Jak jste se dostala k takové příležitosti, vlastně radit lídrům NATO? Do klání se zapojilo deset vysokých škol z celého světa včetně například Harvardovy univerzity a skončili jste, myslím, třetí.
Bylo nás deset z Fakulty sociální věd, tedy z bezpečnostních studií a mezinárodních vztahů. Nominovali nás naši pedagogové.
Proč zrovna bezpečnostní studia?
Nejdřív jsem byla u Aktivní zálohy a začala mě bezpečnostní témata zajímat natolik, že jsem to prostě chtěla i studovat. Dovedla bych si představit v tomto směru budovat i svou kariéru.
Jaké budete mít uplatnění? Co vás láká?
Chtěla bych pracovat třeba pro ministerstvo obrany nebo bych vstoupila do armády. Ale to ještě nevím. Chci se zabývat bezpečností z vojenského pohledu, třeba i pro NATO.
Zpátky k tomu hackathonu. Během čtyř dní jste museli za univerzitu vymyslet a prezentovat projekt, který by měl ukázat nějakou inovaci Aliance vzhledem k budoucím výzvám?
Ano. Předem jsme znali témata, ale netušili jsme, které z nich dostaneme přidělené. To jsme se dozvěděli až na začátku akce. Pak už jsme si mohli vybrat specifičtější zaměření.
M. Š.27 let, žije v Praze. Vystudovala bakalářský program - dvouobor filosofie/obecná jazykověda na Filozofické fakultě UK a poté navazující magisterský program herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku na DAMU. V současnosti je studentkou v prvním ročníku magisterského oboru Bezpečnostní studia na FSV UK. V roce 2018 vstoupila do Aktivní zálohy. |
Týkalo se to tedy technologických startupů, které by mohly být užitečné pro NATO?
Přesně tak. Aby se NATO udrželo na technologické špičce i za deset let. Což je výzva, protože konkurence tu je. Navrhli jsme řešení, jak rozšiřovat síť a více spolupracovat se startupy a malými začínajícími podniky ale i akademickou obcí.
A podle vás, jaké je tedy řešení, aby si Aliance udržela krok s trendy současnými i těmi budoucími?
Mně se hodně líbí ta myšlenka, že NATO stojí na nějakých pevných základních hodnotách a zároveň je otevřené novým nápadům. Ptá se i mladých lidí, což ta „druhá strana“ nedělá. Je to příležitost. Mladí jsou otevření novým přístupům, a to může být výhoda. Malé a střední firmy, startupy, ale také univerzity dohromady představují ohromnou spoustu šikovných lidí, jejichž znalosti může Aliance jako celek využít. K tomu se hlásím.
Takže nejen technologické nápady, ale vše, co by mohlo přispět k ochraně těch hodnot?
Jde o to se napojit. Obousměrně. Nějaký kutil v garáži, který si hraje s technologiemi a má dobrý nápad, nebo třeba malá začínající firma nemusí mít ani ponětí o tom, že jejich myšlenky, nápady, produkty mohou být pro NATO a naši společnost užitečné. A obráceně to platí také.
Myslím, že začínající firma má asi úplně jiné starosti než přemýšlet o kolektivní obraně spojenců.
To je právě ta obousměrnost. Aliance musí aktivně hledat. Zároveň by měla neustále srozumitelně ukazovat, jaké hodnoty zastává. Osobně nesouhlasím s tím názorem, že je NATO zastaralé a nemá budoucnost. Nesmí však zatvrdnout, musí se vyvíjet dál. Neustávat v posouvání možností a smyslu své existence.
Říkala jste, že jste vstoupila do Aktivní zálohy? Jak jste se k tomu dostala?
Před deseti lety ještě na gymnáziu, to mi bylo sedmnáct, jsem byla rok na výměnném pobytu ve Finsku. Tam je povinná vojenská služba a mají také různé programy na informovanost mládeže o armádě. A v rámci gymnázia jsme dostali příležitost se seznámit s fungováním tamější obdoby integrovaného záchranného systému. Na konci tohoto programu jsme byli na prodlouženém víkendu na vojenské základně, kde nám ukázali věci ze základního výcviku.
A tam vás zaujala vojenská služba?
