Pane profesore, nezdá se vám, že se v mužském světě politiky něco mění?
Ono to tak vypadá, ale velmi bych se bránil přikládat těm genderovým rozdílům takový význam. Jestli je v politice někdo muž, nebo žena, je sice důležité, ale až v druhé řadě. Myslím, že tady jde spíš o povahové vlastnosti a konstelaci mezilidských vztahů.
Co tím přesně myslíte?
Co v tomto případu hrálo roli z hlediska vztahu obou pohlaví, to je důvod, proč tato vláda padla. V mých očích se tohle může stát jenom slušňákovi, moravskému chlapci, poctivému katolíkovi, otci čtyř dětí, když si nabrnkne konkubínu. To by se žádnému profesionálnímu děvkaři nemohlo stát.
Ti jsou vůči intrikaření konkubín imunní?
Umějí v tom chodit. A je to absurdita, která je stejně nespravedlivá jako to, že Petr Nečas nakonec odchází s ódiem nepoctivosti. Jsem stále přesvědčen, že to byl nejlepší premiér, jakého jsme měli, a že to je z gruntu poctivý člověk.
Fotogalerie |
Ředitelka Nečasova kabinetu Nagyová podle policie zneužívala špionáž a nechala sledovat premiérovu manželku, zapojovala se do vyjednávání o trafikách pro rebely z ODS... Zapadá to do vzorců chování určitého typu lidí?
Zapadá mi to do vzorce chování rozvedené ženy, která si ze získání svého idolu udělá byznysplán, do kterého patří péče o něj v dobrém i zlém: počínaje hradbou, kterou kolem něj vytvoří, filtrací lidí, kteří k němu mají a nemají přístup, a postupným ovlivňováním celého jeho okolí. A když je to shodou okolností premiér, tak to její ovlivňování de facto znamená řízení státu. To je vzorec chování, který se objevuje, co svět světem stojí: vždycky na pozadí je nějaká Madame de Pompadour, jež tahá za nitky, vždycky jde o nějaký trojúhelník.
Jakou roli u Jany Nagyové podle vás hrálo to, že je původem účetní z menšího města? Otevřel se před ní velký svět...
Nepochybně to hrálo roli, protože tím byly její ambice umocněny, respektive měla daleko vyšší potřebu toho výtahu k jakémusi společenskému uznání. Když si kladete cíle, které přesahují horizont, před nímž se normálně pohybujete, tak čím víc je přesahují, tím důmyslnější taktiky je třeba k jejich dosažení. K tomu intrikaření je nutná i určitá dávka talentu a sociální inteligence. A tady to dopadlo špatně.
Cyril HöschlPsychiatr, popularizátor vědy, vysokoškolský učitel. Narodil se před 63 lety v Praze. Je ženatý, má dvě dcery a dva syny. Po listopadu 1989 první svobodně zvolený děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ředitelem Psychiatrického centra Praha je od r. 1990. Podílí se na evropském projektu Centra pro klinický výzkum v Česku. Pravicový volič, nikdy nebyl členem žádné strany. Jednou neúspěšně kandidoval do Senátu. |
Mohl Petr Nečas z nějakých signálů poznat, že se vlivem svého okolí řítí do problému?
Myslím, že to nepochybně poznat mohl, ale nejsem si jist, jestli jsme to od něj mohli chtít. Protože jakmile chlap začne myslet něčím jiným než mozkem, tak - komu není rady, tomu není pomoci. To, co všichni okolo vidí, on nevidí. A kdyby mu to někdo chtěl naservírovat, tak by to bylo vnímáno jako nepřátelský skutek: Ty mlč, ty do toho nevidíš! To je bohužel problém všech, kdo ve vztahu manželka - milenka ztratí rozum. Profesionální záletník takové problémy nemá, protože si vztahy umí ošklivě řečeno ošéfovat. Kdežto ten, kdo ztratí hlavu, tak v tom lítá. Myslím, že i v okolí Petra Nečase byli lidi, kterým bylo už několik let jasné, že to špatně dopadne, ale nedovedu si představit, jak by mu bývali mohli svou dobrou radu sdělit tak, aby byla vyslyšena.
Možná z toho plyne poučení, že když se z podřízené stane milenka, musí skončit služební poměr.
