„Je to nemorální stav, když vůdce vybírá peníze od klientů v podstatě za to, že mohou vstoupit do národního parku,“ říká člen Horské služby Dominik Michalík. „Správa parku vychází z reality sedmdesátých let, kdy Tatry byly přeplněné k prasknutí. Ale ta doba už se nikdy nevrátí,“ dodává zástupkyně primátora města Vysoké Tatry Marie Perglerová. „Co by také měl člověk jiného v Tatrách dělat, než chodit po horách.“
Zdatný turista přitom podle ní projde všechny značené stezky za týden a na další návštěvu příští rok už nepřijede. Anebo se bude tajně plížit za svítání, nebude se zapisovat do knihy túr na chatě a sníží tak své šance na nalezení při případné nehodě. „Mám skalp několika desítek vrcholů v Tatrách,“ chlubí se spiklenecky důchodce Eduard z Jihlavy, který pochopitelně neuvádí příjmení. Většinu štítů totiž zdolal v obavách, aby nenarazil na ochranáře.
V západoevropských horách je přitom zvykem, že nad hranicí lesa je přístup dovolen kamkoliv. Pokud se jedná o přísnou rezervaci, je označena na mapách i cedulemi v terénu a nikdo do ní nemůže.
Ledy se ovšem hýbou a tak může manažer organizace Lesy Tatranského národního parku prohlásit: “Na Gerlachu je situace neudržitelná. Některé dny je tam i několik set vůdců s klienty. Připravujeme proto na nejvyšší horu Tater vyznačení turistické stezky, která tam již před válkou vedla.“ Podle profesionálního záchranáře Dominika Michalíka to bude konec horských vůdců na Slovensku. „S dnešním vybavením a zkušenostmi z vysokých hor nemá většina turistů důvod, aby se nechala vodit na poměrně jednoduchou túru.“
Túra na Gerlachovský štít přijde zatím samotného klienta na dva a půl tisíce korun, pokud jich jde pět, každý zaplatí osm set slovenských korun. Přitom je svojí obtížností srovnatelná s nejjednodušími zajištěnými stezkami v Dolomitech, které nezdolávají jen zdatní turisté, ale i desetileté děti. Podobně těžké jsou například i normální výstupy na Vysokou, Lomnický štít, Baranie rohy či Kežmarský štít.
Zákaz vstupu mimo značené chodníky je ve Vysokých Tatrách tradičně zdůvodňován ochranou kamzíků a obavou o bezpečnost turistů. Výzkumy v posledních letech však pokles stavů zvěře zdůvodňují hlavně nadměrným výskytem rysa, mírnou změnou klimatu a pytláctvím. Bezpečnost při pohybu v horském terénu si musí zabezpečit každý sám správně volenou trasou úměrně jeho schopnostem a dostatečným vybavením, které někdy obnáší jen pohorky, ale jindy je potřeba lano či cepín.
 Sami a bez horských vůdců. |
