5 Fake news
Lži, nesmysly a polopravdy se šířily vždy. Na drby lidé nikdy nepotřebovali nic než uši a ústa. V poslední dekádě se ale o falešných zprávách mluví častěji. Ještě před dvaceti lety se veřejnému šíření zpráv věnovalo jen nepatrné procento populace. Dnes patří veřejné vyjadřování názorů a rozšiřování svého pohledu na věc div ne k občanské povinnosti. Přispěly k tomu jednoznačně sociální sítě. Facebook vám ukazuje zprávy, o kterých na základě vaší předchozí aktivity předpokládá, že vás zaujmou a nadzvednou ze židle.
Facebook tak dostane více peněz za reklamu. Mimoděk ale sociální sítě stvořily dokonalý nástroj na šíření nesmyslů. Vědci tento fenomén zkoumají z různých pohledů. Zajímavá je třeba studie výzkumníků z MIT. Zjistili, že nepravdivé zprávy mají o 70 procent vyšší šanci na to, že je někdo bude sdílet. Nepravda je totiž „zajímavější“ (originálnější) a má větší šanci vyvolat emoce jako překvapení, znechucení nebo strach.
Také vy naletíte na falešné zprávy. Šíří se díky zákeřné „chybě“ mozku |
Kdo tvoří falešné zprávy a proč to dělá? Může to být z přesvědčení nebo kvůli výdělku. Některé státy využívají zprávy k domácí i zahraniční propagandě. Třeba Rusko v letech 2015 až 2018 systematicky šířilo zprávy z falešných účtů s cílem využít existujících rozkolů k polarizaci společnosti.
K šíření nesmyslu může přispět i novinář, ten by takovou chybu měl co nejrychleji napravit a omluvit se za ni. V neposlední řadě je motivací touha pobavit. Články ze satirických webů se ale často šíří bez vědomí, že jde o parodii. Co je pro někoho jasný vtip, považuje jiný za důvěryhodný článek.
V ohromném návalu informací je těžké stále ověřovat, zda je něco pravda, nebo ne. Zvláště, když ta nepravda tak krásně zapadá do našeho vidění světa. Zdá se, že v poslední dekádě lidé – nejen politici – objevili trik: když říkáte lidem to, co chtějí slyšet, nebudou si to ověřovat. Když říkáte nesmysl, řada lidí sice odhalí, že je to nesmysl, ale nejsou to ti, kteří vám naslouchají.
Lidé pak žijí v odlišných realitách a nedokáží si ani představit, jak může vůbec někdo rozumný mít na věc jiný názor. Cesta z této polarizované šlamastyky je obtížná. Vyžaduje přemýšlení. Musíme hledat, jak se věci skutečně mají. A to především tehdy, když něco zapadá do našeho vidění světa. Právě tehdy je totiž největší šance, že naletíme nesmyslu.