Hrozně. Přišlo mi to úžasné a zároveň bláznivé. Vrátila jsem se domů, udělala maturitu a na pár let to nějak odložila. Pořád to tam ale někde bylo. Začala jsem se zajímat o dění ve světě, bezpečnostní politiku. Vystudovala jsem sice jiné školy, ale nakonec jsem se k tomu vrátila. Zjistila jsem, že to je prostě moje téma, něco, co chci dělat. A to i aktivně, nejen se o tom učit. Takže proto Aktivní záloha.
Jako teorie a praxe?
Ano, to spojení. Ve škole se o bezpečnosti učím, v Aktivní záloze vidím, jak to funguje i na té nejnižší úrovni. To mi dodává tu realitu i do studia.
Jak dlouho už jste v Aktivní záloze?
Tři roky. Sloužím u roty AZ 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích. Jsem z Plzně, mám to sice daleko, ale chtěla jsem přímo tam.
Co bylo tím impulsem, že se studentka přihlásí, projde výcvikem a jezdí pravidelně na cvičení?
Právě z přáslavické roty Aktivní zálohy se jezdí přes armádu do Finska cvičit s finskými kolegy z MPKY (Maanpuolustuskoulutusyhdistys - finská dobrovolnická organizace poskytující brannou výchovu od 15 let a základní vojenský výcvik pro starší 18 let, pozn. red.).
Takže zase to Finsko. To vás muselo nějak uhranout.
Ano, loni jsem tam na tom výcviku ve Finsku byla s nimi. Kruh se uzavřel. Ne, chtěla jsem prostě k bojové jednotce a někam, kde to bude skutečně aktivní, časté výcviky a nějaká možnost se naučit hodně nových věcí. To se mi tady plní na celé čáře.
Markéta Štauberová
Ale zajímá mě ten motiv. Proč? Někdo to dělá z vlastenectví, někdo kvůli lásce k technice či nostalgii, někdo kvůli kamarádům a někdo kvůli všemu dohromady...
Vlastenectví určitě, ale já mám ráda ten pocit, že mám věci ve svých rukou. Že mohu aktivně přispívat. Nelíbí se mi, když něco nemůžu ovlivnit. Taky to pro mě byla výzva, jestli na to mám, potřeba něco nového si zkusit a způsob seberealizace. Člověk tam pochopitelně s něčím jde a pak objeví i další věci.
Co třeba?
Určitě lidi. Jsou tam silné vazby na celou tu partu. Na sdílení toho pocitu, který vlastně nejde ani moc dobře vysvětlit někomu, kdo to nikdy nezažil. A pak je to i osobní výzva, že člověk dokáže mnohem více, než si dovede představit. A uvědomí a srovná si priority.
Jak jste si je srovnala vy?
Myslím, že to, co máme v moderním životě, je luxus a pohodlí. Člověk vnímá některé věci jako nepřekonatelný problém, přitom jsou to vlastně nepodstatné blbosti. Při cvičení si to vždy přerovnám, že to jsou vlastně prkotiny, které není třeba řešit.
A byla nějaká chvíle, kdy jste pochybovala, že to bylo správné rozhodnutí? Myslím, jestli vám třeba při základním výcviku proběhlo hlavou, zda tohle máte zapotřebí?
U základního výcviku je hlavní motivace. Když se člověk rozhodne, že to udělá, tak to udělá. Ano, nějaká základní fyzická zdatnost tam být musí, ale je to více o psychice. Je pravda, že asi nejtěžší na tom je se nějak přepnout na jiné smýšlení a systém. Ale teď mi přijde, že cvičení vždycky tak nějak moc rychle utečou. Zážitky ale zůstávají.
Například?
Zase to Finsko, kousek od Lahti. Tam jsme právě při výcviku simulovali proboření se ledem na jezeře s celou výbavou. S krosnou, lyžemi. Jasně, měla jsem strach skočit do mrazivé vody. Ale to překonávání svých mezí mě fascinuje a vyloženě to vyhledávám. Člověk se musí sám odhodlat a ten krok udělat. Podobně, jako když jsem skákala na padáku.
Zmínila jste, že uvažujete o vstupu mezi profesionály?
Nejsem rozhodnutá, ale dovedla bych si představit třeba službu u jednotky kybernetických sil a informačních operací.
