1997 Tony Blair, Superstar
Majora v roce 1997 vystřídal Tony Blair. Evropa do něj po osmnácti letech potýkání s Thatcherovou a Majorem vkládala velké naděje.
Blair skutečně oznámil novou kapitolu ve vztazích s EU. Přijal evropskou sociální chartu, kterou Thatcherová zavrhla jako „návrat k marxismu“ a v Londýně se dokonce uvažovalo o připojení k jednotné měně.
Když se na znamení jednoty projížděl s evropskými politiky na kole po Amsterdamu přispěchali italští novináři s titulkem “Tony Blair, Superstar”. Mladý premiér sršel sebevědomím: britská ekonomika šlapala, v Severním Irsku se po třiceti letech sektářského násilí podařilo nastolit mír.
Přes všechny úsměvy si však i Blair držel odstup - částečně kvůli britskému bulváru, před kterým nechtěl vypadat jako eurohujer. Dlouholetý bruselský dopisovatel listu The Guardian vzpomíná, že Blairovi lidé si při jednání s evropskými protějšky chovali nadutě, což především Francouze velmi iritovalo.
Jacques Chirac dokonce Blairovi při summitu v Lucembursku řekl, že se bude muset třikrát poklonit trikolóře, než si vyslouží své evropské ostruhy.
Hlubokou ránu Blairově vztahu s Evropou zasadily teroristické útoky na Spojené státy. Británie se připojila k americké invazi do Iráku, čímž naštvala nejen francouzského prezidenta Chiraca, ale i německého kancléře Gerharda Schrödera.
Faktem zůstává, že v Downing Street už nikdy poté neúřadoval tak velký příznivec evropského projektu, jako byl Blair.