„Měli jsme natáčet v divadle, ale už jsem zlomil klíč. Těžko bych tam došel. Jsem po několikáté operaci páteře. Nechce se mi tam teď jít, abych se nerozbrečel. A hlavně aby neviděli kolegové, jak se to se mnou všechno zhoršilo,“ přiznává Oldřich Vlach na úvod nového dílu pořadu 13. komnata.
Herectví se věnoval od dětství, nejdříve ochotnicky. Ještě za studií na DAMU začal hrát v divadle Na zábradlí, kde pak vydržel celých pětadvacet let. Proslul zde v řadě inscenací Jana Grossmana a Evalda Schorma, hrál hlavní a významné role v představeních Král Ubu, Proces nebo Macbeth.
Z Divadla Na zábradlí pak přešel do vinohradského divadla, kde působil úctyhodných devětadvacet let. Ve filmu se ve větší roli objevil ve slavné komedii Na samotě u lesa. K drobným komediálním rolím se pak dostával častěji. Objevoval se v menších, ale výrazných rolích, například jako rostlinář Jaromír ve filmu Vesničko má středisková. Od 80. let se prosadil také v dabingu.
Třináctou komnatou herce a dabéra Oldřicha Vlacha je ukončení divadelní kariéry kvůli dlouhodobým a prohlubujícím se problémům se zády. Bolesti a následky operace ho přinutily nedobrovolně, ze zdravotních důvodů, skončit ve vinohradském divadle a odejít do hereckého důchodu.
Oldřich Vlach a Petr Nárožný v seriálu Hvězdy nad hlavou (2021)
Problémy s páteří má Oldřich Vlach už od roku 1998. „Bolesti vzadu pod krkem začaly pozvolna. Stupňovalo se to, až z toho byla šílená bolest, téměř nesnesitelná. K tomu jsem měl stále zvýšenou teplotu. Jel jsem do špitálu. Nějaký pan docent mi tam řekl, že to je ústřel a že to bude dobré. Že mám jezdit každé ráno na injekci a dá mě dohromady. Tak jsem jezdil do nemocnice, do divadla na zkoušky a domů, říká herec s tím, že kvůli bolestem musel kdysi zrušit několik představení.
Nechci být nerudný přemoudřelý stařec. Vím prdlajs, říká herec Oldřich Vlach |
„Jednoho dne jsem však zjistil, že nemohu chodit. Nohy mě vůbec neposlouchaly. Myslím si, že vydržím dost, ale bolest páteře byla k nepřežití a k nevydržení. Stačil opravdu jen minimální pohyb a myslel jsem, že se zblázním,“ vzpomíná.
Lékaři herci diagnostikovali rakovinu a dávali mu pár týdnů života. „Byl jsem úplně ochrnutý. Honilo se mi tehdy hlavou a zvažoval jsem, že kdybych měl sílu a mohl chodit, došel bych k oknu a skočil dolů, než takové trápení,“ přiznává.
Herec Oldřich Vlach se svou manželkou Janou Vlachovou. Poznali se v divadle, kam ráda chodila na představení.
Později se ukázalo, že nejde o zhoubný nádor, ale o bakteriální zánět, který mu napadl a zničil dva krční obratle. S krční páteří trpěl Oldřich Vlach, jak sám říká, jako zvíře. Bolest mu vystřelovala do nohou, nemohl se a dosud ani nemůže normálně bez omezení pohybovat.
Podstoupil několik operací zad. V roce 1998 se podrobil zásadnímu zákroku, při kterém mu lékaři vzali kus kosti z pánve a pomocí této kosti a titanových částí nahradili některé obratle. V následujících letech se mu však bolesti vrátily. Zažil další měsíce utrpení. Přestal věřit, že dojde ke zlepšení, a loučil se se životem. Musel sebrat všechny síly, aby spolupracoval při nutné rehabilitaci v Kladrubech.
Za záchranu vděčí nejen lékařům, ale i manželce Janě. Jejich manželství je bezdětné, mají sami sebe. „Nedá se ani popsat, co všechno pro mě má žena udělala. Když jsme byli mladí, to byly samozřejmě jiné radovánky. Zestárli jsme spolu, a tak teď mohu říct, že je to úžasný parťák do života, o kterého se můžu vždycky opřít. Rodinné štěstí. A asi i osudová láska. Když život hezky klouže, tak umí dobře žít každý blbeček. Ale pak vás to někdy najednou skřípne a jen v takovou chvíli poznáte opravdového parťáka,“ dodává Oldřich Vlach. Dnes si užívá zaslouženého odpočinku, na jevištní hraní už jen vzpomíná.
VIDEO: Oldřich Vlach – Bratři Karamazovi (1979):
