S kvalitou snímku samého už to, pravda, zas taková sláva není, přesto obsahuje momenty, které jeho zařazení mezi nejlepších pět snímků cyklu Bez cenzury obhájí.
Hrajte o nafukovací herečkuPortál iDNES.cz v soutěži nabízí hrdinku z oficiálního plakátu dokumentu. |
V principu to není vůbec špatný nápad, propojit sex a politiku; ostatně studií na téma "Sex píše dějiny" existují mraky. Musí jít ale o splynutí v duchu "jedna duše, jedno tělo" (abychom mluvili stylově).
Jinými slovy lze natočit film, který hledá souvislosti mezi historií Slovenska a historií tamní erotiky. To ale neznamená mechanicky střídat záběry politických událostí se záběry penisů a nafukovacích pannen. Což se naneštěstí přesně děje v dokumentu Petera Begányiho.
Snímek začíná příznačně přesně před dvaceti lety. Tehdy se lidé nadšeně vrhali do podnikání a jedním takovým nadšencem byl i Karol Raffay, Slovák, jenž už před Listopadem provozoval vlastní restauraci a s otevřením hranic bryskně zareagoval na český hlad po prodejném sexu.
Nejprve se svým bratrem založil první sexshop na Slovensku, následně i první erotický podnik. To, co naučil své erosenky-průkopnice, kolovalo slovenskými hampejzy jako svátost.
Rok vibrátorů
Zatímco běžný občan si dějiny své země pamatuje podle reforem, prezidentských jmen či výše daní, Raffay je má spjaté s prodejností erotických artiklů.
Rok 1993 neboli rok, kdy si Češí a Slováci řekli definitivní sbohem, má v hlavě zapsaný jako "rok vibrátorů" ("Každý je musel mít"). Z roku 1995 si zase pamatuje nebývalou žízeň po nafukovacích pannách.
Z Mečiarovy éry nezmiňuje podivné volby ani politické skandály, zato se mu okamžitě vybaví skvělé tržby: "Kam měli chodit slavit úspěchy a utrácet úspěšně vydělané peníze? Do kavárny? Těžko. Tak chodili k nám. Za Mečiara bylo dobře," vzpomíná a člověka až zamrazí.
Právě "mečiarovská" epizoda je také jedním z mála momentů, kdy se svět politiky doopravdy prolne s ústředním tématem. Křečovitě roubované vypravěčské vstupy Maria Kopscaye, jakéhosi průvodce slovenskými dějinami, naopak Begányiho výchozího záměru dělají medvědí službu.
Jsou trapné (převleky do fialových "podnikatelských" sak či jeho rádoby ironické "vstupy" v trenkách z erotických pokojů a kabin působí jako klišé) a hlavně v podstatě nic neřeknou.
Jako výukový materiál pro základní školy budiž (jenže to by musel být prostý erotické části filmu). Jako rádoby stylová hříčka však neobstojí a působí jen jako alibi pro film na senzacichtivé a laciné téma.
Sociolog s lubrikačním gelem
Co je naopak na Begányiho dokumentu cenné, je lidská stránka viděného. Na pozadí bizarního prostředí se sice trochu ztrácí, ale je tu a svůj úkol splňuje. Pornovládce ze Slovenska, kterého filmaři naženou k psychologovi, je na první pohled figurka hodná politování.
Na ten druhý se z něj všem klube člověk, který je inteligentnější než mnohý z politických "hrdinů". A ve chvíli, kdy překonáme nával prvotního pohoršení, zjistíme, že je to zkrátka a dobře obyčejný podnikatel: racionální, schopný nadhledu, a také překvapivě bystré analýzy. Stav společnosti zvládne popsat líp než celý sociologický ústav. Jen na to holt jde trochu netradičně přes odbyt lubrikačního gelu.
Kapitolou samou o sobě je pak Raffayova manželka.Příliš toho nenamluví, nejčastěji ji vidíme, jak vkládá baterky do erotických strojků nebo jak v prostorách bývalé lékárny vysvětluje polohy vhodné pro sex s "nafukovačkou".
Když ale na kartářce vyzvídá svou budoucnost a nebo s klidnou tváří vysvětluje, proč na svého muže nežárlí, maně si uvědomíme, že zasluhuje jistý obdiv.
Erotic Nation tak není jen zajímavým (a s výjimkou politických pasáží i vtipným a nápaditým) exkurzem do obskurního a pro mnohé z nás neznámého světa s pikantním přídechem.
Je také portrétem lidí, které zpracovala nová realita. Lidí, kteří uprostřed hospodářské krize začínají přemýšlet o tom, jestli jim jejich podivný život přinesl, co chtěli.
Erotic Nation
Režie: Peter Begányi
Premiéra 12. listopadu na kanálu HBO
Hodnocení iDNES.cz: 60%
