Jižní Korea zažila v polovině února velkolepou akci. Hrací plochu stadionu nedaleko Soulu obsadily tři tisíce novomanželských párů, které čekaly na požehnání od své „matky“ Han Hak-ja. Nevěsty svého ženicha poznaly jen několik dní před obřadem, o lásce na celý život však nepochybují.
Ideálního partnera jim totiž podle fotografií vybrali blízcí reverenda Sun-mjonga Moona. Někdejší křesťanský kazatel z KLDR, který podle oficiálního životopisu jen díky vojskům amerického generála Douglase MacArthura unikl popravě v Kim Ir-senově pracovním táboře, ideální manželské páry úspěšně spojoval už od padesátých let minulého století.
Jeho úsudek nikdo nezpochybňoval. Moon byl totiž v očích svých stoupenců mesiášem - kdysi se mu prý zjevil Ježíš Kristus a pověřil ho, aby pokračoval v práci, kterou sám kvůli ukřižování nestihl dokončit.
Na mnohé Korejce takový příběh udělal dojem. V zemi necitlivě rozdělenou 38. rovnoběžkou na dva nesmiřitelné státy se Moonovo učení o příchodu spasitele, novém životě a zejména „sjednocení“ setkalo s velkým pochopením.
Moon se zároveň svezl na rostoucí popularitě křesťanství. Japonci během 35 let trvajícící okupace Korejského polostrova věřící křižovali a upalovali a tak není divu, že po jejich odchodu si cestu ke Kristu našly miliony lidí.
Hromadné sňatky, školy i nová Rajská zahrada
O hromadných svatbách v režii takzvané Církve sjednocení už média napsala mnohé. Zejména v devadesátých letech, kdy Moon na slavném newyorském stadionu Madison Square Garden žehnal zhruba tolika svatebčanům, kolik lidí obvykle sleduje zápasy hokejového týmu Rangers. Televize Markíza tehdy upozornila, že reverendova slova mířila telemostem třeba i do Bratislavy, kam dorazily stovky svatebčanů včetně desítek Čechů.
Kromě honosných obřadů, kvůli nimž nechává církev vyrobit tisíce obřadních šál, moonisté investují do mnoha dalších nákladných aktivit, které mají napomoci vytvoření „lepšího světa“. V Jižní Koreji mají vlastní univerzitu, pořádají vědecká sympózia či sportovní akce.
Sun-mjong Moon na počátku tisíciletí v nehostinné oblasti jihoamerické Paraguaye zahájil velkolepý projekt stavby nové „Rajské zahrady“. V roce 2000 nakoupil pozemky města Puerto Casado, jehož obyvatele do té doby živilo tvrdé exotické dřevo - takzvané kebračo.
Když téměř všechny stromy padly a těžaři odešli, moonisté město skoupili a za pomoci několika misionářů z Japonska zahájili stavbu ubytoven, dílen, společenských místností a rybářských sádek.
Americký magazín The Week na místě před třemi lety zjistil, že se práce takřka zastavily a většina Japonců odjela domů. Obyvatelé Puerto Casada podle svých slov živoří a v „Rajské zahradě“ pracují za minimální platy. Proti moonistům teď pravidelně protestují a vládu žádají, aby pozemky vyvlastnila.
Obyvatele paraguayského Puerto Casada tradičně živila těžba kebrača.
Teď patří město i široké okolí moonistům, proti kterým obyvatelé bouřlivě protestují.
Antikomunista postavil v KLDR automobilku, odkázal ji Kimovi
Církev sjednocení nabádá mimo lásky a rodinného života také ke skromnosti. Mohlo by se tedy zdát podivné, kde na výše zmíněné aktivity bere peníze. Odpověď je prostá: Sun-mjong Moon se totiž kromě sestavování manželských párů a honby za světovým mírem aktivně věnoval byznysu.
Jeho podnikatelský rozmach v roce 1999 vyvrcholil akcí, kterou by vzhledem k jeho antikomunistickým názorům a zkušenostmi z Kim Ir-senova pracovního tábora očekával asi málokdo. Církev sjednocení založila v KLDR automobilku jménem Pyeonghwa Motors a začala v ní pod licencí vyrábět místní verzi italského vozu Fiat Siena.
