Jak jste si užil euforii po zisku bronzových medailí?
Radost to byla obrovská. Hrálo se na krásném stadionu, v báječné atmosféře před deseti tisíci diváky. Zápas byl vyrovnaný. Byly fáze, kdy jsme byli lepší my, po vyrovnání byli zase lepší Američané. My jsme nakonec byli šťastnější. V kabině i pak v hotelu to byla euforie, ale v mezích.
Co jste hráčům říkal před začátkem prodloužení?
Hlavně jsem je nabádal, aby si dávali pozor na rychlé protiútoky Američanů, protože v nich byli nejnebezpečnější. Chtěl jsem po hráčích, aby se v jednom nebo ve dvou hned po zisku puku tlačili dopředu, aby si naopak museli Američané hlídat nás. Nakonec to vyšlo a z brejku jsme skórovali.
Krátce předtím měli Američané velkou šanci. Jak vám bylo, když Hluchý na poslední chvíli zastavil puk, který mířil do odkryté branky?
Prožíval jsem na střídačce každou minutu zápasu a tato byla opravdu kritická. Stejně tak třeba zbytečné vyloučení Tůmy za stavu dva jedna, když jsme byli lepší a gól v přesilovce vrátil Američany do hry.
Znamená úspěch na mistroství světa zlom ve vaší trenérské kariéře?
Ale ne. K reprezentaci jsem šel proto, že jsem měl zkušenosti a výsledky v lize. Udělali jsme maximum pro úspěch, ale to byla společná práce celého realizačního týmu a hráčů.
Co si myslíte o hráčích, které jste vedl. Vyrostou z nich noví Jágrové, Eliášové či Sýkorové?
Tvrzení, že z někoho vyroste nový Jágr, by bylo hodně odvážné. Pro kluky je medaile dílčím úspěchem. Jsou mladí, nesmějí usnout na vavřínech a dál na sobě tvrdě pracovat. V minulosti bylo hodně hráčů, kteří se v juniorském věku prosazovali, ale dál se nedostali. Nicméně třeba Olesz, Šmíd nebo Frolík jsou velkým příslibem do budoucna.
A jistě také gólman Schwarz. Co jste říkal na jeho výkony?
Bez kvalitního gólmana bychom neměli šanci na úspěch. Marka Schwarze jsem na tento turnaj připravoval už ve Spartě, kde dostával příležitost. Chytal už na minulém mistrovství světa, jeho výkonnost dál roste a na turnaji svou třídu prokázal. Už tím, že byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje.
Po minulém mistrovství světa jste přiznal, že jste udělal v nominaci nějaké chyby. S tou letošní jistě musíte být spokojen, že?
Sestavit dneska reprezentaci do dvaceti let není nic snadného. Byl to jednoznačně nejtěžší rozhodování v mé trenérské kariéře. Už jenom v tom, že do zámoří odchází stále více hráčů a měl jsem tam třicet adeptů. Po zkušenostech z loňska jsem chtěl sestavit tým, který bude mít herní kvalitu a hráči budou ochotní v daný moment udělat to, co se po nich žádá. Vím, že jsem si nominací udělal hodně nepřátel a někteří agenti mě nezdraví. Ale mužstvo jsem sestavil podle svého nejlepšího svědomí.
Je něco, co se vám na turnaji nepovedlo a co vás dodatečně mrzí?
Snad jenom semifinále s Kanadou. Na začátku jsme hráli hodně oslabení a Kanada nás dostala pod tlak. Nechci si na tomto fóru stěžovat, ale některá vyloučení byla hodně přísná. Nás stála hodně sil i sebevědomí. Cítili jsme, že nám něco uniká. Kvalitu Kanady samozřejmě musím uznat, ale za stavu tři nula jsme ztratili respekt, snížili jsme a hráli jsme s nimi vyrovnanou partii. Jestli s nimi někdo na mistrovství hrál vyrovnaně, tak jsme to byli my.
Připouštěl jste si, že kdybyste skončili znovu čtvrtí, posuzovalo by se vaše vystoupení jako neúspěšné?
Je jasné, že kdyby nám nějaké zápasy nevyšly, byl bych hodně pomlouván za nominaci. Já jsem ale přesvědčený, že jsem tým složil správně a dokázali jsme to. Medaile je úspěch, ale já ho zase nepřeceňuju. Nicméně hodně jsem byl potěšen sledovaností zápasů tady v Česku a chtěl bych lidem poděkovat za přízeň a kladné ohlasy na naši hru.
Už víte, co budete dělat dál?
Nejprve se pokusím odpovědět na všechny gratulace. Pak budu chodit na hokej, připravíme pro svaz hodnocení mistrovství světa. Uvidíme, co bude dál. Do klubu se mi teď nechce, třeba od příští sezony.
