Výlet začínáme v Kublově, nádherně položené obci na rozlehlé pasece uprostřed křivoklátských lesů. Spolu se sousedícími Broumy by Kublov mohl sloužit jako ideál pro ty, kteří hledají bydlení v čisté, nezkažené přírodě.
Obec je ze všech stran obklopena lesy a leží nad hranicí inverze, která je hlavně v chladnější části roku v Berounské kotlině pravidlem. Dostupnost do práce či školy přitom odtud není špatná, v Berouně jste za necelých dvacet minut.
Na mýtický kopec Velíz
Kublov je také nejlepším východištěm na přilehlý kopec Velíz, který dominuje pohledům na obec a s nadmořskou výškou 595 metrů patří k nejvyšším vrcholům Křivoklátska. Jeho poloha zjevně lákala generace už v dávné minulosti. Archeologové tu odkryli základy sídliště z doby keltské a slovanské (dokázáno) a Kosmova kronika zde zmiňuje na přelomu 10. a 11. století věznění přemyslovského knížete Jaromíra konkurenčními Vršovci (pravděpodobně přibarveno).
Odkaz na dávné slovanské dějiny chce přiblížit moderní dřevěná socha pohanského boha Velese, od něhož se odvozuje jméno kopce. Někdy zkraje 11. století taky na Velízu vznikl první kostel, jehož vícekrát přestavovaného následníka tu spatříme dnes.
Malebnost místu rozhodně nechybí a přispívá k ní i hřbitov, na kterém je pohřbený nejvýznamnější kublovský rodák, hudební skladatel Josef Leopold Zvonař (1824–1865). Naproti tomu ze zalesněného kopce není skoro žádný výhled, a proto se spěšně vracíme do Kublova a vyrážíme vstříc širším obzorům.
Jouglovka, buližníková koruna
Krásné výhledy se nám otevírají ze silnice mířící z Kublova volným terénem k jihozápadu. Nejpozději tady si každý uvědomí, že tohle místo je na všechny strany obklopeno hlubokými, na míle se táhnoucími lesy. V Česku dosti neobvyklá situace. Silnici asi po kilometru měníme za širokou, neznačenou lesní cestu a noříme se do nekonečných lesů. A z lesního království se už nevymaníme, až na úplném konci putování ve Skryjích.
Poznejte ČeskoVybírejte na Raketa.cz a vyrazte na poznávací zájezd, víkendový pobyt nebo relaxační víkend. |
Područí lesního ticha je ovšem více než příjemné. Civilizační zvuky jsou definitivně pryč a zaslechneme jen tu a tam vrzání kmenů vysokých smrků, případně šelest lesní zvěře. Po pravé straně cesty za chvíli začnou vykukovat skalky tvořící výrazný terénní hřbet, kterému se říká Dlouhá skála.
Podzimní imprese v křivoklátských lesích
Pokroucené stromy na vrcholu Jouglovky
Šplháme vzhůru a pokračujeme po hřbítku stále jihozápadním směrem, nejprve bez výhledů, aby se před námi po chvíli objevila výraznější vyvýšenina. Tou je Jouglovka (563 m), buližníkové skalisko (odborně „suk“), které zřetelně převyšuje okolí. Buližník je totiž velmi tvrdou horninou, která lépe odolává erozi než okolní měkčí podloží.
Nahoru na Jouglovku vede strmá, zřídka užívaná pěšinka, ale stojí to za to. Z vrcholové skalky se otevírá široký výhled, jak jinak než na moře barevných lesů. Exponovaná poloha způsobila, že stromy ve vrcholové části nabyly fantaskních tvarů a siluety pokroucených borovic připomínají tu deštníky, tu obrovské hřiby.
Do srdce Křivoklátska
Po sestupu z Jouglovky narazíme na žlutou značku, abychom ji po pár stech metrech zase opustili a prosmykneme se zkratkou k malebné hájovně Bušohrad. To je další idylické místo, ležící v klínu lesů s výhledem na úzkou paseku.
Údolí Úpořského potoka pod hradem Týřovem
Modrá turistická značka nás následujících asi dvacet minut vede podél silnice směřující do Skryjí, během naší návštěvy ale po ní neprojelo jediné auto. Na rozcestí měníme modrou za zelenou a otáčíme k severu. Tady jsme v povodí Prostředního potoka, který posléze ústí do potoka Úpořského a oba vytvářejí zařízlá, kaňonovitá údolí tvořící dnes přírodovědně nejcennější část Křivoklátska. Území je chráněné pod názvem Národní přírodní rezervace Týřov a vstup do něj není povolen ani po pevných lesních cestách. Zůstáváme proto na zelené značce, která rezervaci obchází, a napojujeme se na naučnou stezku Skryjský luh. Ta nás přivádí až k Berounce k tzv. skryjskému mostu.
Hrad, k němuž cesty nevedou
Ke hradu Týřov, který je po Křivoklátu nejdůležitější historickou pamětihodností kraje, vede od skryjského mostu žlutá značka. Pokud nechceme porušit návštěvní řád CHKO (a to nechceme), tak se musíme stejnou cestou zase vrátit.
Může se hoditInformace: Logistika: |
Trasu od mostu na hrad zvládáme jedním směrem asi za půl hodiny a rychle chápeme, proč se jí místně říká Opičina. Uzoučká stezička totiž šplhá docela vysoko do strmé, téměř kolmé stráně nad Berounkou a má několik míst, kde bychom opravdu uklouznout nechtěli. Trochu adrenalinu doprovázejí pohledy na pěkné exempláře zdejších tisů.