Společný podnik se státní automobilkou Ryonbong, ve kterém si moonisté donedávna drželi sedmdesátiprocentní podíl, rozhodně nepatřil mezi nejvýkonnější firmy v zemi - možná i proto, že drtivá většina Severokorejců si žádné auto koupit ani nesmí, natož aby si na ně vydělali.
Billboard v centru Pchjongjangu láká zákazníky, aby si koupili automobil Pyeonghwa Hwiparam. Prakticky se jedná o italský Fiat Siena, vozidlo v reklamě dokonce ještě nemá ani vyměněné logo.
Z výrobních linek na okraji města Nampo by podle oficiálních stránek firmy mohlo sjíždět až 10 tisíc nových aut ročně, reálně se jich však každý rok podle agentury Reuters vyráběla zhruba desetina.
O jejím současném provozu se neví takřka nic, moonisté už navíc z projektu vycouvali. Jejich „otec“ v závěti vyslovil přání, aby celá automobilka připadla Pchjongjangu, což se v roce 2012 také stalo.
Moonisté vymývají mozky, psaly noviny. Církev založila vlastní
Severokorejská automobilka rozšiřovala už tak velmi pestrý seznam firem pod kontrolou moonistů. Církev obchoduje s ženšenem i titanem, podniká ve farmaceutickém průmyslu a už 34 let vydává ve Spojených státech konzervativní deník The Washington Times. Dnešní obchodní impérium přitom začínalo jen skromně - drobnými pouličními sbírkami.
První sex podle moonistůCírkev sjednocení zakazuje jakýkoli pohlavní styk před sňatkem, bezprostředně po něm navíc následuje ještě 40 dní posvátného odloučení. Pak čeká novomanžele třídenní rituál, k němuž dostanou jasné a závazné instrukce. Pravidla velí, že v první a druhý den se musí vyvrcholení odehrát v okamžiku, kdy nevěsta leží na muži. Třetí den je naopak nutné, aby byl v danou chvíli nahoře manžel. K rituálu neodmyslitelně patří svěcená sůl a dva kapesníčky - každý se jedním z nich po tři dny před pohlavním stykem otírá. Když je rituál úspěšně dokončen, manželé si kapesníkem utřou své intimní partie, vysuší ho a pečlivě schovají jako důkaz o vykonání rituálu. Nikdy ho nesmí prát. Význam obřadu je symbolický. Představuje pád Adama a Evy a začátek nového, nevinného života. Pokud se pravidla podaří splnit, potomci novomanželů prý už nebudou poskvrnění prvotním hříchem. |
„Mladí nováčci byli vysíláni do ulic prodávat květiny nebo svíčky, a to zčásti aby přinášeli pro církev peníze, zčásti jako součást výcviku ke kázni a zčásti aby získávali nové členy,“ líčí život nových stoupenců Moonova kultu sociolog David Barrett. Lidem na ulici říkali, že peníze vybírají na dobročinné účely. Církev sjednocení předem jasně určovala, kolik mají za den utržit.
„Do svých komunálních domovů se často vraceli pozdě v noci a než se svalili na postel, museli ještě sepsat vyúčtování. Ráno vstávali třeba už v pět. A ať se cítili jakkoli, museli vypadat šťastně a nadšeně,“ dodává Barrett.
Na nováčky čekala spousta lásky a objímání. Mnozí z nich však po čase zjistili, že uvnitř kultu panuje tvrdá disciplína a provinilcům hrozí přísné tresty. Například za to, že se málo usmívali.
Stravy bylo málo a spánku ještě míň, což rozpoutalo mediální smršť na téma vymývání mozků zmatené mládeže.
Moonisté pod Tatrami
Jeden z prvních moonistů ve Velké Británii George Robertson ujišťuje, že podobný životní styl je už minulostí. Na podobné praktiky ovšem před lety upozornila i slovenská televize Markíza. Přinesla rozhovor s bývalou moonistkou, která nakonec ze sekty odešla.
Její vzpomínky se Barrettovu líčení značně podobají. „Na Slovensku nakoupí laciné suvenýry a vyvezou lidi s košíkem do zahraničí,“ vyprávěla v televizi žena, které reportéři říkali Rebeka. Brzy ráno podle ní moonisté vystoupili u nějaké vesnice a své „zboží“ museli prodávat za trojnásobek, někdy dokonce i pětinásobek původní ceny.
