Čtvrtí Kiambaa na předměstí hlavního keňského města Nairobi se každý den nesou písně zpívané jazykem šona. Na tom by nebylo nic zvláštního, pokud by však šona nebyl jedním z hlavních jazyků v tisíce kilometrů vzdáleném Zimbabwe.
Kiamba je domovem více než čtyř a půl tisíc lidí z kmene Šona, kteří jsou první či druhou generací Zimbabwanů, jejichž prarodiče se do Keni vydali v šedesátých letech minulého století, aby tu vybudovali novou církev.
Ačkoli se tu narodili i vyrostli, země je kvůli zastaralému zákonu nepovažuje za své občany. Tito lidé však zároveň nemají žádný oficiální vztah vůči Zimbabwe a jsou tedy bez jakékoli státní příslušnosti. Bez průkazu totožnosti neseženou dobrou práci, nemohou si založit bankovní účet, koupit si bydlení ani uzavřít sňatek.
„Narodil jsem se a vzdělával se v Keni. Za svoji školu jsem hrál házenou na národní úrovni a byli jsme nominováni do Švédska. Všichni ostatní v týmu rychle dostali pasy, já jsem ovšem žádný nedostal. Hrál jsem, abych mohl jednou reprezentovat zemi, která mě ani nepovažovala za svého občana,“ popisuje svoji zkušenost muž s křestním jménem Kutenda.
Impressive UNHCR campaign highlights Africa's overlooked stateless population https://t.co/BHpp2hfY5a
— Peter Kessler (@CPeterkessler) 12. února 2019
Ačkoli přesný počet lidí žijících na území Afriky bez státní příslušnosti není známý, podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky UNHCR jich je nejméně 720 tisíc. Reálná čísla se navíc mohou pohybovat i o několik statísíců výš. Na celém světě žije v současnosti asi dvanáct milionů takových lidí.
„Když podle zákona neexistujete, jste extrémně zranitelní vůči zneužívání či vykořisťování,“ popisuje pro stanici Deustche Welle zástupkyně UNHCR Catherine Hamon Sharpeová. „Takový lidé jsou snadno manipulovatelní a stávají se oběťmi pašeráků a čelí porušování lidských práv. Každý člověk by měl mít nárok na státní příslušnost,“ dodává Sharpeová.
Někteří lidé nemají občanství, jiní jen postrádají doklady
Ačkoli si Afrika uvědomuje, že musí začít tento problém naléhavě řešit, situaci komplikuje fakt, že se obyvatelstvo bez státní příslušnosti často překrývá s mnohem větším počtem lidí bez osobních dokladů, kteří svoji oficiální státní příslušnost pouze neznají.
V Kongu kvete nelegální těžba zlata, vydělávají na ní hlavně ozbrojenci |
Ve většině afrických států jsou zákony týkající se národnosti založeny buď na takzvaném „právu půdy“ nebo „právu krve“. Podle prvního z nich mohou lidé získat občanství za předpokladu, že se v dané zemi narodili. V druhém případě se jejich národnost odvozuje od země, ve které se narodili jejich rodiče.
V mnoha případech se však tato pravidla navzájem vylučují a zájemci nedostanou občanství nikde. „Jsou uvěznění, protože je nechrání občanství jejich nové země a současně je nechrání ani země jejich původu, protože už nejsou jejími občany,“ vysvětluje profesor Cristiano d’Orsi z University v Johannesburgu.
Nejhorší je situace v Pobřeží slonoviny
Pravděpodobně nejhorší situace je podle Deustche Welle v Pobřeží slonoviny, kde v současnosti žije bez státní příslušnosti až 700 tisíc lidí. Většina z nich jsou potomky imigrantů ze sousední Burkiny Faso, kterým Pobřeží slonoviny po vyhlášení své nezávislosti v roce 1960 odmítlo udělit občanství.
Africké státy se problematikou státní příslušnosti výrazněji zabývají od roku 2017, kdy Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) podepsalo dohodu týkající se snahy o vyřešení této záležitosti. Jedním z možných řešení je také zavedení jednotného pasu Africké unie, který by mohl fungovat od roku 2020.
Podle d’Orsiho jsou však možnosti řešení na mezinárodní úrovni značně omezené. „Státy, kterých se tento problém týká, by se ho měly pokusit vyřešit samy. Otázka lidí bez státní příslušnosti je v podstatě domácí problém,“ uzavírá d’Orsi.
