V románu se Mannovo sanatorium jmenuje Berghof. Spisovatel realisticky popisuje svět souchotinářů, který po vynálezu antibiotik už naštěstí dávno neznáme a můžeme se o něm dozvídat jen z dobových knih či z neobvyklých turistických projektů, jakými je "historický hotel" Schatzalp. Patří do švýcarského řetězce unikátních hotelů, které jsou na dlouhé měsíce dopředu vyprodané díky tomu, že si zakládají na zachování dobové atmosféry.
Schatzalp se tak pyšní nejen úžasnou secesní architekturou, ale i morbidními zákoutími, v nichž mají hosté poznat, jak vypadal život pacientů v tuberkulózních léčebnách. Na pokojích zůstal dobový nábytek, nikde není televize. Na nočních stolcích stojí vedle lampiček jen rádia. A na balkónech jsou lehátka s dekami, jako v dobách, kdy v sanatoriu bylo vždy po večeři povinné dvouhodinové odpočívání na čerstvém vzduchu. Prostě za devět tisíc korun na noc budete chodit v temných koridorech kolem kamenných plivátek a otřásat se zděšením.
Mladíci vystoupili z kočáru, který je příkrou serpentinou dovezl před vrata mezinárodního sanatoria Berghof. V ústrety jim vyšel sluha v šedivé livreji a provedl je jasně osvětlenou halou, k níž přiléhaly společenské místnosti. Jak šli kolem nich, Hans tam nahlédl a divil se, že jsou prázdné.
"Všichni teď mají leženou," vysvětloval bratranec. "To je předpis. Od osmi do deseti."
Jídelna je nádherná s výhledem na hory.
Pro pacienty postavili do Davosu železnici
O slávu Davosu se postaral německý bakteriolog Alexandr Spengler, který založil už v roce 1853 v tehdejší vysokohorské malé vesničce první nemocnici pro souchotináře. Tím, že pochopil, jak důležitý je horský vzduch pro léčbu dýchacího ústrojí, se zasloužil o obrovský rozvoj kantonu Graubünden. Na přelomu 19. a 20. století se tak Davos stal věhlasným lázeňským střediskem a zároveň "nejvýše položeným městem v Evropě".
Aby měli do Davosu pacienti snadnější přístup, byla v roce 1890 postavena železnice z Landquartu, která v úzkém kaňonu stejnojmenné říčky stoupá téměř až do výšky české Sněžky. Právě vlakem putoval z Hamburku v roce 1912 za svým nemocným příbuzným Joachimem hrdina Mannova románu. Jmenuje se Hans Castorp a přijíždí ze směru, kde jsou dnes vlakové stanice zaplněné mnoha lyžaři, užívajícími si nekonečných alpských sjezdů v zimním středisku Davos-Klosters s pěti lyžařskými areály – Parsenn, Jakobshorn, Madrisa, Rinerhorn a Pischa.
Vlak se stáčel a zahýbal do úzké soutěsky. Bylo vidět přední vozy, lokomotivu, vypouštějící chuchvalce dýmu. Vpravo hučely v hloubce vodopády, vlevo mezi skalisky strměly proti kamenně šedivému nebi temné smrky. Vlak zastavoval před chudičkými nádražními domky, vjížděl do temných tunelů, za nimiž se rozevíraly rozlehlé rokle s dědinami i velkolepé výhledy na alpské štíty, které co chvíli zase žasnoucím očím v záhybech trati mizely... Pak vlak přejel horský vrchol a zastavil na malém nádraží Davos-Ves.
Tip na dovolenouVyberte si z nabídky zájezdů do Davosu na Dovolena.iDNES.cz. |
Nádraží Davos-Dorf v překladu znamená Davos-ves, přestože už sto let Davos žádnou vesnicí není. Naopak se stal opravdovým městem, které protínají luxusní obchodní třídy, na nichž stojí pětihvězdičkové hotely. Mezi nimi i grandhotel Belvedere, oblíbené zimní útočiště filmových hvězd a evropských princů, knížat a králů, kteří jezdí do Davosu lyžovat. Zdejší terény s 250 kilometry sjezdovek miluje i britský princ Charles, který se dvacet let ubytovává v jiném noblesním hotelu Walserhof.
V luxusním sanatoriu se zastavil čas
O tom, jak se v Davosu lyžovalo před sto lety, vypráví Muzeum zimních sportů v historické budově bývalé pošty. Můžete tu obdivovat bohatou kolekci historického sportovního vybavení od starobylých saní, bobů a lyží až po běžky a první carvingové lyže. Uvidíte i dobové záběry z rozjezdu prvního evropského vleku v roce 1934.
Sotva Hans Castorp vyšel z lesa, zůstal překvapeně stát před nádhernou scenérií, jež se před ním otevřela – intimně ohraničená krajina, vzbuzující dojem velkolepého obrazu. Ze stráně vpravo se mělkým kamenitým korytem hrnula horská bystřina, pěnivě se rozlévala přes terasovitě nakupené balvany a plynula dál do údolí, překlenuta lávkou s prostým vyřezávaným zábradlím. Země se modrala zvonky.
Přestože v celém Davosu a jeho okolí platí jedna permanentka na všechny lanovky a vleky, netýká se to soukromé kabinové lanovky, šplhající se tři sta metrů nad údolí říčky Landwasser. Lanovka začala jezdit v roce 1899 a vede k historickému třípatrovému hotelu Schatzalp, který ve výšce 1 861 metrů fungoval od roku 1900 do roku 1954 jako luxusní sanatorium.