Podívejte se, jak Moonovy myšlenky v češtině šíří Federace rodin:
„Dokud všechny ty dárečky a suvenýry neprodají, nemohou se vrátit,“ dodává bývalá moonistka. Reverendovi stoupenci podle ní nocovali na karimatkách ve společných pokojích a na jídlo či oblečení dostávali asi 500 korun měsíčně - prý proto, že Ježíš žil také v chudobě.
Tajemník moonistů, kteří na Slovensku vystupují jako Federace za světový mír, obvinění popřel. Důrazně přitom upozornil že Církev sjednocení jako taková na Slovensku vůbec nepůsobí - a vlastně měl pravdu.
Kult se totiž během několika dekád rozdrobil na celosvětovou síť vzájemně propojených spolků, hnutí a neziskovek. Když moonisté lákají nové stoupence, o náboženství často zpočátku vůbec není řeč.
Přednášky na Filozofické fakultě
Oprava 15. dubnaČlánek původně obsahoval nepřesnou formulaci, že vdova po reverendu Moonovi je „novou spasitelkou“. Ve skutečnosti takové postavení nemá, ale stojí v čele náboženského hnutí. Církev sjednocení rovněž pro novomanžele nenechává vyrobit tisíce stejných obleků a svatebních závojů, jak bylo původně uvedeno. Nechává zhotovit pouze tisíce stejných kytic a obřadních šál. Redakce iDNES.cz |
Myšlenky reverenda Moona inspirovaly po celém světě miliony lidí. Zdaleka nejvíc jich je v Koreji, následuje Japonsko a USA. V Česku moonisté nejsou oficiálně uznanou církví, přestože v devadesátých letech se o registraci pokoušeli.
I u nás jejich myšlenky šíří spolky jako Federace rodin za světový mír a sjednocení či studentský spolek W-CARP.
Ten pořádá pravidelná setkání, kde se diskutuje o „základních principech“ života a cestě k věčné spokojenosti. Příležitostně pořádá i semináře na Filozofické fakultě UK, třeba ve čtvrtek 17. března se tam koná přednáška na téma „Rodina - ohrožený druh“.
K učení reverenda Moona se během posledního sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo 65 občanů České republiky, sedmnácti z nich nebylo ještě ani 15 let. Pro srovnání, stejný formulář vyplnilo také 374 scientologů, 232 členů Hnutí Grálu a třináct tisíc jehovistů (kompletní data najdete zde).
Vyjádření Církve sjednocení (redakčně kráceno):Církev sjednocení byla reverendem Munem oficiálně založena v roce 1954 v Jižní Koreji, ale počátky hnutí sahají až do roku 1940 a doby okupace Koreje Japonskem. Neodštěpila se od křesťanských církví (jako mnoho jiných křesťanských sekt), ale byla založena jako nové duchovní hnutí. Zároveň není možné označit Církev sjednocení za kult, jelikož ty bývají soustředěny kolem jediné osobnosti. Velmi častou výtkou bývá tzv. “vymývání mozků”. My nic takového neděláme. Stejně tak není součástí ideologie Církve sjednocení trestání členů. Další častou výtkou je údajné odevzdávání veškerého majetku. Církev sice přijímá dobrovolné dary, nicméně většina členů má partnera a děti, někde musí bydlet, musí něco jíst. Učení Církve sjednocení je v odevzdávání dílu majetku stejné jako judaismus a křesťanství, kde je doporučeno odevzdávat tzv. “desátek”, což prakticky znamená 10% vlastního příjmu. Desátek je investován do aktivit, tedy např. pořádání bohoslužeb, společenských akcí a další dobrovolnickou a misionářskou činnost. Reverend Mun zároveň nikdy nekázal o chudobě jako cíli pro své členy. Učil o skromnosti. Ačkoliv je u nás tradicí, že nám byl partner/partnerka vybrán třetí osobou, máme ty nejlepší manželky/manžely na světě. Odpovědnost vybrat partnera byla dříve na zakladateli, ten ale vždy chtěl, aby byla převzata rodiči ženicha či nevěsty, což je mimochodem starou korejskou tradicí. Výběr navíc není ultimativní, jde o doporučení. Dalibor Musil, tiskový mluvčí Federace rodin za světový mír a sjednocení |
