Méně migrantů z Afriky v italských přístavech, ale také více mrtvých ve vlnách Středozemního moře. A to hlavně zpočátku, než migranti chystající se k vyplutí směrem do Evropy pochopí, že cesta na přetížených gumových člunech od afrických břehů je tak riskantní, že se ji nevyplatí zkoušet.
To s sebou přinese pravděpodobný konec unijní vojensko-záchranné operace Sophia, která byla o víkendu na rozkaz jejího velitele, italského admirála Enrika Credendina, přerušena. Šesti vojenským i zásobovacím plavidlům unijní námořní mise nařídil admirál Credendino návrat do přístavů.
Stalo se tak poté, co se na pátečním krizovém jednání zástupců států EU nepodařilo dosáhnout dohody o pravidlech dalšího pokračování mise. Italská vláda totiž odmítla vyslovit souhlas s dosavadní praxí, kdy uprchlíci zachránění na moři loděmi operace Sophia byli automaticky převáženi do italských přístavů.
Unijní vysoká představitelka pro zahraniční politiku Federica Mogheriniová chtěla problém vyřešit v září, na kdy bylo naplánováno hodnocení úspěšnosti operace Sophia, ale ultimativní stanovisko italské vlády dalo věci do pohybu daleko rychleji.
Fotogalerie |
Aby mohla unijní protimigrační záchranná operace Sophia běžet dál, dává si Itálie jasnou podmínku – podobně jako v případě 450 migrantů z poloviny července si musí mezi sebou unijní země z moře vytažené běžence rozdělovat.
„To, co se stalo, se musí stát pravidlem,“ prohlašuje italský premiér Giuseppe Conte. Ten minulý týden vyzval k jednání na toto téma i předsedu vlády Andreje Babiše. Česká vláda, podobně jako maďarský kabinet, totiž převzetí části migrantů, jež se vylodili v Itálii, s poukazem na „dobrovolnost“ před týdnem odmítla.
Italský kabinet se rozhodl v pátek dále přitvrdit a šest unijních lodí mise Sophia v čele se 133 metrů dlouhým výsadkovým plavidlem italského námořnictva San Giusto tak nejméně dočasně svoji práci u břehů Libye ukončí.
Plány mise Sophia byly přitom velké. Rozhodně nemělo jít jen o rutinní zachraňování migrantů, kteří se na chatrných, většinou gumových člunech vydali na riskantní cestu od libyjských břehů.
„Chceme světu předat zprávu, že boj proti pašerákům a zločineckým mafiím je způsob, jak zachraňovat lidské životy,“ uvedla při spuštění operace v roce 2015 šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová. „Budeme pašeráky sledovat, chceme je zadržet a zabavit jejich čluny,“ popsal tehdy plány unijních válečných lodí kapitán německého plavidla Werra Stefan Klatt.
Vzniknou centra rychlé selekce migrantů, rozhodl klíčový summit EU:
Málo pašeráků, moc migrantů
Operace Sophia však brzy narazila na překážku jménem libyjské výsostné vody. V nich mohli unijní námořníci operovat buď se souhlasem vlády v Tripolisu, nebo s mandátem Rady bezpečnosti OSN. V Radě bezpečnosti všechny snahy EU zablokovalo Rusko a ani s libyjskou vládou se nepodařilo dosáhnout Unii dohody, jež by umožnila pronásledovat pašeráky do libyjských vod.
I výcvik libyjské pobřežní stráže, na němž se námořníci operace Sophia od loňska podílejí, má jen limitované výsledky.
Výsledkem takto svázaných rukou je skóre, které lze stručně charakterizovat, jako příliš málo zatčených pašeráků. Tedy příliš málo zadržených k tomu, aby to převaděčskou mafii dokázalo odradit od jejího byznysu, jehož zisky jdou do miliard dolarů ročně.
I když Brusel pokládá 148 zatčených pašeráků lidí a 200 zničených převaděčských lodí během operace Sophia za úspěch, současné italské vládě to zdaleka nestačí. Zvláště když lodě z operace Sophia převezly do italských přístavů už desítky tisíc vylovených migrantů. To z nich, z pohledu dnešní vlády v Římě, činí podobné „taxíky“ pro běžence jako lodě humanitárních organizací.
Počet migrantů, kteří se do Evropy (Itálie především) letos dostali přes moře, přitom poklesl na padesát tisíc. Ale i to je pro Řím, jež musí v současnosti zaopatřovat na 170 tisíc žadatelů o azyl, příliš mnoho.
