Libye dlouhodobě platí za křižovatku většiny afrických uprchlických cest. Od zdejších břehů vyplouvají ročně tisíce plavidel pašeráků, kteří lidi na útěku za vysoké poplatky převážejí do Evropy. Alespoň tomu tak donedávna bylo. V létě však italská a libyjská pobřežní stráž společnými silami výrazně snížila počet uprchlíků využívajících takzvanou středomořskou cestu.
Migrační krize se přelévá do Alžírska. Úřady deportují těhotné i děti |
Běženci se nyní hromadí v Libyi a pašeráci se na nich snaží vydělat jinak. Zájemcům o lacinou práci je prodávají jako otroky. Reportéři serveru CNN zveřejnili videozáznam z jedné z mnoha dražeb otroků. Pašerák se na ní snaží prodat skupinu „velkých silných kluků, kteří se hodí na práci na farmě“. Jeden z nich se nakonec prodá za 800 dolarů (asi 17 tisíc korun).
Zámořský server se později vydal přímo do Tripolisu, aby zmapoval množící se otrocké dražby. O dalším osudu uprchlíka se většinou rozhodne během několika minut. „Potřebuje někdo dobrého kopáče? Tohle je přesně on. Velký chlap, který to zvládne,“ haleká pašerák navlečený do armádního oblečení na jedné z dražeb v libyjské metropoli.
Pašerák vykřikuje částky a zájemci o levnou pracovní sílu zvedají ruku. Nejvyšší nabídka vyhrává. Uprchlík se svěšenou hlavou odchází a stává se majetkem svého „pána“. Reportéři se pokoušeli krátce po dražbě s některými „otroky“ mluvit. Běženci však byli v šoku a příliš toho neřekli.
Tisíce příběhů
Pracovníci CNN předali nasbírané materiály libyjským úřadům, které jsou dlouhodobě terčem kritiky OSN a organizací na ochranu lidských práv kvůli otřesným podmínkám, ve kterých zde musí uprchlíci žít.
Poručík Násir Hazam, který pracuje pro vládní Agenturu proti ilegální migraci, prý na vlastní oči žádnou z dražeb otroků neviděl. Potvrdil však, že v Libyi operuje celá řada zločineckých gangů, které se specializují na pašování uprchlíků. „Prostě vezmou loď, naloží na ni sto lidí a je jim jedno, zda doplují nebo ne. Když dostanou zaplaceno, o nic dalšího už se nestarají,“ popisuje.
„Situace je zoufalá,“ potvrzuje Mohammed Abdiker, operační ředitel Mezinárodní organizace pro migraci. „Některé zprávy o situaci v Libyi jsou skutečně děsivé a poslední informace o dražbách otroků se jen řadí k dlouhému seznamu příkoří, kterými musí lidé na útěku procházet,“ tvrdí. Dražby se přitom odehrávají jen kousek od každodenního života Libyjců.
Anes Alazábí pracuje jako dozorce v detenčním centru pro migranty v Tripolisu. Zařízení slouží jako poslední ubytování lidí na útěku před deportací do vlasti. Alazábí podle svých slov slyšel mnoho příběhů o otřesném zacházení s uprchlíky ze strany pašeráků. „Trpím s nimi. Poslouchám jejich příběhy. Mají právo na to, aby je někdo vyslechl,“ popisuje.
Smutný návrat do vlasti
Se svými osudy se mu svěřil i 21letý Victory. Tvrdí, že i on si prošel dražbou otroků. Jeho putování začalo v rodné Nigérii. Vadila mu prý korupce, kvůli které se nedokázal prosadit. Na cestě do Evropy je už rok a čtyři měsíce. Za poplatky pašerákům utratil veškeré jmění. V Libyi si prožil peklo, pašeráci ho spolu s dalšími lidmi drželi v malé místnosti, jídlo bylo vzácností.
„Když se podíváte na lidi, kteří skončili v rukách pašeráků, najdete na nich stopy života v těchto otřesných podmínkách. Prošli si bitím a dalším násilím,“ popisuje. Když Victorymu došly peníze, věznitelé ho prodali jako otroka. Veškerý jeho výdělek odevzdával pašerákům. Po několika týdnech ho však jeho nový majitel vrátil pašerákům, ti ho později prodali ještě několikrát. Peníze se snažili dostat i z jeho rodiny, která zůstala v Nigérii.
Pomáháme tam, kde EU selhala, říká zachránce migrantů ve Středozemním moři |
„Utratil jsem takto asi 2 780 dolarů (v přepočtu 60 tisíc korun). Moje máma dokonce obcházela vesnice a půjčovala si od ostatních lidí, aby mi zachránila život,“ vypráví. Nyní ho čeká deportace do Nigérie.
Není sám. Kvůli neprostupnosti cesty přes Libyi se bezmála devět tisíc uprchlíků v letošním roce za asistence Mezinárodní organizace pro migraci dobrovolně vrátilo do vlasti.
Mnoho nigerijských přátel Victoryho se do Evropy dostalo, on sám však na lepší život za Středozemním mořem zanevřel. Domů se vrátí s prázdnýma rukama.
„Já jsem se do Evropy nedostal, děkuji ale Bohu za ty, kteří to zvládli. Já ale šťastný nejsem, vracím se domů a budu začínat od nuly. Je to pro mne bolestivá zkušenost...velmi bolestivá,“ tvrdí.
