Z této obce pocházejí i některé části nábytku stejnojmenného rodu. Pozorného návštěvníka zaujmou například malé postele, které by dnes mohly sloužit nejvýše předpubertálním dětem. „Všichni Parížovci měřili 150 až 155 centimentrů,“ má připravenou odpověď průvodkyně. Ví, že otázku na malé postele může očekávat od každé výpravy, kterou provede.
Celá kúrie, jak se nazývala zde na liptově středně velká obec, je rozmístěná v okolí kaštielu. Nechybí v ní dřevěná stavení, zvonička, a domky řemeslníků a zemědělců. Pro pilnější návštěvníky památek to ovšem není nic zvláštního či nápaditého. Zvláště když vědí, že všechno je zde svezené ze všech možných koutů podtatranského kraje.
Jedinou opravdovou památkou je kostel za umělou vesnicí. Tak jako každá středověká stavba má své malé tajemství, a tak průvodkyně ukazuje na sloupy v hlavní lodi. Jsou zdobené hlavami, kteří se spíše podobají šelmám než lidským bytostem. „Mají to být portréty lidí, kteří ve zdejších lesích opravdu žili,“ tvrdí průvodkyně. Zda je to pravda či ne, dnes už těžko zjistíme.
Jak se tam dostat:
Po hlavní silnici pod Vysokými Tatrami zvané Cesta Svobody. Nájezd na ní je nejlepší z Popradu nebo Liptovského Mikuláše.
Otevírací doba:
od pondělí do pátku 9-15 hodin
Vstupné:
dospělí 30 SK, děti 15 SK, povolení k fotografování stojí 30 SK a k natáčení videokamerou 50 SK
 Kostel za skansenem lidové vesnice u Pribyliny |
 |
 Portréty na sloupech v kostele, který stojí u skansenu lidové vesnice u slovenské Pribyliny |