Těsně před první světovou válkou se stal předlohou pro slavný příběh mladého hamburského inženýra a jeho nemocných přátel. Román byl inspirován skutečnou návštěvou Thomase Manna v Davosu, kam v květnu 1912 přijel navštívit svou nemocnou ženu Katiu. Na rozdíl od literárního hrdiny Joachima se však Mannova žena Katia po půl roce vyléčila, protože opravdové souchotiny naštěstí neměla.
Do hotelu vejdete zadním traktem přes vstupní atrium s malovanými okny. Hale dominuje nádherný velký krb, obložený kachlíky se secesními ornamenty. Pod arkádami v přízemí, kde kdysi povinně odpočívali při ležené souchotináři, jsou stále připravená lehátka. Jídelna je nádherná s výhledem na hory. Jako za starých časů tu chodí servírky v černobílých uniformách. A pak to najednou začne.
Za popis poměrů v sanatoriu se na Manna dost zlobili
Vkročíme do střídmě vybavené ambulance, kde hlavní lékař sděloval pacientům nelítostné diagnózy. V sousední místnosti stál rentgen, jehož snímky braly většině nemocných všechny šance na cestu domů. I v nejlepších nemocnicích pro bohaté zemřela podle údajů z roku 1916 do pěti let po nástupu do léčení polovina lidí. Navíc tuberkulóza jako nebezpečná nakažlivá choroba podléhala hlášení a pacienti byli zavření v sanatoriu skoro jako ve vězení.
Výtahová šachta s kovovým pletivem vypadá jako klec pro divou zvěř. Kabinka je prostorná, koncipovaná tak, aby se v ní daly převážet nejen nemocniční postele, ale i rakve s nebožtíky. V dlouhých chodbách na obytných patrech tikají u stropu kulaté nemocniční hodiny, na stěnách visí kovové kloboučky pohotovostních zvonků. Depresivně působí nástěnná umyvadla na odchrchlávání hlenů. Jsou úplně všude.
V pokoji číslo 34, kde bydlel Hans Castorp, stojí původní dubová postel, v níž zemřely desítky pacientů. Přestože z balkonů zrušené léčebny je nádherný výhled na Davos i sjezdovky protějšího Jakobshornu, člověka tu přepadne totální tíseň. Nedokážete si představit, jaké to bylo, když se před sto lety zdola ze vsi nesla k balkonům nemocných živá hudba a oni nesměli tančit.
Zejména večery byly příjemné, když na stolku svítila lampička a teple zabalení pacienti v přikrývkách se venku oddávali ležené. I když špičku nosu měl jako led a ruce, držící knihu byly nadobro zkřehlé, vyhlídka skrze oblouky lodžií přes zatmívající se údolí připadala Hansovi Castorpovi nádherná. Večer co večer se ze vsi nesla nahoru hudba. Hráli známé melodie z oper, árie z Carmen, Trubadúra nebo Čarostřelce, jindy zas veselé mazurky, zpěvné valčíky a pochody, při nichž Hans Castorp rytmicky pohazoval hlavou, zatímco ve vedlejší lodžii za tlustou stěnou z mléčného skla odpočíval Joachim a kašlal.
Poznávací zájezdyVydejte se na poznávací zájezd do Švýcarska. Raketa.cz pro vás připravuje nejnovější nabídky na poznávací zájezdy se slevou. |
V podstatě ve stejné době, co Davos navštívil Thomas Mann, usídlil se v Graubindenu i expresionistický malíř Ernst Ludwig Kirchner. Výtvarné muzeum nese jeho jméno, protože se pyšní největší světovou sbírkou Kirchnerových děl – pěti set obrazů a soch. Davos má prostě svůj genius loci a právě pacienti s tuberkulózou měli velký vliv jeho rozvoji, protože do sanatorií přinášeli hromady peněz. Často se celé rodiny zadlužily, aby mohly svým blízkým financovat léčbu.
Lékaři byli v nadhánění svých oveček velmi houževnatí. Ve snaze mít stále více platících nešťastníků nabízeli lázeňský pobyt i zdravým turistům, kteří přijížděli navštívit své nemocné přátele či příbuzné. Při sebemenším zakašlání vyhrožovali nebezpečím propuknutí nemoci. Když přijel za svou ženou Katiou Thomas Mann, nastydl se a okamžitě byl obklopen lékařskou péčí s doporučením nechat se urychleně zařadit do léčebného programu.
"Naše sanatorium leží o něco výš než ves," vysvětloval Joachim. "Nejvýš je sanatorium Schatzalp, tamhle naproti, není je vidět – odtamtud v zimě odvážejí své mrtvoly na bobech, protože cesty nebývají sjízdné."
"Mrtvoly?" zvolal Hans Castorp. "A to mi povídáš jen tak klidně, z tebe se stal za těch pět měsíců pěkný cynik!"
"Vůbec ne," pokrčil rameny Joachim. "Mrtvolám je to přece jedno."
Protože Thomas Mann v Kouzelném vrchu mnohé zdejší praktiky nepokrytě zmínil, stal se ve vysokohorském městě na dlouho personou non grata. Až když obdržel Nobelovu cenu za literaturu, vzal Davos slavného literáta na milost. A dnes už se naopak hrdě pyšní stopami, které v něm spisovatel zanechal.
Právě z Schatzalpu vede do údolí stezka Thomase Manna, kde se dozvíte zajímavosti o jeho literárním i osobním životě. Ředitel hotelu vloni koupil zajímavý unikát ze zdejšího nedávno zrušeného Muzea hraček. Můžete ho vidět na mnoha davoských pohlednicích. Je to věrná maketa Berghofu z počátku 20. let, v níž je vidět nejen do pokojů všech románových postav, ale i do těch všudypřítomných zakrvácených děsivých chrchlátek.
