonely Planet
Druhé největší město Islandu, po metropoli Reykjavíku, se rozkládá na břehu nejdelšího islandského fjordu Eyjafjörđur, ze všech stran sevřeného horami. V loňském roce Lonely Planet označilo Akureyri za nejkrásnější místo v Evropě.
V létě se stává výchozím bodem výletů do okolní krajiny oplývající zelenými pastvinami, fotogenickými vodopády, vulkány a přírodními minerálními koupelemi u jezera Mývatn. Populární je i pozorování velryb, polární záře nebo jízda na islandských koních.
V zimě je nabídka značně omezenější, ale zase zajímavější pro lyžaře, protože v okolí Akureyri se nalézá pět lyžařských středisek sjednocených pod jeden skipas: Sauđarkrókur, Siglufjörđur, Ólafsjörđur, Dalvik, a Hlíđarfjall.
Druhý den našeho pobytu vichr ještě zesílil a silnice vedoucí na všechny světové strany se staly neprůjezdnými. Nejvíce nás zajímal jižní směr, kde jen pár kilometrů nad městem leží nejpopulárnější lyžařské středisko na Islandu s obtížně vyslovitelným názvem - Hlíđarfjall. Ale i tímto směrem nám závěje vystavily stopku.
Byla neděle. Co dělat? Příjemný chlapík v místím informačním středisku nám poradil: “Kostel, botanická zahrada, zmrzlina, pak postel. Čekat, až se počasí umoudří.“
Vše jsme absolvovali v předepsaném pořadí a vřele mohu doporučit ochutnávku místní zmrzlinové pochoutky v zastrčené cukrárně Brynja. Nabízejí tam sice jen vanilkovou a čokoládovou točenou zmrzlinu, ale cena zahrnuje i tři libovolné ingredience z bohaté nabídky ovoce, mandlí, oříšků, bonbonů a dalších pochutin a cukrovinek. Obsluhující cukrářka vám vybranou kombinaci jemně rozmixuje a přelije do papírového kelímku. Výsledný ledový krém patří právem mezi lokální pozoruhodnosti.
Třetí den nám severní Island ukázal přívětivější tvář. Kolem desáté dopoledne se z ranní mlhy vysvlékly příkré stráně okolních vulkánů zasněžené až k vodě a nad námi jsme uviděli čtyři tenké nitky lanovek.
Tenké nitky vleků se rozplétají pár kilometrů nad městem.
Při cestě do Akureyri v zimě musí mít člověk štěstí na počasí...
Kdyby na Islandu byly jen vodopády, tak stojí v zimě také za návštěvu.
Lyžuje se tady už od 60. let
Začátky sjezdového lyžování v Akureyri se vztahují k roku 1960, kdy na svazích nad městem vznikl první provazový vlek. V roce 1967 ho nahradila dvousedačka, kterou pak v roce 2002 vystřídala stávající moderní čtyřsedačka. Na ni navazuje kotvový vlek, který zkušenější lyžaře vyváží na červené a černé sjezdové tratě. V dolní části areálu obsluhují cvičné louky ještě tři kratší vleky.
V roce 2005 obec Akureyri, která je vlastníkem areálu, vybavila sjezdovky sněhovými děly, takže sezona pravidelně začíná poslední týden v listopadu a končí koncem dubna. Za špičkovou sezónu se tady považuje březen a duben, kdy panují nejlepší sněhové podmínky.
Od konce února do června jsou v provozu i dvě báze na heliskiing u Dalviku. Výškový rozdíl téměř 500 metrů mezi dolní a horní stanicí vytváří lyžařskou plochu větší než 200 hektarů, která je protkána 23 sjezdovkami o celkové délce 16 kilometrů. Takový údaj aspoň uvádí oficiální mapka střediska. Ve skutečnosti jich je podstatně méně.
Mírné svahy v dolní modré a zelené části střediska jsou plošně upravené pro potřeby začátečníků. V horní červené a černé oblasti má každý úsek sjezdovky svůj název, který vymezuje samostatnou trať. Podle našich měřítek se jedná o traverzy, různé rukávy a odbočky, a ne klasifikované sjezdovky. Množství vyvažuje kvalitní upravený povrch sjezdovek. Kdo dává přednost lyžování ve volném terénu nebo skialpům, vyšlápne si několik desítek vertikálních metrů a vychutná si požitek jízdy panenským svahem. Předtím se mu otevře neopakovatelné panoráma hlubokého fjordu s malebným městečkem Akureyri obklopeného zasněženými vulkány. Poprvé v životě vidím námořní přístav a horské středisko zároveň.
