Co se týče střeleckých masakrů, Amerika si může připsat smutné světové prvenství. Po každém krveprolití veřejnost i politici spekulují o psychickém stavu střelce a média se ptají, jak je možné, že si lidé s duševní poruchou mohou opatřit zbraně. Dlouhodobé statistiky ovšem ukazují, že závažnou duševní poruchu trpí jen asi pětina útočníků.
Zato skoro všichni mají jednu věc společnou: jsou to muži.
Stačí pohled na web Mother Jones, který vede přehlednou statistiku masových vražd střelnými zbraněmi na území Spojených států od roku 1982. Započítává každou střelbu, při níž zemřeli aspoň tři lidé. V chronologicky řazeném seznamu je k dnešku 99 záznamů. V pouhých třech případech byla pachatelem žena.
Muži kriminalistickým statistikám kralují. Podle analýzy nezávislé zdravotnické organizace Kaiser Family Foundation jsou viníky 86 procent všech úmrtí způsobených střelnou zbraní. Zajímavá jsou i další čísla. V USA je ročně zaznamenáno v průměru 1200 sebevražd a 89 procent z nich spáchají muži. Dvaašedesát procent majitelů střelných zbraní jsou muži.
Být chlapem dnes není legrace
Americká média na tato čísla upozornila opět letos v únoru, kdy devatenáctiletý student Nikolas Cruz vpadl s poloautomatickou puškou na střední školu ve floridském Parklandu a zavraždil 17 lidí. Masakr vyvolal masivní studentské hnutí za přísnější kontrolu zbraní a rovněž vášnivou debatu o roli pohlaví při páchání násilných zločinů.
„Máme ještě jeden větší problém než jsou střelné zbraně: s našimi kluky je něco špatně,“ napsal na Twitter komik Michael Ian Black.
„S americkými muži se cosi děje. Něco, co jim umožňuje a otevírá prostor k páchání násilí,“ vysvětlil později v rozhovoru pro web NPR. „Je dobře, že se soustředíme na zbraně a psychické zdraví. Ale já si myslím, že jeden problém je ještě hlubší, a tím problémem je krize maskulinity,“ poznamenal Black.
O takzvané „toxické maskulinitě“ psychologové, sociologové a feministky hovoří už dlouhou dobu. O biologické rozdíly mezi muži a ženami nejde - testosteron sice občas bývá spojován s vyšší mírou agresivity, poslední studie ale naznačují, že je spíše důsledkem než příčinou násilného chování.
Toxická maskulinita je podle odborníků projevem krize mužské identity v moderním světě, který se rychle mění. Zatímco ženy na Západě díky feministickému hnutí vystoupily ze svých tradičních rolí, muži jsou stále tlačeni do pozice „pravého chlapa“, který nikdy neprojeví slabost, potlačuje emoce a odmítá jakoukoliv pomoc.
„Když se mluví o genderu, tak se často mluví o ženách. O tom, že tahají za kratší konec. Ale ani maskulinita není lehká věc,“ řekla listu USA Today socioložka Jennifer Carlsonová, která se na vztah pohlavní identity a zločinnosti specializuje. „Být v USA mužem není legrace. Jsou na vás kladeny velké nároky - máte hrát roli ochránce, živitele rodiny, v určitých situacích reagovat určitým způsobem, prokázat, že jste chlap - a to může být navenek i směrem dovnitř destruktivní,“ dodala Carlsonová.
Michael Ian Black k tomu v jednom ze svých tweetů dodal: „Ženská identita se v posledních padesáti letech naprosto změnila. Ženy se dnes učí, že mohou být čímkoliv. U mužů žádný podobný vývoj nenastal, takže jsme stále uzamčeni ve svém rigidním a zastaralém modelu maskulinity. A to nás zabíjí.“
14. února 2018 |
Střelná zbraň jako pomůcka
Výzkumy ukazují, že velkou roli hraje popkultura. „Co se týče maskulinity, obzvlášť citliví na kulturní vlivy jsou mladí muž a chlapci v adolescenci, kteří fyzicky dospívají. Mluvím především o masových médiích, která glorifikují násilí a nadvládu nad ostatními,“ stojí ve dva roky staré studii zkoumající násilí mezi mladistvými.
