"Je to neuvěřitelná pětasedmdesátka. Už proto, že neustále srší energií," řekl o jubilantovi ředitel Národního divadla Daniel Dvořák a popřál mu, aby ho krásné role potkávaly i nadále.
"Je v tom rakev nebo ženská," hádali přítomní, když se za oponou objevila obrovská krabice převázaná stuhou. Z ní ale k překvapení všech vyskočil operní pěvec Ivan Kusnjer, který Vinklářovi zazpíval jeho oblíbené moravské písničky.
Dalším gratulantem byl šéf činohry Michal Dočekal. "Poznali jsme ho jako milovníka výtvarného umění. Proto jsme mu sehnali sérii leptů od významného irského grafika Jamese Jamesona," řekl, když mu předával láhev kvalitní whisky. Se zdravicí vystoupili Vinklářovi kolegové Taťána Medvecká a Bronislav Poloczek.
Jubilant poděkoval za vlídné zacházení všem, kteří se podílejí na zázraku zvaném divadlo. "Jsem životu i osudu vděčný, že mohu být pod krásnou střechou Národního divadla v Praze," uvedl.
Komorní výstava ve foyeru Divadla Kolowrat obsahuje vedle snímků z rodinného archivu fotografie z inscenací, v nichž Josef Vinklář od roku 1983 na české první scéně hrál.
Předtím byl 33 let členem Realistického divadla na Smíchově. Po válce začínal v Divadle satiry a v letech 1946 až 1948 působil v Divadle Voskovce a Wericha. Vloni vydal rozšířenou verzi svých vzpomínek nazvaných Pokus o kus pravdy.
Ani v den jubilea si neodpočinul - večer ho čekala ve "zlaté kapličce" role dědečka Dubského ve Stroupežnického Našich furiantech.
