„Doba spotřeby bez následků skončila,“ řekl šéf světového společenství, podle něhož se k podpisu shromáždilo 175 členských zemí. Tolik signatářů podepisujících velkou mezinárodní dohodu během jediného dne vytváří nový rekord.
Celkem 15 zemí již podle agentury AFP stihlo dohodu i ratifikovat a další přislíbily, že tak učiní brzy, což podle optimistů může znamenat, že vstoupí v platnost mnohem dříve, než stanoví původní nejzazší termín - rok 2020. Někteří dokonce tvrdí, že by se tak mohlo stát ještě letos.
Fotogalerie |
Prvním signatářem dohody dojednané v prosinci v Paříži se stal francouzský prezident François Hollande, který prohlásil, že požádá parlament, aby dokument ratifikoval do léta. Čína, která patří k hlavním znečišťovatelům ovzduší, oznámila, že ratifikaci zvládne do září.
Americký ministr zahraničí John Kerry, který držel při podpisu symbolicky v náručí svou vnučku, označil páteční akt za chvíli, kdy svět vyrazil do vítězné „války proti uhlíkovým emisím“, které stojí za oteplováním planety. Prezident Barack Obama podepsání smlouvy přivítal s tím, že zajistí „všem našim dětem dědictví čistší, zdravější a bezpečnější planety“.
„Dohoda z loňského prosince představuje v mnoha ohledech historický milník a myslím, že evropské země, včetně ČR, mohou být s jejím zněním spokojené. Platí, že svět, respektive státy Rámcové úmluvy OSN jsou připraveny udělat vše pro to, aby udržely maximální nárůst průměrné globální teploty pod dvěma stupni Celsia a dokonce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně Celsia v porovnání s hodnotami před průmyslovou revolucí. Všechny státy, jak vyspělé, tak rozvojové, budou muset plnit závazky snižování emisí skleníkových plynů,“ shrnul ministr Brabec.
Podpis dohody v New Yorku odstartoval její ratifikační proces. Aby byla platná celosvětově, musí ji podepsat alespoň 55 států Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu odpovědných za alespoň 55 procent celkových globálních emisí skleníkových plynů. V Česku musí úmluvu schválit ještě Parlament a podepsat prezident.
Hlavní body nové klimatické dohody jsou následující:
1Dlouhodobé cíle (stupně)
Udržet zvyšování teploty „výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně,“ což by výrazně snížilo riziko a dopady klimatických změn.
Už summit OSN v Mexiku v roce 2010 stanovil cíl udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období. Globální teplota zemského povrchu se již zvýšila o jeden stupeň Celsia.
2Dlouhodobé cíle (emise)
Podle dohody musí státy „usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů co možná nejdříve, s ohledem na skutečnost, že snižování bude trvat déle v rozvojových státech“.
Vyjednávači se pokoušeli zformulovat dlouhodobé cíle na zastavení emisí a transformaci světové energetiky. Zástupci ohrožených států a nevládních organizací požadovali jasně formulovaný plán eliminace či snížení používání pevných paliv.
Čína a Indie, které jsou na používání pevných paliv závislé, se bránily stanovení přesných termínů, kdy by se měla tato paliva přestat používat. Rovněž Saúdská Arábie, závislá na ropě, byla proti. V rámci EU je zase na uhlí závislá polská ekonomika.
3Finance
Nezávazná příloha dohody přijaté 12. prosince 2015 v Paříži uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně.
Na této částce se rozvinuté státy dohodly již v roce 2009, kdy slíbily, že po roce 2020 ji každoročně z veřejných i soukromých peněz poskytnou rozvojovým zemím ke snížení jejich emisí skleníkových plynů a ke zvládání povodní, vln veder a zvyšující se hladiny světových moří.
4Ztráty a škody
V dohodě jsou zakotveny již existující mezinárodní mechanismy na zvládání nevyhnutelných ztrát a škod způsobených klimatickými změnami, protože nebylo dosaženo shody na jiných formulacích.
Rozvojové státy požadují dlouhodobé mechanismy, které by jim pomohly zvládat ztráty a škody způsobené přírodními pohromami, například tajfuny, anebo důsledky zvyšování hladiny světových moří. Všechny vlády se tomuto tématu věnují od roku 2013, ale dosud s malými výsledky.
5Trhy s emisemi oxidu uhličitého
Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o „využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření,“ která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států.
6Diferenciace
V dohodě se praví, že rozvinuté státy by měly poskytovat finanční zdroje na pomoc rozvojovým státům. Finančně by měli pomáhat ti, kdo „jsou v pozici tak učinit.“
Rozvojové země tvrdí, že bohaté státy, které byly určeny v konvenci z roku 1992, by mohly činit více pro snižování emisí a poskytování finanční pomoci slabším. Rozvinuté státy zase tvrdí, že některé země, jako Singapur či Jižní Korea, se od té doby staly rozvinutějšími, a mohly by také činit více.
