Momentálně si užíváte herecké volno, všechny nabídky odmítáte. Nenudíte se?
To rozhodně ne. Například dnes moderuji jeden večer pro společnost, se kterou dlouhodobě spolupracuji. Co se týká moderování, jde spíš o výjimku, není to úplně moje parketa. V minulosti jsem moderoval několik maturitních plesů, ale s tím jsem už skončil. Je to hrozně nevděčné. Pro ty děti je to jeden z nejdůležitějších dnů jejich života, organizátoři nemají bohužel většinou dobře připravený scénář, a když jsem několikrát při šerpování ne vlastní vinou spletl jméno absolventa, řekl jsem si, že do takové akce už nepůjdu. Dotyčný si už navždy bude pamatovat renonc, který při takovém jeho dni D nastal, a u toho já být nechci.
Jak vzpomínáte na vlastní maturitní ples?
Já osobně moc hezky. Když při šerpování zaznělo mé jméno, udělal jsem v sále kotrmelec! (smích)
Vystudoval jste audiovizuální tvorbu, jejíž součástí je třeba i fotografování.
Focení mám moc rád, používám kinofilmovou zrcadlovku a starý klasický fotografický postup. Fotím hlavně na cestách. Teď si ji samozřejmě beru i na svou cestu po Africe.
Co tam budete podnikat?
Budu součástí měsíční výpravy, která navštíví Kongo, Ugandu, Rwandu a Tanzánii a moc se těším na výstup na Kilimandžáro. Našimi průvodci budou zkušení cestovatelé a horolezci Ruda Švaříček a Radek Jaroš. V plánu máme ujít dvacetikilometrové vzdálenosti denně s vlastním vybavením na zádech. No bude to dobrodružství. Jedním z našich prvních ubytování bude navíc hotel Rwanda, jehož osud je známý hlavně z filmu Hotel Rwanda popisujícího hodně smutné skutečné události, které se tam před patnácti lety odehrály.
Rád cestujete do zemí takzvaného třetího světa. Co vás tam tak láká?
Mám rád lidi, kteří tam žijí. Na rozdíl od nás nemají v podstatě nic, a přesto jsou schopní žít šťastný a vděčný život. Toto já mám se svou citlivou povahou rád.
Citlivost mimochodem ukazujete i prostřednictvím charity.
Když můžu, tak pomáhám rád. Jsem třeba součástí fotbalového týmu osobností Real Top Praha, který jezdí po republice a pomáhá tam, kde je třeba. Na charitu jsem teď věnoval i část svého honoráře, který jsem získal za vyhraný zápas v MMA souboji.
Vaše vítězství nad zkušeným zápasníkem Benkem vzbudilo rozruch ve světě bojových sportů. Jak jde dohromady vaše citlivá povaha a řežba v ringu?
To se vůbec nevylučuje. Bojové sporty mě zajímaly odjakživa. Znám spoustu kluků, kteří jsou v osobním životě beránci, ale v ringu se v nich probudí instinktivní zvíře. Něco podobného budu možná i já. (smích)
Svého soupeře jste řečeno zápasnickou terminologií uspal ranou „na vypínač“ po 69 sekundách. Jaká byla jeho první slova směrem k vám, když se probral?
Na tomto sportu se mi právě moc líbí respekt a úcta, které tam panují. Před zápasem si se soupeřem popřejeme štěstí, vzápětí se seřežeme, abychom se pak navzájem v míru a s poděkováním objali. Tento svět obecně člověku přináší do života řád a disciplínu, což je i můj případ. Díky němu jsem poznal spoustu skvělých a pokorných lidí, kteří se umějí radovat z mála, což není v každém sportu obvyklé.
Narážíte na fotbal a na roli Laviho, kterou máte v populárním seriálu Vyšehrad?
Nechci to generalizovat, vše je individuální, ale koncentrace lidí, kteří sport dělají hlavně proto, aby z něj profitovali, je ve fotbale daleko vyšší než třeba ve světě bojových umění. Vidím to třeba už i u dětí, které jsou v útlém věku vedené spíš za benefitem než za tím, co by jim fotbal ve skutečnosti měl přinášet.
Jste nejen herec, ale i režisér a scenárista. Rodí se vám v hlavě nápad na nějaký projekt ze zápasnického prostředí?
Něco v hlavě už mám, nic bližšího ale zatím prozrazovat nechci. Je škoda, že u nás se této tematice naposledy věnoval asi film Pěsti ve tmě, a to je všechno. Rád bych to napravil. Amerika je v tomto hodně napřed, skvělých filmů tohoto typu tam vznikla spousta. Ať už jsou to ty akčnější nebo ty pojaté jako sociální dramata, což se hodně nabízí. Vynikající zápasníci často vzešli z těch nejnižších vrstev společnosti. Často jsou to kluci, kteří se museli prát se životem, až to své „praní“později dotáhli k dokonalosti.
Pracovní volno jste si teď naordinoval mimo jiné i proto, abyste se plně koncentroval na celovečerní film Vyšehrad.
Film se začne natáčet na jaře, a bude navazovat na náš seriál Vyšehrad. Diváci se můžou těšit nejen na mého Laviho, ale i na další postavy, které budou hrát tváře známé z fotbalu, hokeje ale i z jiných sportů. Film bude udělaný samozřejmě tak, aby ho pochopili i lidé, kteří seriál Vyšehrad neznají, a zároveň tak, aby si v něm fanoušci Vyšehradu našli to své už známé a ještě daleko víc.
Budete mít na hlavě zase blonďatou čupřinu?
Ta tam nesmí chybět. Pro Vyšehrad jsem si ji vymyslel já, ale kdybych věděl, co s tím bude za obstrukce, vykašlal bych se na to. Je to právě i kvůli Lavimu, proč jsem si dal to pracovní volno. Budu si muset projít cestou přípravy ve smyslu váhy. Měl bych zase trošku přibrat, a možná se zase na skok vrátit k lehké zhýralosti, která je jeho podstatou. (smích)
Blonďák Lavi vám tím pádem trochu komplikoval i natáčení seriálu Specialisté, na kterém jste pracoval paralelně.
Přesně tak. Z blonďáka jsem musel kvůli Specialistům přeskakovat na tmavou barvu vlasů, což byl opruz. Na Specialisty ale moc rád vzpomínám. První série ještě v jiném obsazení byla hodně akční, běhání s pistolí by si jednou rád vyzkoušel asi každý kluk. Další řada už pro mě byla hodně statická a upovídaná, což je škoda.
Jakub Štáfek
Jak se má Matěj Jordán ze seriálu Ulice?
Ten teď spí a ještě asi dlouho spát bude. Když jsem z Ulice odcházel, říkal jsem, nikdy neříkej nikdy, ale teď na něj minimálně v nejbližších třech letech čas nebude. Chci se víc věnovat režii a autorství, což při intenzivním natáčení prostě nejde.
Jak vlastně spolupracuje režisér ve vás s ostatními režiséry, kteří vás vedou při natáčení?
Jednoduše se mi to přepne a nemám s tím problém. I když občas se stane, že si říkám: Ježišmarjá, proč to dělá tak složitě, když by to šlo jednoduše? Ale mám ke stylu práce druhých respekt. Horší je arogance a povýšenost, se kterou jsem se taky už setkal. Když režisér deptá herce a myslí si, že nad něj není a všichni se z něj musí podělat, to opravdu nesnáším. V takovém případě jde o naprosté nepochopení řemesla a filmové práce, která je postavená na součinnosti mnoha samostatně fungujících složek.
