V jednom okamžiku je redaktor Josef Kvasnička uprostřed folklorního dění na Kopanicích, pak na extraligovém hokejovém utkání ve Zlíně a hned poté při soudních sporech a politických kauzách ve Vsetíně či Uherském Hradišti.
Při jeho reportážích mají diváci pocit, že žije stejný a obyčejný život jako všichni kolem. Ovšem opak je pravdou. Před dvaceti lety se potkal s fatální diagnózou v podobě zhoubného nádoru v pravé dolní čelisti.
Vše odstartovala běžná bolest zubů, se kterou se obrátil na svého zubaře. „Myslel jsem si, že to bude banální věc, nějaký kaz, který vyřeší zubař během jedné návštěvy. Zub mi vyvrtali, ale bolest neustupovala. Při další návštěvě mi původně vrtaný zub vytrhli a vyvrtali mi sousední zub. Bolest byla však stále horší a silnější,“ popisuje Josef Kvasnička v novém dílu pořadu 13. komnata.
Po řadě konzultací a vyšetření se ukázalo, že jediným řešením je postiženou část pravé čelistní kosti chirurgicky odebrat i s určitou částí zdravé čelisti, což ho jak sám říká připravilo o čtvrtinu úst a zubů.
„Přijel jsem tehdy do nemocnice do Prahy na vyšetření, na stomatologickou kliniku na Karlově náměstí. Nikdy předtím jsem nebyl hospitalizován. A odjížděl jsem odtamtud jako onkologický pacient s fatální diagnózou. Tak to nazývali doktoři. Musel jsem se s tím vyrovnat. Bylo to těžké. Řekli mi, že po této onkologické operaci nebudu mít čtvrtinu pusy. V ordinaci jsem se ještě jakž takž držel, ale venku jsem si pak půl hodiny poplakal na lavičce v nemocničním parku,“ vzpomíná regionální zpravodaj České televize.
Mám rakovinu. I v tak útlém věku, překvapila fanoušky moderátorka |
„Byl jsem tehdy úplně normální třicátník. Sportoval jsem, radoval jsem se ze života. Vůbec mě nenapadlo, že v něm může nastat tak zásadní zlom. Po verdiktu lékařů jsem řešil, zda budu moct dělat práci, kterou mám tak rád, jak budu vůbec po zákroku vypadat a jestli se mě mé okolí třeba nebude bát. A hlavně, jestli tu vůbec ještě budu,“ říká Kvasnička.
Během deseti let absolvoval řadu dalších operací včetně rekonstrukční operace obličeje, kdy mu byl místo čelistní kosti implantován štěp z kyčle. Po každém zákroku se musel naučit znovu kousat i artikulovat a musel si jakožto moderátor zvyknout, že jeho pusa pracuje zase jinak.
Bál se o svou profesi a budoucnost, ale odborníci ho ujistili, že když na sobě bude pracovat, bude schopný se naplno vrátit do života. Po počátečním šoku a fázi sebelítosti jim uvěřil a slíbil si, že nemoc porazí. To se mu nakonec podařilo.
