Na území Libye je v současnosti šestadvacet detenčních center, na jejichž provozu se finančně podílí britská vláda. Ačkoli neexistují přesné údaje o počtu dětí umístěných v detenci, podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jich může být více než tisíc. Dohromady je v libyjských centrech podle UNHCR nejméně 5 400 uprchlíků.
Britská vláda trvá na tom, že financování center je nezbytnou součástí humánního úsilí, které má odradit lidi před nebezpečnou cestou přes Středozemní moře. Přestože Britové na střediska přispívají, odpovědnost za ně nesou libyjské orgány.
Podle listu The Guardian hrozí dětem přísný trest, pokud by vyšlo najevo, že své zkušenosti popsaly médiím a jde podle něj detailní popis současné situace v táborech pro nezletilé utečence. Také organizace na ochranu lidských práv Amnesty International na začátku listopadu varovala, že jsou v libyjských detenčních centrech neudržitelné podmínky a děti čelí mučení a špatnému zacházení.
O svůj příběh se podělil šestnáctiletý chlapec, který žije v jednom z táborů. „Jsem tady čtyři měsíce. Už třikrát jsem se pokusil o útěk, abych se přes moře dostal do Itálie. Pokaždé mě ale chytili a poslali zpátky do centra. Umíráme tu, ale nikdo nenese zodpovědnost. Místo toho, aby nás vzali na bezpečné místo, jsme 24 hodin denně tady. Nevidíme východ slunce ani jeho západ,“ popisuje mladík.
Centra mají migrantům zabránit v tom, aby se rozhodli překonat Středozemní moře a zamířili do Evropy. Velká Británie společně s dalšími státy Evropské unie (EU) investovala desítky milionů, aby utečencům zabránila vstoupit do této oblasti. Britská vláda loni poslala na různé projekty v Libyi, včetně detenčních center, asi deset milionů liber (300 milionů korun).
Děti ztratily své rodiče, nemají jídlo ani oblečení
Třináctiletý chlapec z tábora v Tripolisu se The Guardianu svěřil, že zadržení lidé dostávají jen jednu či dvě malé porce těstovin denně, mnozí z nich proto hladoví. Mnoho uprchlíků onemocnělo tuberkulózou. Děti podle něj chodí oblečené jen v tričku a šortkách navzdory tomu, že teploty začínají postupně klesat.
„Mám strach a jsem hladový. Chtěl bych se dostat do Británie, kde budu v bezpečí. Nemáme tu nic, žádné jídlo, žádné oblečení, žádné telefony. Moc mi chybí mi matka i otec,“ líčí chlapec. To potvrzuje i třicetiletá žena z Eritreje. „Pořád pláče pro své rodiče. Je tak smutný, že jsem ho nechala spát se mnou. Chovají se k nám jako k dobytku, nikoli jako k lidským bytostem,“ říká.
Aktivisté v centru Prahy upozornili na kruté zacházení s uprchlíky |
Jednomu sedmnáctiletému chlapci se z tábora v Libyi podařilo utéct a požádat o azyl v Británii. Lékaři na jeho těle objevili téměř padesát jizev, které podle nich dokládají použití hole či obušku. Podle chlapce mu rány způsobili strážci. V libyjských táborech nejčastěji pobývají uprchlíci z Eritreje, Etiopie, Iráku, Somálska, Súdánu nebo Sýrie.
Faktem je, že plán udržet co největší počet žadatelů o azyl na klíčových místech přechodu do Evropy zabírá. Mezi březnem 2017 a 2018 klesl počet žádostí o azyl ve Velké Británii o osm procent na 26 547. V celé Evropské unii se počet žádostí v loňském roce snížil dokonce o 41 procent.
Britská vláda v reakci na současnou situaci apelovala na libyjskou vládu, aby respektovala lidská práva uprchlíků a zajistila jim základní potřeby. Britové navrhují také prozkoumání možných alternativ k detenčním centrům. „Nadále pomáháme financovat svěřenský fond Evropské unie, který pracuje na zlepšení podmínek migrantů v detenčních centrech,“ uvedlo britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj.
