1996 Válka o hovězí
Jejím nástupcem se stal pragmatik John Major, kterému se podařilo vyjednat Británii výjimku ze společné měny a evropské sociální charty. Dočasně tak urovnal spory v Konzervativní straně. Krátce po jejím volebním vítězství v roce 1992 však nastal šok, který do britských dějin vstoupil jako „Černá středa“.
Británie byla tou dobou už dva roky součástí Evropského mechanismu směnných kurzů, což Bank of England zavazovalo, aby v případě vychýlení kurzu libry mimo stanové pásmo intervenovala. Britská ekonomika na tom ale nebyla dobře. Potýkala se s vysokou inflací, státním dluhem a tlak na oslabení libry sílil.
Toho využili spekulanti v čele s Georgem Sorosem. Pustili se do masivního výprodeje britské měny, což posilovalo tlak na její oslabení. Bank of England ve snaze zastavit propad vynaložila patnáct miliard liber a zvýšila úrokové sazby na dvanáct procent. Bez výsledku.
Ve středu 16. září 1992 britská vláda kapitulovala a oznámila odchod z Evropského mechanismu směnných kurzů. Pád libry už nemohl nikdo zastavit, do listopadu vůči dolaru oslabila o 25 procent. Nakonec se to ukázalo jako výhra, protože slabší libra přispěla k nastartování ekonomického boomu (o Černé středě čtěte více zde).
Rostoucí napětí ve vztazích s Evropou se projevilo obzvlášť během epidemie nemoci šílených krav, která v Británii propukla o čtyři roky později. Brusel zakázal vývoz hovězího ze Spojeného království, což britský bulvár komentoval slovy: „Jestliže má Brusel moc zastavit vývoz britských produktů do světa, tak už nejsme nezávislý suverénní národ, který má své záležitosti pod kontrolou.“
Major na zákaz vývozu odpověděl bojkotem schvalovacích procesů EU. Po měsíci nakonec dosáhl přijetí postupného odbourávání embarga, vztahy ale dál zůstaly napjaté. Ve víru emocí kolem hovězího si totiž britští i evropští politici poprvé začali klást otázku, jestli má Británie v EU zůstat.