Vše rozpoutala americká herečka Alyssa Milano, která reagovala na zprávy o sexuálních útocích v Hollywoodu (viz skandál Harveyho Weinsteina).
„Já taky,“ napsala v neděli Milano na Twitter, aby se svěřila, že i ona se stala obětí nevyžádaných sexuálních návrhů.
A přidala vysvětlující doušku: „Navrženo přítelem: Kdyby všechny ženy, které byly sexuálně obtěžovány nebo napadeny napsaly ‚Já taky‘ do statusu, mohly bychom lidem ukázat rozsah tohoto problému“.
If you’ve been sexually harassed or assaulted write ‘me too’ as a reply to this tweet. https://t.co/k2oeCiUf9n
Spustila tím lavinu. Na sociálních sítích se začaly množit výpovědi žen, které se s nevyžádanou pozorností ze strany mužů setkaly – od rádoby nechtěných doteků na veřejných místech přes sexistické poznámky až po fyzické obtěžování a znásilnění.
Během pouhých tří dnů připojilo hashtag #MeToo ke svému příspěvku na Twitteru nebo Facebooku přes dvanáct milionů uživatelů. Některé ženy dodaly pouze, že nemají sílu svou zkušenost veřejně popisovat, jiné však kromě hesla sdílely příběhy sexuálního obtěžování nebo napadení.
Děsivá je často nejen samotná sexuální agresivita, ale také nezájem či nepochopení okolí, které oběti popisují.
„Bylo mi dvanáct a jemu patnáct. Svěřila jsem se učitelce, ta mi ale řekla, že je to moje vina, protože jsem se k němu chovala přátelsky,“ popsala svou zkušenost žena z Manchesteru.
„‚Kamarád‘ mi pak řekl: ‚Málo jsi s ním bojovala. Zjevně jsi to chtěla. Jenom děvky neumí říct ne,‘“ vzpomíná další.
Některé příspěvky upozorňovaly na známou statistiku, že pachatelem sexuálního násilí nebývá zpravidla „úchyl z parku“, ale že jde většinou o blízké či příbuzné. „Jen proto, že jste s někým ve vztahu, ještě neznamená, že ten někdo má nárok na vaše tělo, kdykoliv a jakkoliv se mu zachce.“
Problém se ovšem netýká jen žen. Se sexuálním zneužíváním se potýkají také muži. I oni se k hashtagu hlásí. „Byl jsem znásilněn, když mi bylo sedmnáct let. Sexuální útoky se dějí všem genderům a musí to přestat,“ píše jeden.
Kampaň rezonuje i v Česku
Otřesné zážitky začaly brzy na sítích zveřejňovat i ženy z České republiky. „Bylo mi 16. Přemlouval mě a já nechtěla. Přemlouval a přemlouval. Já odmítala a odmítala. Nakonec mi chytil ruce a udělal to,“ popsala jedna uživatelka na Twitteru.
„Bylo mi 12 a jela jsem vlakem za babi. Kupéčka plný, tak jsem si četla na chodbě. Dědek si u mě vyhonil a plesknul mi to před nohy,“ popsala další.
„#MeToo a opravdu je rozdíl mezi neškodným projevením zájmu a obtěžováním (za všechny gesto felace od kolemjdoucího na plném nádraží.),“ zapojila se do kampaně také socioložka Kateřina Kňapová.
#MeToo a opravdu je rozdíl mezi neškodným projevením zájmu a obtěžováním (za všechny gesto felace od kolemjdoucího na plném nádraží)
Novinářka Silvie Lauder pak velmi konkrétně popisuje, s čím se běžně setkává už od dvanácti. „To je šestadvacet let pokřikování, osahávání a dalších nepříjemných situací, které vám zkazí den. A pamatujete si je léta poté. (...) Jedu tramvají, nade mnou stojí chlap a masturbuje. (Bylo mi osmnáct, dodnes je mi slabo, když si na to vzpomenu.) Jsem v klubu, přijde za mnou kluk a řekne jen: ‚Polykáš?‘“
„Jedu na eskalátorech na Pankráci, chlápek se postaví těsně za mnou a dýchá mi na krk, pak se těsně vedle mě (v intimní zóně) postaví na nástupišti metra, pak mě sleduje do vagónu. Jdu po Václaváku, chlápek, co tam stojí jako ‚živá socha‘, mi tlumeně řekne: ‚Já vím, co bych ti strčil do tvý tvojí červený pusy.‘ Pocházím kolem Muzea, ve zúženém místě u stavby mě míjí chlap, chytne mě za zadek a něco mi říká. A ne, neviním všechny muže. A ano, mám muže velmi ráda,“ dodává.
„Jistěže #metoo! Jak by ne, upřímně pochybuju, že by tu kdokoli mohl říct #menot. Podoby různé, jisté je, že to společnost dosud toleruje/skrývá = schvaluje ve všech. Činím tohle zbytečné gesto proto, aby to jednou nemusely/i zažívat moje, naše, vaše dcery/synové – a jelikož to nebude mít valný smysl, tak aby o tom aspoň věděly/i,“ píše další žena na Facebooku.
Obětí sexuálního násilí se stala také česká eurokomisařka Věra Jourová. Podle serveru Politico v reakci na kampaň vyzvala ve středu v Bruselu ženy, aby se nebály svěřit a agresora nahlásily.
Co byste nechtěli slyšet ve vězení
Kampaň vyvolala odezvu také mezi muži, kteří sami obětí sexuálního napadení nebyli. Někteří se od záplavy svědectví distancují a pod hashtagem #MeNot tvrdí, že se vůči ženám vědomě nikdy ničeho nedopustili. Jiní se zamýšlejí nad tím, co lze změnit.
Do kampaně se zapojil například australský spisovatel Benjamin Law, který se pod hashtagem #HowIWillChange (jak se změním) dušuje, že nad záležitostí nemávne rukou. „Chlapi, řada je na nás,“ vyzývá zároveň ostatní muže.
„Je snadné říct, ne všichni muži to dělají. Těžší je přiznat, že ano – občas jsem to taky udělal,“ připouští muž z Atlanty.
„Přestaňte učit dívky jak se vyhnout znásilnění, a začněte učit muže, aby neznásilňovali,“ opakuje na Twitteru jedna uživatelka častou námitku, že poučky, jak se znásilnění vyhnout, vedou k přičítání podílu na znásilnění obětem (viz Co se učí policisté o znásilnění).
„Muži by si z kampaně #MeToo neměli vzít to, že ženy potřebují větší ochranu, ale že muži potřebují převychovat,“ přitakává jí mladík z Massachusetts.
A jiný uživatel radí, jak na to: „Myslím, že zlaté pravidlo pro muže by mělo být: Pokud jste muž, neříkejte ženě na ulici nic, co byste nechtěl, aby vám řekl jiný muž ve vězení.“
