Čtvrteční ráno sice začalo slibovat posun v počasí k lepšímu, ale rozhodnutí sestoupit už bylo neměnné. Šimůnek, Vomáčková a Caban zatím celé dopoledne značili bezpečnou cestu přes trhiny ledovce mezi základním táborem a nástupem do stěny.
Dnes přišla emailem předpověď počasí, která slibuje dobré výstupové podmínky až do 12.7., takže Šimůnek Vomáčková a Caban teď večer ještě rychle balí stan, lana, spacáky a jídlo a zítra brzo ráno vyrazí do C1. Plán je stejný jako pro předchozí trojici: postavit druhý stan v C1 a s podporou druhé trojice (Hrubý, Jaroš, Mašek) půjdou vystavět C2 v 6800 metrech. Optimizmus je dokonce - i přes dnešní sestup - takový, že se mluví i o založení C3 jedním tahem ze dvojky. Držme palce.
Vztahy mezi horolezci jsou různé. Tak například - už víte - mezi námi a Španěly je silné pouto po poslední návštěvě, která přerostla do nezřízené soutěže o lepší zásobování horolezců. (V prvním kole jsme ČR jasně zvítězila) Jiné vztahy ale budují se svým okolím třeba Korejci, kteří se svou tradičně velmi početnou skupinou opanovali vršek morény, na které stojí základní tábory všech čtyř expedic. Při odběru vody ze společného ledovcovho potoka jsou tudíž první a je jen na nich, jak tolerantní a ohleduplní budou k lidem níže po proudu. Moc si s tím hlavy nelámou. Soudím tak podle toho, že v potůčku, ze kterého bereme vodu na vaření čajů a instantních polívek, chladnokrevně myli střeva čerstvě poražené kozy. Namísto mezinárodní rozmíšky jsme jenom počkali až "kozí" voda odteče.
Nejsou ale všichni - zdaleka ne - tak tolerantní a snášenliví. Dneska jsme se například dozvěděli, že na vedlejší osmitisícovce, Broad Peaku, se poprali Číňani se Švýcary. Číňani prý při výstupu posílali (snad jen z nedbalosti) dolů pod sebe jeden šutr za druhým a spousty sněhu k tomu, aniž by se starali, jestli náhodou za nimi někdo neleze.
Taky jsou to lidi Konstatovali jsme dnes, že Pákistánci jsou lidé jako všude na světě, kde se mezi sebou někteří mají rádi více a někteří méně. Vizte. Náš styčný důstojník chytil do záděry na pravém prostředníku infekci. Postupovala. Soňa - je tu za medicinní péči - mu navrhla, že ranku jehlou otevře, vyčistí a dá čertvý obvaz. OK, pravil styčák. Soňa vytáhla jehlu a styčák skoro omdlel. Druhý den zánět postoupil a zachvátil skoro celý prst. Znova pokus o operaci, znova mdloby. Pak se styčák rozhodl, že sestoupí o pár stovek níž do základního tábora Broad Peaku, kde je prý nějaký jeho známý lékař a ten provede zákrok. Odešel. Čtyři hodiny nato přišel rozzářený pákistánský kuchtík Peter s dortem. Takovou měl radost. Styčák ho často sekýruje. Peter si evidentně dělá naději, že podebraný nehet styčného floutka odvede do údolí na delší čas než na den.
 |