Přístav a lyžařské středisko na břehu nejdelšího islandského fjordu Eyjafjörđur.
75 tisíc lyžařů za rok
V Hlíđarfjallu se o pohodlí lyžařů stará 76 zaměstnanců, z čehož je přibližně 25 lyžařských instruktorů. Na starost mají především výuku dětí školního věku.
Celkově středisko navštíví ročně 75 000 lyžařů. Sedmdesát procent z nich přijede z 390 km vzdáleného Reykjavíku, 26 procent tvoří místní lyžaři a 6 procent zahraniční turisté. Hlavně Dánové, Britové, Němci a kupodivu i Japonci.
Šéf střediska Gudmundur Karl Jónsson je zaměstnancem obecního úřadu v Akureyri, kterému celý lyžařský areál patří. Ostatně jako všechny největší islandské lyžařské areály patří obcím. Když říkám areály, nejedná se o zrovna přesný výraz pro většinou tři čtyři vleky či lanovky, jednu budovu s bufetem, pokladnou, případně půjčovnou lyží.
Hlíđarfjall navíc disponuje běžeckými tratěmi. Můžete se projet v ideálně upravené stopě dlouhé 5 a 10 kilometrů, nebo se večer vydat na 3,5 kilometru dlouhý osvětlený okruh. Část lyžařské sezony zůstává areál uzavřený, zejména kvůli ostrému větru v lednu a únoru. Jak se mi přiznal šéf resortu, přes veškerou snahu se mu za 15 let nepodařilo dostat hospodaření střediska z červených čísel. A nebude to jen vinou špatného počasí. Obec proto už několik let zvažuje převedení areálu na soukromého investora.
Tři historické budovy Muzea sleďů máte v zimě sami pro sebe.
Každý úsek sjezdovky má svůj název. Místy máte pocit, že sjedete přímo do oceánu.
Většina lyžařských areálů kolem Akureyri sestává z jedné budovy. Na snímku centrální budova v Hlíđarfjallu.
Lyžuje se po práci a po škole
Ještě kratší otvírací dobu mají v týdnu lyžařská střediska severně od Akureyri: Siglufjörđur, Ólafsjörđur a Dalvik. Jezdí se až od 14 nebo 15 hodin, když děti přijdou ze školy a skončí pracovní doba. Je dobré se informovat o aktuální otvírací době telefonicky, protože uvedené rybářské vesničky mnoho jiných náhradních aktivit nenabízejí. Kromě Siglufjörđuru, jehož návštěva stojí za to.
Za prvé k němu vedou tunely postavené Metrostavem, takže si člověk připadá jako v Blance, a za druhé láká nás, majitele pasu vnitrozemského státu, neodolatelnou vůní oceánu, fascinující historií a ospalou přítomností.
Smutný konec slavné metropole herinků
Ve 40. a 50. letech minulého století se Siglufjörđuru přezdívalo metropole herinků. Rybolov a navazující konzervárny a továrny na výrobu rybího oleje sem přilákaly 12 tisíc obyvatel. Zejména ženy a dívky ze širokého okolí, které v letních měsících nacházely sezonní práci v továrnách na zpracování rybího oleje.
Může se hoditCeny
|
V Siglufjörđuru vycházely dva deníky, město kypělo životem. Ročně se ulovilo, nasolilo a zpracovalo na 500 tisíc tun sleďů. Místní produkce tvořila až 45 procent islandského exportu. Přišel však krutý rok 1969. Hejna sleďů zmizela. Dodnes vlastně nikdo přesně neví proč. Špatná zima pro rozmnožování? Klimatické podmínky? Spíše však nekontrolovaný výlov, který způsobil vyhynutí jednoho rybího druhu v této oblasti.
S rybami zmizely bary, tančírny, sezonní dělnice. Zavřely se továrny, dřevěné doky pohltil oceán. Z rybího boomu zůstalo ve třech původních dřevěných domech u přístavu jen Muzeum herinků.
Zajímavé místo. Takových je na Islandu naštěstí více. Proto jsem se vrátil z této severské země celkem nadšený, i když sjezdové lyžování asi ještě dlouho zůstane pro návštěvníky jen doplňkovou aktivitou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
