Společnost Sadat založil v roce 2012 v Istanbulu brigádní generál ve výslužbě Adnan Tanrıverdi, který kdysi musel přísně sekulární armádu pro své islamistické postoje opustit. S Erdoganem ho pojí hluboké přátelství z dob, kdy velel základně Maltepe v Istanbulu a současný prezident městu na Bosporu starostoval.
Jak uvádí studie JISS (Jerusalem Institute for Strategy and Security) Tanrıverdi se inspiroval americkou kontraktorskou firmou Blackwater. Sadat na svých stránkách nabízí konzultační služby, dodávky vojenského materiálu i speciální výcvik včetně nekonvenčních metod boje jako jsou únosy, sabotáže a další metody gerilové války.
Sadat zaměstnává až dvě stě bývalých důstojníků turecké armády. Jeho lidé se před pěti lety pevně postavili po bok Erdogana, když se na mostě přes Bospor pustili do pučistů usilujících o svržení islamistického prezidenta s autokratickými sklony.
Převrat selhal a Tanrıverdi se stal Erdoganovým hlavním vojenským poradcem. V následujících letech nechal zavřít vojenské akademie, které vychovávaly důstojníky v sekulární tradici. Místo nich inicioval vznik Národní univerzity obrany nabírající absolventy náboženských, státem dotovaných škol imam hatip.
 |
Ve svých článcích na stránkách provládního listu Yeni Şafak prosazoval myšlenku vojenské aliance muslimských států, která by čelila nepřátelům islámu či Izraeli, který podle něj měl být donucen k „spravedlivému míru“ s Palestinci. Přišel dokonce s plánem, jak židovský stát během jedenácti dnů vojensky porazit.
Před rokem pak prohlásil, že společnost Sadat připravuje půdu pro příchod Mahdího, muslimského mesiáše, který má přijít před koncem světa. Projev vyvolal tak silnou kritiky, že na svůj post prezidentského poradce nakonec rezignoval.
Sto tisíc mužů v Sýrii
Zatímco plány na porážku Izraele zůstávají jen ve fantazii starého generála, firma Sadat se v zájmu Erdoganových geopolitických cílů angažuje v jiných koutech regionu. A to především formováním neoficiálních vojenských struktur z příslušníků islamistických brigád na severu Sýrie.
Téměř všechny tamní sunnitské milice (kromě uskupení Haját Tahrír al-Šám) jsou dnes sdružené pod hlavičkou takzvané Svobodné syrské armády a zcela pod kontrolou turecké armády. Odhaduje se, že je to celkem asi sto tisíc mužů, kteří jsou vycvičeni, vyzbrojeni a placeni Ankarou a při vojenských operacích jako byla invaze do Afrínu podléhají tureckému velení.
Turecká opoziční média už v roce 2012 informovala, že někteří syrští povstalci prošli výcvikem na základnách společnosti Sadatu v Turecku. Když se o pár let později ukázalo, že vojenská porážka Asada není reálná (především díky zapojení Ruska na straně Damašku), Ankara povstalecké milice nasadila do boje proti syrským Kurdům.
„Sýrie se stala prvním a nejlepším příkladem nové metody zástupné války, v níž byly lokální žoldácké jednotky naverbovány kvazivládní agenturou (Sadat). Stejné síly a stejné metody byly později použity v Libyi k prosazování dalších tureckých cílů,“ píší autoři studie Jonathan Spyer a Hay Eytan Cohen Yanarocak.
V severoafrické zemi, která se od svržení diktátora Muammara Kaddáfího potácí v chaosu, se Ankara angažuje na straně mezinárodně uznávané vlády v Tripolisu. Zprávy o nasazení „syrských týmů“ v bojích proti silám generála Haftara potvrdil v únoru minulého roku sám Erdogan.
Verbování obstarala společnost Sadat, která jim také zařídila potřebné dokumenty. Kontrakt podepisovali na tři až šest měsíců. „Všechny bojovníky strčili do hotelu v Turecku a dali jim turecké papíry. Turecko opouštěli jako Turci, ne Syřané. Někteří letadlem, jiní na lodi,“ uvedl jeden z naverbovaných Syřanů.
3. listopadu 2018 |
Americké velitelství zvláštních operací a velitelství pro Afriku (AFRICOM) loni v srpnu odhadovalo, že v Libyi je asi pět tisíc syrských žoldáků. Syrská organizace pro lidská práva uvádí přibližně trojnásobný počet, 471 z nich podle jejích zdrojů už v Libyi padlo.
Kavkaz, Súdán i Katar
V podstatě stejný scénář se opakoval během tureckého angažmá v Náhorním Karabachu po boku Ázerbájdžánu. Ankara i Baku přítomnost syrských žoldáků sice popíraly, důkazy z bojiště však brzy ukázaly pravdu. Do bojů s Armény byli verbováni především bojovníci milic tvořených syrskými Turkmeny, kterým byl slíben měsíční žold 1 500 až
2 000 dolarů.
Nastal čas dronů. Nebe nad Karabachem ukazuje budoucnost války |
Erdoganovo angažmá v Libyi i Karabachu mělo pozoruhodný úspěch, a to i díky nasazení tureckých dronů Bayraktar TB-2. Vláda v Tripolisu loni ofenzivu generála Haftara zastavila a přiměla ho k ústupu. Baku zase díky podpoře Ankary vybojovalo velkou část území, které před třiceti lety získali Arméni.
Specialisté společnosti Sadat jsou dnes přítomni i v Somálsku, kde na turecké základně Turksom cvičí vládní jednotky a policisty. Jeho zaměstnanci byli viděni na tureckých základnách v Kataru či v přístavu Suakin, který si Ankara před třemi lety pronajala od súdánské vlády.
Studie JISS zdůrazňuje, že neoficiální vojenské struktury představují pro Erdogana klíčový prostředek pro dosažení regionální dominance.
„Turecko si během poslední dekády vytvořilo značnou zásobárnu proxy jednotek, které jsou dobře vycvičené, v případě potřeby je může rychle nasadit a bez obtíží se jich zbavit,“ uvádí studie JISS.
Soukromá bezpečnostní společnost Sadat je pro Erdogana to samé, co pro Kreml nechvalně známá Wagnerova skupina: užitečný nástroj pro špinavou práci v cizině, od kterého se oficiální místa mohou kdykoliv distancovat.
Turci platí líp. Ostří hoši ze syrského Idlíbu teď slouží v Karabachu |
„Pokud k tomu připočteme neoficiální, ale vládou řízené uskupení jako jsou Šedí vlci, je jasné, že Erdogan má k dispozici soukromou armádu, kterou může používat pro domácí i zahraniční operace bez jakéhokoliv oficiálního dohledu,“ uvádí zpráva izraelského think-tanku.
10. prosince 2020 |
