12 Uprchlická krize a nové stěhování národů
Válka v Sýrii, globální oteplování a extrémní projevy počasí, chudoba, politický útlak. V posledních letech se z různých důvodů daly do pohybu miliony lidí z celého světa. Podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je to rekordních 70,8 milionu lidí.
Největší část tvoří vnitřně vysídlení lidé, kteří hledají domov v jiné části své rodné země. Do zahraničí pak uteklo téměř 26 milionů lidí. Migrace není nový fenomén, výčet důležitých okamžiků této dekády by však bez ní nebyl úplný. Uprchlická krize už od chvíle, kdy začaly připlouvat první čluny a moře vyplavovalo utopené běžence včetně dětí, formuje debatu v Evropské unii.
Peníze berete, přijímat běžence ale nechcete, vyčítá Česku italský exministr |
A diskuze o nejvhodnějším způsobu, jak příliv uprchlíků i ekonomických migrantů nejen ze Sýrie zvládnout, dodnes vyvolává spory mezi členskými zeměmi. Zatímco zahlcené Řecko či Itálie vybízely ostatní k solidaritě, především východní členové včetně Česka se tvářili, že se jich problém netýká.
Nejen na Balkáně vyrostly nové ploty, které měly davy lidí na pochodu zastavit. A v příšerných podmínkách uprchlických táborů stále přežívají tisíce běženců. Mnozí z nich jistě na azyl v Evropě nemají nárok a jen se tak přidají k těm, jejichž efektivní vyhoštění trápí vlády dotčených zemí.
Příchod lidí z Blízkého východu zasel mezi mnohé obyvatele starého kontinentu (více či méně oprávněný) strach z islámu a jiné kultury, kterého pak umně využili populisté, kteří začali hlasitě bránit křesťanské hodnoty. V českém prostředí se vyrojily nálepky jako „vítač“, „sluníčkář“ nebo „xenofob“.
Do sebe zahleděná Evropa by však neměla zapomínat na to, že migrace postihla nejen ji a že mnohé menší a chudší národy přijaly nepoměrně více uprchlíků. A že pomáhat je normální.
