Zjistil to ve své analýze britský list Financial Times (FT). Zásadní chyby v knize nadšeně přijaté levicí v celém světě už zjistila řada amerických ekonomů.
Pikettyho kniha vyšla letos v angličtině a okamžitě se stala biblí západního a zejména amerického levicového establishmentu v čele s vládou prezidenta Baracka Obamy. V některých médiích tím ekonom získal slávu srovnatelnou s rockovou hvězdou. Podle FT je ale jeho práce natolik zatížena chybami, že to nápadně připomíná loňský případ zjištění nesrovnalostí ve vlivném díle ekonomů Harvardovy univerzity Kennetha Rogoffa a Carmen Reinhardtové o zhoubném vlivu růstu státních dluhů na ekonomický růst.
List nalezl chyby a neprůhledné položky v datových tabulkách, na nichž se zákládá argumentace celé zhruba 700stránkové knihy. Když redaktoři FT data očistili, ukázalo se například, že údaje z Evropy nevykazují po roce 1970 žádnou tendenci k růstu nerovnosti, kterou v nich našel Piketty.
Data zpřesním, závěry však ne, říká Piketty
Piketty, který svou knihu propaguje po celém světě a schází se s vládními činiteli v USA a jinde, listu řekl, že o zásadních chybách neví, nebrání se ale zpřesnění svých dat. Dodal však, že "by byl velmi překvapen, kdyby tato zlepšení nějak ovlivnila základní závěry o dlouhodobém vývoji rozdělení bohatství".
Pikettyho kniha se snaží doložit dávno vyvrácený, ale stále znovu omílaný marxistický mýtus o "bohatnutí bohatých a zbídačování chudých" jako podstatě kapitalismu. Navzdory stále vyšší míře přerozdělování v západním světě ekonom dokonce tvrdí, že nerovnost je kvůli vzestupu v posledních desetiletích už větší než před první světovou válkou, tedy v době, kdy neexistovalo prakticky žádné sociální přerozdělování ani progresivní zdanění.
Tuto tezi už dříve odmítla řada amerických ekonomů. Ti poukazují na to, že Piketty předkládá údaje o vývoji pouze hrubých příjmů před zdaněním a bez započítání stále vyšších vládních sociálních transferů, což hrubě zkresluje obraz současné situace.
Zatímco ve 20. letech vládní transfery činily méně než jedno procento příjmů amerických domácností, v roce 2012 to už bylo 17 procent. Na příjmech nejnižší příjmové pětiny lidí se nyní transfery podílejí zhruba třemi čtvrtinami, uvádí ekonom Gary Burtless z prestižního amerického výzkumného ústavu Brookings Institution.
"Toto často opakované tvrzení (o nejvyšší nerovnosti od první světové války) je podle nejsouhrnnější a nejsmysluplnější definice příjmů domácnosti naprosto nepravdivé," napsal Burtless s odkazem na výrazně zkvalitněné údaje nezávislého Rozpočtového úřadu Kongresu (CBO). Ty na rozdíl od jiných datových řad, které používá Piketty, zahrnují i daňové platby a příjmy z jiných zdrojů než z práce, to znamená i vládní transfery všeho druhu.
Bohatí zchudli - nerovnost se snížila
Z dat CBO se tak například ukazuje, že reálné příjmy nízkopříjmových rodin, které podle Pikettyho od 70. let stagnují, se ve skutečnosti díky transferům zvýšily o 50 procent. Je z nich také podle Burtlesse patrné, že v minulém desetiletí se příjmová nerovnost v USA dokonce snížila, což byl důsledek propadu bohatství za krize. Nehledě na to se hlavním tahákem Obamy a jeho demokratů před listopadovými volbami do Kongresu stala údajně rostoucí nerovnost a Pikettyho traktát se jim do toho skvěle hodí, poznamenávají komentátoři.
"Většina expertů na měření příjmů dobře ví o nedostatcích standardních měřítek, a je tak překvapivé, jak málo z těchto znalostí proniklo do veřejné diskuse o nerovnosti," uvádí Burtless. "Nebrat ohled na dopad transferů a progresivního zdanění na distribuci příjmů a prosperity domácností znamená ignorovat nejnákladnější úsilí Ameriky o zmenšení rozdílů mezi bohatými, střední třídou a chudými." Pikettyho receptem na snižování nerovnosti je drastický růst zdanění příjmů a bohatství. Paradoxní ovšem je, že v jeho vlastních údajích, které nezahrnují daně a sociální transfery, by se takové vládní zásahy přímo nijak neprojevily.
Nepochopení současného charakteru bohatství
Pikettyho závěry vyvracel i profesor Harvardovy univerzity Martin Feldstein. Piketty a další podle něj mohou kreslit obraz prudkého růstu nerovnosti v USA v 80. letech jen díky tomu, že ignorují tehdejší dramatické změny v daňovém systému. Ty ale výrazně zvýšily příjmy bohatých jednotlivců jen na papíře, to znamená v daňových přiznáních, nikoli příjmy skutečné.
Podle Feldsteina je správná základní Pikettyho teze, podle níž tempo návratnosti kapitálu předstihuje tempo ekonomického růstu, všechny další vývody už jsou ale neplatné. "Ačkoli jeho knize se dostává chvály od zastánců přerozdělování příjmů, jeho teze se opírají o falešnou teorii toho, jak se v tržní ekonomice vyvíjí bohatství, o chybnou interpretaci dat a nepochopení současného charakteru bohatství domácností," píše Feldstein.
