Suvenýr z cesty, o který není proč stát - to jsou různé druhy nemocí, které si člověk může přivézt z cesty po exotických zemích. Proti některým z nich existuje účinné očkování a je třeba dodat, že řada cestovatelů se mu poctivě podrobuje.
Jsou však i jiná onemocnění, proti nimž rovněž existuje určitá ochrana, přesto existuje riziko, že se v souvislosti s nimi zdravotním potížím nevyhnete. Řeč je především o malárii, nemoci, která možná nevzbuzuje takovou hrůzu jako dejme tomu Ebola, o to však může být zákeřnější. Přesto fakta hovoří jasně: každý rok je malárie zaznamenána u více než 10 000 turistů a z nich přibližně jedno procento umírá.
Jsou známy čtyři druhy, z nichž nejzávažnější je takzvaná tropická malárie. Právě na ni minulý týden zemřeli dva němečtí turisté, kteří při své cestě do Afriky podcenili dobře míněná doporučení. U některých forem se onemocnění může projevit krátce po návratu, u jiných ale až po několika letech.
Očkovací látka proti malárii zatím neexistuje, i když vědci dělají i na tomto poli pokroky. A tak zbývá antimalarická profylaxe a některá pasivní opatření. K těm patří především omezení pobytu při svítání a zejména při západu slunce, kdy je aktivita moskytů - přenašečů nemoci - nejvyšší. Důležité jsou rovněž repelenty, moskytiéry zakrývající lůžko a nošení světlých oděvů s dlouhými rukávy.
Užívání antimalarik je kapitola sama pro sebe. Před cestou do kterékoli rizikové oblasti není od věci poradit se o jejich užívání s odborným lékařem. Jde totiž o to, že tabletky, které jsou účinné v jedné části světa, nemusejí zabírat jinde. A právě to dokáže pracovník zabývající se cestovní medicínou posoudit nejlépe a doporučit příslušný preparát. Druhým důvodem, proč by o nasazení antimalarik měl lékař vědět, je i to, že se nejedná o přípravky, které by tělu dělaly zrovna nejlépe. Při některých zdravotních potížích je jejich užívání dokonce nežádoucí.
Samotné polykání tabletek má svá zvláštní pravidla, která se liší v závislosti na preparátu. Jako modelový případ vezměme dejme tomu Lariam - často užívaný přípravek, který se používá například při cestách do Afriky. Jednotlivé dávky je třeba začít užívat již před samotnou cestou do rizikové oblasti, v týdenních intervalech po celou dobu pobytu a dokonce ještě dva až tři týdny po návratu domů. Jedině v takovém případě může preparát dostatečně účinkovat.
Ani tím však není řečeno, že se jedná o ochranu stoprocentní. Dokonce i v případě, že člověk užívá antimalarickou profylaxi, nemusí se nepříjemnému onemocnění vyhnout. V případě podezřelých zdravotních potíží po návratu domů je proto třeba neprodleně navštívit lékaře a informovat ho o pobytu v rizikové oblasti i o užívaném preparátu. Jedině speciální vyšetření může potvrdit nebo vyloučit, zda se jedná o malárii. Pokud by lékař neznal všechny okolnosti, mohl by projevy nemoci považovat například za chřipku. Tím by se ztratil drahocenný čas potřebný pro léčbu, což by mohlo mít i osudové následky.
Jsou však i jiná onemocnění, proti nimž rovněž existuje určitá ochrana, přesto existuje riziko, že se v souvislosti s nimi zdravotním potížím nevyhnete. Řeč je především o malárii, nemoci, která možná nevzbuzuje takovou hrůzu jako dejme tomu Ebola, o to však může být zákeřnější. Přesto fakta hovoří jasně: každý rok je malárie zaznamenána u více než 10 000 turistů a z nich přibližně jedno procento umírá.
Jsou známy čtyři druhy, z nichž nejzávažnější je takzvaná tropická malárie. Právě na ni minulý týden zemřeli dva němečtí turisté, kteří při své cestě do Afriky podcenili dobře míněná doporučení. U některých forem se onemocnění může projevit krátce po návratu, u jiných ale až po několika letech.
Očkovací látka proti malárii zatím neexistuje, i když vědci dělají i na tomto poli pokroky. A tak zbývá antimalarická profylaxe a některá pasivní opatření. K těm patří především omezení pobytu při svítání a zejména při západu slunce, kdy je aktivita moskytů - přenašečů nemoci - nejvyšší. Důležité jsou rovněž repelenty, moskytiéry zakrývající lůžko a nošení světlých oděvů s dlouhými rukávy.
Užívání antimalarik je kapitola sama pro sebe. Před cestou do kterékoli rizikové oblasti není od věci poradit se o jejich užívání s odborným lékařem. Jde totiž o to, že tabletky, které jsou účinné v jedné části světa, nemusejí zabírat jinde. A právě to dokáže pracovník zabývající se cestovní medicínou posoudit nejlépe a doporučit příslušný preparát. Druhým důvodem, proč by o nasazení antimalarik měl lékař vědět, je i to, že se nejedná o přípravky, které by tělu dělaly zrovna nejlépe. Při některých zdravotních potížích je jejich užívání dokonce nežádoucí.
Samotné polykání tabletek má svá zvláštní pravidla, která se liší v závislosti na preparátu. Jako modelový případ vezměme dejme tomu Lariam - často užívaný přípravek, který se používá například při cestách do Afriky. Jednotlivé dávky je třeba začít užívat již před samotnou cestou do rizikové oblasti, v týdenních intervalech po celou dobu pobytu a dokonce ještě dva až tři týdny po návratu domů. Jedině v takovém případě může preparát dostatečně účinkovat.
Ani tím však není řečeno, že se jedná o ochranu stoprocentní. Dokonce i v případě, že člověk užívá antimalarickou profylaxi, nemusí se nepříjemnému onemocnění vyhnout. V případě podezřelých zdravotních potíží po návratu domů je proto třeba neprodleně navštívit lékaře a informovat ho o pobytu v rizikové oblasti i o užívaném preparátu. Jedině speciální vyšetření může potvrdit nebo vyloučit, zda se jedná o malárii. Pokud by lékař neznal všechny okolnosti, mohl by projevy nemoci považovat například za chřipku. Tím by se ztratil drahocenný čas potřebný pro léčbu, což by mohlo mít i osudové následky.
