Druhé místo obsadila Čapkova Věc Makropulos amerického režiséra a výtvarníka Roberta Wilsona v činohře Národního divadla v Praze. Třetí je Handkeho Spílání publiku, které připravil režisér Dušan David Pařízek v pražském Divadle Komedie.
Výsledky 18. ročníku ankety právě zveřejnilo první letošní číslo tohoto odborného čtrnáctideníku. Hlasovalo v ní 107 divadelníků, kritiků a publicistů, kteří vybrali celkem 65 inscenací a projektů. Nejvíce jich jmenovali z Prahy – 37. Z Brna jich bylo osm a z Ostravy sedm.
Také čtvrté místo obsadila v anketě inscenace Roberta Wilsona, a to opera Leoše Janáčka Káťa Kabanová, připravená rovněž na české první scéně.
Z operního představení Leoš Janáček: Káťa Kabanová (režie Robert Wilson)
Společné páté a šesté místo patří Divadlu Komedie, kde David Jařab inscenoval Weissensteina od Johannesa Urzidila, a brněnskému Národnímu divadlu za představení s názvem Korespondence V+W. Režisér Jan Mikulášek je připravil podle dopisů Jiřího Voskovce a Jana Wericha v dramatizaci Dory Viceníkové.
Z inscenace Korespondence V+W
Sedmé až deváté místo obsadila inscenace Dejvického divadla hry Patricka Marbera nazvaná Dealer's Choice aneb Kdo rozdává, rozhodne v režii Jiřího Pokorného, loutková parodie Vítka Peřiny James Blond v režii Tomáše Dvořáka v plzeňském Divadle Alfa, a Tylovy Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v režii Štěpána Pácla v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.
Z inscenace Dealer’s Choice
Desátá příčka patří projektu NoD Quijote, jehož autorem je Egon Tobiáš a vytvořil ho na základě textů Bohuslava Reynka a Miguela de Cervantese. Jan Nebeský ho režíruje v Teatru Roxy-NoD Praha.
Redaktor Divadelních novin Vladimír Hulec upozornil, že letos se víc než kdy jindy objevily tituly z Prahy, Brna a Ostravy. "Regionální soubory jako by v čase ekonomické krize spoléhaly na divácké jistoty. Netroufají si, snad s výjimkou královéhradeckého Klicperova divadla, ústeckého Činoherního studia a Jihočeského divadla z Českých Budějovic, na náročnější projekty," řekl Hulec a vyzdvihl výrazné herecké projekty Dejvického divadla a Národní divadlo s Wilsonovými režiemi.
Z inscenace Věc Makropulos
"Všechno to jsou tak trochu hry na jistotu. V Dejvicích jsou dnes na vrcholu a užívají si ho. A Wilson je mistr světového formátu, jaký u nás, alespoň v činohře, snad nikdy nerežíroval. Aspoň díky němu vstoupilo české divadlo do světa," uvedl.
Mezi Dejvické a Národní se vklínilo Divadlo Komedie s dramaturgicky nejnáročnějším programem. "Každá inscenace je událostí přesahující rámec divadla. Spílání publiku a Víra, naděje, láska jsou spolu s Bambuškovými a Honzírkovými projekty tím nejslyšitelnějším politickým hlasem, který u nás z divadel zní," dodal Hulec a upozornil, že v anketě se objevilo pět jeho inscenací. Intelektuálním směrem vykročila podle něj Nová scéna Národního divadla, která ale v anketě vůbec neuspěla. Z 65 jmenovaných projektů je skoro třetina z oblasti alternativního divadla a nezávislé scény.
Spílání publiku: Gabriela Míčová
"V zavedených kamenných divadlech se vždy objeví silná osobnost, která na čas strhne – nyní jsou to Miroslav Krobot a Dušan David Pařízek. Starší režisérská generace až na výjimky (Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský) pomalu mizí, žezlo přebírá ta střední nebo mladá. Kromě jmenovaných Jan Mikolášek, Tomáš Svoboda, Martin Glaser, Kamila Polívková, Dan Špinar, Štěpán Pácl, Natálie Deáková či Anna Petrželková," dodal Hulec.