Chlapáctví nás zabíjí. Doslova. Žene nás k sebevraždám, tvrdí studie |
„Odevšad se valí hesla velebící výšku, velké svaly, fyzickou zdatnost a dospělý vzhled. Chlapci, kteří nejsou tak fyzicky vyspělí, si mohou připadat jako loseři a střelné zbraně se pro ně v této soutěži o společenské uznání mohou stát velkou pomůckou,“ uvádí studie, kterou si federální agentura National Science Foundation objednala v reakci na masakr prvňáčků v Newtownu.
Býti mužem je dokonce některými studiemi považováno za hlavní rizikový předpoklad pro spáchání násilného zločinu. K těm dalším patří například alkoholismus, zkušenost s domácím násilím či pohlavní zneužívání. Podobným situacím jsou ve stejné míře jako muži vystaveny i ženy, ty však nemají tak často tendenci reagovat na stresové situace agresí.
„Ženy mají sklony vinu a frustraci internalizovat, zatímco muži je skrze akty agrese ventilují ven,“ řekl sociolog Eric Madfis webu Politico. Ten v této souvislosti poukázal na tři roky starou studii Oxfordské univerzity, podle níž u žen existuje o 75 procent vyšší riziko propuknutí deprese než u mužů.
Někdo musí být potrestán
Diskusi o toxické maskulinitě nyní opět přiživil útok v Torontu, kde 25letý Alek Minassian dodávkou vjel na chodník a zavraždil deset lidí. Většina obětí byly ženy.
Minassian byl stydlivý expert na počítačové čipy, který měl panickou hrůzu z žen. Ve svém posledním příspěvku na Facebooku se přihlásil k internetové komunitě „incelů“ - mladíků, kteří podle svého názoru kvůli nezájmu žen žijí v nedobrovolném celibátu. Jejich idolem je Eliott Rodger, jenž před třemi lety v Kalifornii povraždil šest lidí a pak spáchal sebevraždu. Bohatý syn hollywoodského filmaře se tak chtěl pomstít společnosti za své milostné neúspěchy.
Diskusní fóra incelů mají tisíce členů, kteří se navzájem utvrzují ve svých komplexech a nenávisti k ženám. Ty jim podle jejich názoru odpírají sex, na který mají přirozený nárok. „Zatímco většina lidí nechce být se selháním spojována, tito muži jsou k němu přitahováni. Jejich nedostatečnost je centrálním bodem jejich identity a jejich hněvu,“ napsal komentátor listu The Guardian Gary Younge.
Vzpoura beta samcůMasakr v Torontu ukázal na hnutí zahořklých paniců |
„Chtěli by a potřebují být chlapi, ale nejsou jimi. Nemohou dosáhnout statusu, který jim od narození náleží. Je to vina někoho jiného a někdo, kdokoliv, za to musí být potrestán,“ nabízí pohled do duše zakomplexovaných mladíků Younge, podle nějž takzvaní incelové jsou především oběti přetrvávajícího patriarchátu.
Někteří odborníci nicméně varují před spojováním útoku v Torontu s konceptem toxické maskulinity. „Tady nejde o sex, nebo dokonce o nárok na pohlavní život. Na základě své práce s odsouzenými násilníky a sexuálními delikventy soudím, že tyto zločiny jsou příkladem antisociálnosti, která se manifestuje prostřednictvím nenávisti vůči ženám,“ napsala v komentáři pro kanadský list The Globe and Mail neurovědkyně Debra Sohová.
„Pokud chceme pochopit tento druh násilí, musíme mu čelit přímo a nesmíme hledat útěchu ve známých, ale falešných narativech,“ soudí. „Muži většinou nejsou misogynní, ani nepřetékají nenávistí vůči ženám. Většina mužů se takto nechová. A to ani ti, kteří jsou sexuálně frustrováni. Pokud někdo viní ‚toxickou maskulinitu‘ a ‚kulturu znásilňování‘, tak míří mimo. Není to problém genderu a ani by jím být nemělo,“ píše Sohová.
24. dubna 2018 |
