1979 Chci své peníze zpět
Železná lady byla zpočátku velkou stoupenkyní účasti v evropském projektu a před referendem v roce 1975 dokonce oblékla svetr s vlaječkami členských států. Postupně u ní však narůstal odpor k další evropské integraci, což nakonec také přispělo k jejímu pádu.
Začalo to sporem o britský příspěvek do rozpočtu EHS. Thatcherové se nelíbilo, že finanční pravidla, u jejichž tvorby Britové nebyli, zvýhodňují země s velkým zemědělským sektorem. Například Francii.
„Chci své peníze zpět,“ prohlásila v roce 1979 a po pěti letech toho dosáhla: na sumitu ve Fontainebleau vyjednala pro Británii slevu, která trvá dodnes.
Společná hospodářská politika evropského společenství se od těch dob stala častým terčem britského bulváru, který s oblibou psal o „horách másla a jezerech mléka“, tedy nadprodukci zemědělských produktů způsobené dotacemi.
Euroskeptické postoje Železné lady ještě posílil nástup francouzského socialisty Jacquese Delorse do čela Evropské komise. Thatcherovou děsily jeho návrhy na zavedení jednotné evropské měny a zřízení Evropské centrální banky. EHS se tím v jejích očích posouvalo k zásadnímu omezení práv jednotlivých států určovat svoji ekonomickou politiku.
„Neodbourávali jsme hranice státu v Británii jen proto, abychom viděli, jak se znovu budují na evropské úrovni a jak se v evropském superstátu uplatňuje nová dominance Bruselu,“ prohlásila Thatcherová v roce 1988 během projevu v Bruggách (celý text projevu v angličtině zde).
Pravicový bulvár The Sun dokonce v listopadu 1990 přišel s velkým titulkem “Up Yours Delors,” kterým šéfovi Evropské komise jasně vzkazoval, kam si své sny o společné měně může strčit.
Rostoucí antipatie britské premiérky k evropským institucím nakonec vyvolaly v Konzervativní straně rebelii. Když zjistila, že souboj s vnitrostranickou opozicí nevyhraje, oznámila rezignaci. „Byla to zrada s úsměvem na tváři,“ vzpomínala později.