Hrad Týřov stojí na ostrohu vymezeném Berounkou a kaňonem Úpořského potoka, který tvoří jádro přísně rezervace Týřov. Dnešní návštěvník jen těžko chápe, proč král Václav I. založil v polovině 13. století poměrně významný hrad právě tady, v místě velmi špatně dostupném, kde tehdy i nyní lišky dávaly dobrou noc. Jenže ve středověku vedla jedna z obchodních stezek právě údolím Úpořského potoka a pod hradem šlo Berounku snadno přebrodit. Strategická pozice tedy byla na místě.
Z Týřova se dochovaly solidní zbytky hradního zdiva i mohutná věž a při výstupu na vyhlídkovou plošinu, kdy je místy téměř nutné použít všechny čtyři končetiny, si v terénu každý všimne výrazných zbytků obranných příkopů. Z hradu je pěkně vidět do údolí Berounky, která zde vytváří malebný táhlý oblouk, na protilehlou obec Týřovice a severním směrem do otevřenějších horizontů Rakovnicka.
Z Týřova se vracíme k mostu a ještě vystoupíme pár desítek výškových metrů do Skryjí, obce, která by mohla kandidovat na nejzapadlejší místo ve středních Čechách. Ovšem Joachimu Barrandovi, který tu kolem roku 1833 sbíral zkameněliny a jemuž je ve Skryjích věnováno malé muzeum (Památník Joachima Barranda), se tu zjevně líbilo. A my věříme, že stejné pocity mají návštěvníci tohoto krásného kraje i dnes.
Není park jako park aneb bude ten národní?Do hry o tom, zda se část stávající Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko (CHKO, 628 km2) v dohledné době transformuje v mnohem menší národní park (NP, ve stávajícím návrhu 102 km2), vstupuje již několik let řada protichůdných zájmů. V současnosti je hlavním „tahounem“ snah o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, pátého na českém území, Ministerstvo životního prostředí (MŽP) aktuálně vedené ministrem Brabcem. Ten nedávno pro tento záměr znovu získal podporu klíčového kráče, hejtmanství Středočeského kraje. Proti národnímu parku jsou dlouhodobě vlastníci a správci zdejších lesů a také některé obce. U lesníků je to přirozené a situace je podobná jako např. na Šumavě. Vznikem národního parku by rozhodování o hospodaření na území parku přešlo na nově vzniklou správu národního parku a lesní společnosti by ztratily absolutní pravomoce i tučný zdroj příjmů. Složitější je to v případě dotčených obcí. Přímo na území NP by se totiž ocitlo pouze jediné sídlo, obec Karlova Ves, v níž trvale žije jen něco přes stovku obyvatel. Proti vyhlášení parku je však nyní podle dostupných informací také většina obyvatel v obcích, jejichž intravilány by sice ležely mimo území parku, ale obecní území by do parku zasahovala (například Roztoky či Broumy). V počátcích úvah o vyhlášení NP, tedy před nějakými sedmi lety, ovšem „vox populi“ říkal něco jiného. Je tedy otázkou, jak moc byli místní obyvatelé v průběhu let ovlivněni propagandou lesnické lobby i některých komunálních politiků. Zajímavými veletoči v názorech na užitečnost NP Křivoklátsko prošlo v minulých letech stanovisko klíčového hráče, tedy Krajského úřadu Středočeského kraje, na jehož území se Křivoklátsko nachází. Za hejtmana Davida Ratha kraj zřízení parku podporoval. Rathův nástupce Josef Řihák „otočil“ a stavěl se proti. Další změna přišla s nástupem současného středočeského hejtmana, Miloše Petery (ve funkci od června 2014), který myšlenku národního parku podporuje. Jenže nezahálejí ani odpůrci parku, tedy zejména lesníci. Brzy poté, co se reálně objevilo „nebezpečí“ vyhlášení NP, přišli s chytrým protitahem. Na Křivoklátsku totiž již v roce 2010 vyhlásili tzv. Lesnický park Křivoklátsko. Tento územní útvar se navenek tváří tak, že kombinuje prvky ochrany přírody a šetrného lesního hospodaření, jako motto byl pak zvolen chytlavý slogan „park pro přírodu i pro lidi“. Ve skutečnost však především jde o marketingový tah, který má otupit snahy o vyhlášení parku národního a zachovat rozhodování o ekonomických otázkách na dotčeném území v rukou správců a vlastníků lesů. „Lesnický park“ totiž nemá žádnou oporu v legislativě (a nepředstavuje žádné významné omezení lesního hospodaření), zatímco národní park vyhlašuje vláda zákonem, který jasně stanovuje územní kompetence. Také v mezinárodním měřítku jde o pochybný útvar. V Evropě existuje jen několik málo podobných „modelových lesů“, a to ve zcela odlišných přírodních podmínkách (Skandinávie). Pro vyhlášení parku jsou v současnosti vedle MŽP a Středočeského kraje také environmentální organizace a většina odborníků, tedy ekologové, biologové, geografové a další. Hlavním cílem je řízený návrat přírody centrálního Křivoklátska do původního, přirozeného stavu, odstranění umělých zásahů (např. pozměněná druhová skladba lesů, ale i přemnožení zvěře jako jsou mufloni). V první fázi by tzv. bezzásahová zóna pokrývala asi třetinu parku a vesměs by se jednalo o území přírodních rezervací, které jsou běžně nepřístupné již nyní. Šlo by o podobný proces, jaký probíhá např. v některých novějších národních parcích v Německu, a podporovatelé parku věří, že z dlouhodobého hlediska a při kvalitním managementu by Národní park Křivoklátsko byl i ekonomickým přínosem i z titulu zvýšené turistické návštěvnosti. |
