Ke svým klientům musí být drsný, protože na chatě, kde se na postelích vyspí pětadvacet lidí, přespává v létě i třikrát tolik, a tak diskuse nemůže připustit. “Děvče nechám spát na zemi v noclehárně, ale vy se chlapci nevejdete ani do kotelny, a tak vás uložím do koksárny,” tak nějak vítá své hosty v plné sezoně Miroslav Jílek, když pro ně hledá aspoň kousek místa.
Není tedy divu, že si v nestřežené chvilce uleví: “Na začátek doliny bych dal ceduli se zákazem vstupu a pustil bych sem jen Čechy.” To je čest, kterou si čeští turisté a horolezci vysloužili dodržováním pravidel slušného chování, dostatečnou výbavou na túry a případnou pomocí při záchranných akcích. Málokdy se tak o nich horalové vyjádří jako o ceprech, což je místní označení pro špatně oblečené a vybavené turisty, z nichž některý jistojistě skončí na nosítkách horské služby.
“Během tří dnů loňského pobytu na Térynce jsme třikrát někoho snášeli k vrtulníku díky jeho neopatrnosti,” uvádí pražský horolezec Jakub Kašpar. “Nejhůř na tom byl mladý Polák, který scházel ze zasněženého Sedielka a uklouzl. Skončil se zlomeninami a rozbitou hlavou na suťovisku pod sněhem.” Mnohé pády však končí tragicky, o čemž svědčí statistika několika desítek mrtvých za rok. “V červenci začíná sezona pádů ze sedel,” potvrzuje záchranář tatranské horské služby Dominik Michalík. “Padá se odkudkoliv, kde se udrží jen trocha sněhu.”
K večeru se prostranství před chatou začíná vylidňovat, protože všichni, kteří zde nebudou spát, mizí dolů do civilizace. Ostatní si užívají posledních slunečních paprsků, suší ponožky anebo na terase vaří něco k jídlu na přenosných vařičích.
Kolem desáté hodiny zhasíná chatař petrolejky, ještě chvilku se míhají baterky těch, kteří se nestačili uložit, a dolina se ukládá ke spánku
K dobrému tónu návštěvníků tatranských chat patří, že se před odchodem zapíší do knihy túr, že vyrazí brzy ráno, protože v Tatrách se obvykle kazí počasí po druhé hodině odpolední, a že si odnesou veškeré odpadky s sebou do doliny. “Někteří berou i smetí z chaty,” pochvaluje si Miroslav Jílek.
Samozřejmostí je dobré vybavení na túry jako pohorky, svetr, nepromokavá bunda, čepice a v případě přechodu sněhových polí i cepín nebo aspoň lyžařské hůlky. “Záchranu zraněných v poslední době velmi urychlily mobilní telefony,” dodává Dominik Michalík z Horské služby. “Na Eurotelu stačí zmáčknout hvězdičku a číslo 100, z ostatních sítí doporučuji před túrou uložit do paměti naše číslo 0903/624869.”
 Téryho chata ve výšce 2015 metrů nad mořem. |
