RECENZE: Gears of War: Judgment chce vytřískat co nejvíc z fanoušků

Je to pořád výborná akce, ale je zřejmé, že hlavním cílem tvůrců bylo v prvé řadě stihnout ještě jednu hru v této generaci konzolí. Potěší povedená lokalizace do češtiny.

Série Gears of War je jednou z vlajkových lodí konzole Xbox 360, a to zcela oprávněně. Zatím jsme dostali tři vynikající akční střílečky s na poměry žánru povedeným příběhem a silnou multiplayerovou složkou. To do značné míry platí i o Judgmentu. Po stránce herního designu má však ke svým třem předchůdcům poměrně daleko.

Rozčarování v úvodu

Jisté rozčarování přichází hned v úvodu, kde se seznamujeme se čtveřicí hrdinů, ale ani jedním z nich není Marcus Fenix, který je hlavní tváří celé série. Naše čtyřka tvoří četu Kilo, která se dostala před improvizovaný vojenský soud. Před ním obhajuje své předchozí činy, a to tím způsobem, že jejich vyprávění přímo hrajeme. Fajn nápad, chtělo by se říci.

Gears of War: Judgment

Gears of War: Judgment

Kroucení hlavou ovšem přichází v okamžiku, kdy se ukáže, že jednotlivé mise nebyly krátké pouze v úvodu, abyste se do hry dobře dostali, ale že jsou dost krátké úplně všechny. Dost často jsou tak kratší než pět minut a nezřídka je jejich náplní vlastně jen jedna jediná přestřelka.

Na jednu stranu je to docela příjemné, protože hra velmi svižně odsýpá, ale na stranu druhou se nelze zbavit dojmu, že se s tím autoři nechtěli zas tak moc párat. Je to zkrátka takové divné.

Na začátku každé mise pak můžete přijmout něco na způsob vedlejšího úkolu, který zároveň funguje jako jakási příběhová alternativa, respektive tvrzení čety Kilo. Ta například tvrdí, že když přišli tam a tam, došlo tam k úniku plynu. To znamená, že je na misi uvalen časový limit, jinak se četa otráví. Nebo hrdinové říkají, že nebylo možno se pořádně vyzbrojit, a tak museli daný úsek projít například pouze s pistolemi. Anebo třeba byla značně snížená viditelnost, takže bylo potřeba bojovat v mlze.

Hře to značně dodává na rozmanitosti, a svým způsobem se tak dá říci, že jen díky tomu nespadne do stereotypu. Protože jinak je to poměrně fádní, přestože vcelku dynamická řezačka.

A to dokonce do takové míry, že často nebudete vědět, co se vlastně děje. Nepřátelé se nezřídka objevují v takových počtech, že najednou skončíte kdesi v koutě, obstavěni v bezprostřední blízkosti protivníky a nemáte šanci se dostat ven. Naštěstí jsou vaši kolegové většinou dostatečně blízko, aby vás zase oživili.

Pokud přijmete vedlejší úkoly, tak vám navíc vždy rychleji roste skóre, za které získáváte hvězdy, za které se zase odemykají další věci. Vedle toho odemykáte různé trofeje, vyznamenání, roste úroveň hráče a odemykají se třeba designy zbraní. Na poměry velmi akční střílečky je to až zbytečně překomplikované, ale není to nic proti ničemu. Ve výsledku chce stejně každý mít odemknuto co nejvíc prvků, takže je to zajímavý motivační prvek.

Podání postav vázne

Ne úplně prvotřídní je i podání postav. Ze známých tu potkáme Bairda a Colea, kteří jsou poplatně době doplnění rádoby drsnou holkou a chlapem, který byl původně nepřítelem, ale proti Locustům nyní bojuje na straně Koalice.

Gears of War: Judgment

Gears of War: Judgment

Z toho vyplynula i jedna z mála opravdu vtipných hlášek ve hře: "Až tohle skončí, tak budeme zase bojovat proti sobě a svět bude zase v pořádku." Ale jinak ani v tomto ohledu hra kvalit předchůdců nedosahuje. Dokonce ani tradiční hláškař Cole tu není úplně ve své kůži.

Příjemná je vyváženost zbraní, což vám předvedou právě vedlejší úkoly. Velmi slušně se dá bojovat prakticky s úplně všemi. Tedy ne jen s klasickým Lancerem a těžce devastujícími kanóny, ale i s pistolemi se dá fungovat až překvapivě dobře. Na druhou stranu se to sice dá brát i jako berlička pro méně zkušené hráče, ale my oceňujeme spíše tu pozitivní stránku.

Vcelku dobrý je i design jednotlivých úrovní, ale problém je ten, že ho v hlavní kampani v podstatě nevyužijete. Často totiž projdete z bodu A do bodu B, aniž byste využili často relativně rozlehlé prostory okolo. Spíše je projdete až poté, co splníte daný úkol, abyste se podívali, zda tam někde v koutě neleží munice, psí známky padlých vojáků a podobně.

Záměr je však jasný: prostředí jsou často tvořena s ohledem na hru více hráčů, aby bylo možné různě taktizovat a zaujímat výhodné pozice. Při hře jednoho hráče to ovšem skutečně asi příliš nevyužijete.

Chybí wow efekt

Trochu rozpačité je i grafické zpracování. Hra v zásadě vypadá stejně jako předchozí díly, ale grafice opět kousek chybí. Pohyby postav jsou místy podivně trhané, občas se něco s něčím prolne a prostředí také nejsou něčím, co by vyrazilo dech.

To vlastně platí o celé hře. Na rozdíl od předchozích dílů tu chybí nějaké vysloveně epické momenty, nebo pasáže, které by utkvěly v paměti jako například přestřelka na vlaku v prvním dílu nebo souboj s Raamem.

Člověka nijak nezasáhne ani zvuková stránka. Zbraně tu sice rachotí na plný výkon a zní to skvěle, ale dabing není úplně špičkový. Zamrzí to zejména v případě Colea a namluvení kadetky má blízko k etalonu toho, jak má podle obecných představ znít holka drsňačka. To znamená, že hráčům starším 21 let začne poměrně brzy lézt na nervy.

Celkově tak hra působí jako velmi svižná a zábavná akce, které však prakticky v každém ohledu něco chybí. Až příliš je tu znát přístup: "Ale jo, tak jeden díl v téhle generaci konzolí ještě stihneme. Ale teď už děláme něco jiného, tak to dáme udělat nějakým Polákům."

Pokud patříte k fanouškům série, pak už jistě máte Gears of War: Judgment dohraný několikrát. Ale pokud jste zatím žádný díl nehráli a jako první uvidíte právě Judgment, pak asi nebudete úplně chápat, co na těch Gearsech všichni vidí.