Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line
Radek se chová jako zvídavý hoch a vnutí se takřka všude. Výpravčího Tondu ohromuje džípíeskou, dokumentuje všechny matičky a šroubky vlakové soupravy, chválí Tondovu železniční mapu a on nás na oplátku zve na kafe... Sladí ho zásadně medem a Radek zažívá 20vteřinové dilema mezi kostkami cukru a včelím produktem. Od kávy ho už neodtrhne ani informace, že 10 minut rychlé chůze od konečné stanice je židovský hřbitov.
Osoblažské depo se smrsklo z původních čtyř mechaniků na jednoho, a tak úzkokolejka funguje díky třem zaměstnancům. Jde o jedinou úzkokolejku v Čechách, která zůstala v majetku Českých drah a není jasné, jestli ji dráhy budou chtít do budoucna provozovat.
pohledem Radka:
Opravdu jsem netušil, že cesta úzkokolejkou je takový zážitek. Zvláštní úzké vláčky, které vypadají jako mladší a menší bratříčci těch velkých vlaků. Úzké dveře, malé sedačky, ale velká okna. Z vlaku je nádherně vidět a na trase Třemešné ve Slezsku – Osoblaha je opravdu na co koukat.
Vláček si prokousává cestu lesními úseky, které střídají rozlehlé louky a pole. Kousek od projízdějícího vlaku posedávají desítky Orlovců říčních a pár kilometrů od konečné vidíme upravený mlýnský náhon, který vede do nově vybudované vodní plochy. Ten nový rybník bude patrně sloužit pro záchranu některého druhu vodních ptáků.
Náš průvodce Tonda slouží na této trase dvacet let. Zná těch dvacet kilometrů tratě do nejmenší podrobností. Ví odkud je vidět Dívčí hrad, upozorňuje na divokou zvěř a do toho stihne prodávat lístky a pomáhat mladé mamince s kočárkem.
Do Osoblahy vede celkem 102 zatáček a malá vesnička leží 220 metrů nad mořem. Tonda nám vysvětluje, že to je velmi úrodný kraj, kde si farmáři přijdou na své. Jestli jsme někdy projížděli melancholickou krajinou, tak trasa do Osoblahy je ta nej...
Skoro nám je líto, když se loučíme s osoblažskou úzkokolejkou, ale cestovatel má úkol dojet do cíle.
