RECENZE: Krále dobra Bernieho i rozkošné burany trochu ubíjí monotónnost

Režisér Richard Linklater obsadil Jacka Blacka už do hudební komedie Škola ro(c)ku. Za komedii se vydává i jejich Bernie, který vstupuje do českých kin, ale tady má smích drsnější ráz.

Bernie

60 %

USA, 2011, 104 minut, titulky

Režie: Richard Linklater

Hrají: Jack Black, Matthew McConaughey, Shirley MacLaine

Kinobox: 62 %

IMDb: 6.8

Příběh nejhodnějšího člověka na světě, jehož pohár vstřícnosti jednou přeteče, vznikl podle skutečného případu. Snad i proto si režisér Richard Linklater hraje s předstíráním dokumentu, osud a povahu titulního hrdiny totiž skládá ze svědectví jeho stylizovaných "spoluobčanů" z texaského městečka, která ilustruje popisovanými situacemi.

Nebožtíkům to sluší

Nutno uznat, že situacemi vesměs stejně kouzelnými, jako je sám Bernie v Blackově tiše soustředěném, nikoli třaskavě komediálním podání. Nositel titulu "z pohřebních věd" předvádí hned v úvodu s podkresem smyčců studentům vzorovou úpravu nebožtíka; odborně, láskyplně a něžně od nehtů přes chloupky až po vteřinové lepidlo pod víčky. "Všem to tak slušelo - až je škoda, že byli mrtví," zazní obdivně o Bernieho umu.

Směs laskavosti a morbidity dává filmu jedinečnost, neboť Bernie je sousedem snů. Nejenže pozvedá místní spolkový život od církve přes volbu Miss Senior po divadlo s operetním nátěrem, také své ponuré řemeslo dovedl k dokonalosti obchodní i lidské. S grácií vnutí nejdražší rakev, na pohřbech osobně zpívá - herec báječně uplatnil svůj druhý talent - a vdovám pak z ryzí dobroty srdce nosí dárky. Dokonce i té nejprotivnější, shodou okolností však i nejbohatší - a tady se zrodí pouto, které Bernieho vžene až do soudní síně.

Byl Ježíš gay?

Herecky stojí snímek na silném trojhvězdí. Vedle Blacka je tvoří Shirley MacLaine coby nádherně zarytá semetrika s výrazem mumie a Matthew McConaughey, jehož návladní - zástupce obžaloby - spojuje ctižádost s gesty manekýna. Právě on ve finále využije mazané podpásové kličky, když u soudu zahraje na strunu závisti u porotců, přesně zvolených buranských "týpků". Maloměsto vůbec kreslí Linklater s ironií, počínaje animovanou mapou Texasu a konče debatami, zda byl i Ježíš homosexuál, když nosil sandály.

Morytát o nezištném gigolovi má jen jednu vadu, zato podstatnou: nevšední vypravěčská metoda s věčnými komentáři, jež měla černou komedii ozvláštnit, ji naopak časem ubíjí svou monotónností.