Ano, je to krásná ukázka konfliktu zájmů. Může nám připadat nespravedlivé, že ve státních podnicích nesmíme zaměstnávat příbuzné v roli přímých podřízených, když přece živnostník, který má pekárnu, tam může mít celou rodinu. Ale tady je hlavní rozdíl v tom, že z cizího krev neteče. Své blízké by neměl člověk zaměstnávat tam, kde rozhoduje o rozdělování cizích prostředků, tedy ve státní správě. Ať se to komu líbí, nebo ne. Může to vést k upřednostňování při odměnách i při nefinančních výhodách.
Premiérova spolupracovnice Jana Nagyová v doprovodu policejní eskorty odchází od ostravského soudu, který ji poslal do vazby. (15. června 2013)
Petr Nečas počínání Jany Nagyové omlouval: k využití špionů na sledování manželky řekl, že to byla jen jakási zbrklost, domlouvání trafik pro rebelující poslance ODS označil za běžný politický obchod. Promlouvá z něj spíš člověk, jenž brání "osobu blízkou", nebo praktik, který ví, že politika má svoje "nevoňavá" pravidla?
Nepochybně obojí. Na začátku to na mě dělalo dojem, že on jí opravdu stoprocentně věří, což bylo s podivem, protože každý, kdo má otevřené oči, tak by se měl na pozoru. Na druhou stranu s ním musím souhlasit - postupně jak ten případ sleduju.
V čem přesně?
Prošel jsem několika fázemi: od počátečního ocenění, že už se konečně prolomily ledy, že už je možné spravedlnost uplatňovat i proti mocipánům, přes určité očekávání toho, kdy se konečně ukáže ten pravý důvod, až po jisté zklamání, že on už se možná žádný další neukáže a že to byl nemístný tyátr.
Tak to asi ještě uvidíme...
Uvidíme. Ale pokud jde o obvinění kvůli nabízeným funkcím pro ony poslance, tak sdílím názor Petra Nečase a mnoha dalších, že politika, jak je v demokracii nastavena, je neustálou burzou směny sociálního kapitálu. A jestliže tuto burzu nazveme nefinanční korupcí, tak pak si pojďme sednout a udělejme si nějakou demarkační čáru: co je a co není možné. A řekněme si, jestli pak politika vůbec může fungovat, protože ona vlastně není o ničem jiném. Demokracie funguje jako souboj různých hráčů, kteří hájí své zájmy sdružováním do různých koalic a děláním všelijakých kompromisů a výměn. Můžeme je chápat jako do určité míry nemravné, ale pak jdeme proti samotné podstatě fungování politiky.
Souhlasím, že to je naprosto zásadní otázka, ale odpověď nám na ni teď může dát už jen soud. I z vašich slov vyplývá, že na to existuje dvojí pohled: "je to běžné" versus "můžeme to chápat jako nemravné".
Je to legitimní důvod k diskusi, do které by se měla zatáhnout nejširší veřejnost, která tady funguje jako jakýsi pozorovatel nebo soudce. Pojďme si tedy všichni říct, co tou zejména nefinanční korupcí myslíme, kde končí politická směna, politický handl a kde začíná korupce. A to se netýká jen nás, to je problém politiky v celé Evropě i na světě. Krásně se to dá pozorovat v americké politice: jak jsou tam jmenováni velvyslanci prezidentem? To jsou prostě trafiky za zásluhy v předvolební kampani.
Zpět k Petru Nečasovi. Označil jste ho za slušňáka, moravského chlapce. Myslíte si, že se tento introvertní typ politika dokáže se svým pádem vyrovnat hůř, nebo lépe než extrovertní Mirek Topolánek, přetopený kotel emocí?
Dominantní extroverti trpí viditelněji, introverti neviditelněji, takže se zdá, že to snášejí lépe. Ale často mají mnohem hlubší vnitřní problémy, které však nedostatečně komunikují. Takže pokud nedosáhnou hranice patologie, tak se o tom de facto nikdo nedozví, anebo ty konflikty mohou potom praskat někudy úplně jinudy, třeba v podobě některých tělesných onemocnění. Ale nemalujme čerta na zeď. Čili to, jestli to bude Petr Nečas snášet lépe, nebo hůře, je velice sporné. Ale kdybych měl někomu radit, tak vždycky spíš ten přístup extrovertní. Je to zdravější.
Dá se to tak jednoduše naordinovat? "Teď si zvolím extrovertní způsob řešení..."
V podobě takovéhoto rozhovoru se to paušálně naordinovat nedá, ale je to jedna z psychoterapeutických technik, jak zvládat konflikty, jež skutečně vedou až ke klinickým problémům v psychiatrii, k úzkostným stavům, posttraumatickým poruchám. To, že se to celé přehraje a komunikuje, je jedna z možností, jak konflikt zpracovat.
