„Šlo v podstatě o náhodu. Když přišel listopad 1989, dostala se řada firem do potíží. Pracoval jsem u Pražského stavebního podniku v oboru měření a regulace. Vypadalo to, že se podnik úplně zhroutí. Navíc jsme si doma řekli, že bychom šli z Prahy ven,“ vzpomíná Petr Páv.
Jak jste se tedy na Slapy dostal?
Pídil jsem se po něčem novém a našel inzerát, že na Slapech shánějí vedoucího hrázného. Prošel jsem výběrem a od devadesátého roku jsem tady. Když mi potom poslali pracovní náplň, trošku se mi přitížilo. Byl to dlouhý seznam. Nicméně vedoucí provozu, který mě přijímal, mě ujišťoval, že to zvládnu.
Co všechno máte na starosti?
Přehrada je naprosto specifická, obrovská stavba. Není to jen 300 tisíc kubíků betonu. Má šest revizních chodeb ve čtyřech patrech nad sebou a vertikální šachty. Máme tu celkem dva kilometry chodeb. Děláme údržbu jak stavební, tak strojní a elektrickou.
Já musím plánovat opravy a neustále se starám o betonovou konstrukci, strojní zařízení v přehradě, například základové výpusti, segmenty přelivů, dále o jeřáby, výtahy, dieselagregát, z elektriky o kompletní rozvody v přehradě a mimo jiné také o komunikace a pozemky v okolí.
Kolik času tím strávíte?
V přehradě jsem denně, protože tu pracuje spousta firem a já jsem s nimi ve styku. Máme vypracovaný plán cyklické údržby. Jde o takový „mustr“, co máme v jakém ročním období dělat, aby se na něco nezapomnělo. Řídíme se počasím. Třeba v revizních chodbách je v zimě příjemných 16 až 18 stupňů. Máme tam asi 150 míst, kde se provádí měření průsaků, kyvadel, deformetrů, vztlaků či seizmografů.
To je pořádná porce práce...
Není to samozřejmě jen na mně, věnuje se tomu tým lidí. Je zde také úsekový technik a speciální dozor nám dělá organizace, která dbá na stav přehrad v celé republice (jde o společnost Vodní díla – TBD – pozn. red.).
Jednou ročně tu máme technicko-bezpečnostní prohlídku, k níž jsou přizváni všichni, kteří mají s přehradou co do činění. Včetně zástupců obecních úřadů, ČEZ či silničářů. Projde se celá hráz, zkoumá se stav betonové konstrukce, ocelových prvků, elektrárny i dalších zařízení.
Kdo je Petr Páv:● Narodil se před 61 lety v Praze, po roce 1989 se s manželkou rozhodl odstěhovat mimo metropoli. |
Jste víc v terénu, či v kanceláři?
Řekl bych, že většinu času jsem na přehradě, zhruba tři hodiny denně pak trávím administrativou. S každou firmou, která nám sem nastoupí, musíme nejprve udělat přípravu akce, často ve spolupráci s projektantem. Povodí Vltavy s nimi následně uzavře smlouvu. A poté jim musím já předat pracoviště, proškolit je a dělám stavební dozor.
Nyní například v elektrárně ve spolupráci s ČEZ měníme plášť potrubí pod turbínou. Pracovníci dodavatelských firem museli vymontovat patnáctimetrovou turbínu. Za čtrnáct dnů to budeme zabetonovávat. A celá turbína se zase musí složit. Taková oprava trvá rok a spolupracujeme na ní s osmi firmami.
Takže žádná idylka jako v seriálu Velké sedlo?
Pár dílů jsem kdysi viděl a nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl něco takového dělat. Je to ovšem o typu přehrady, je spousta vodních děl, kde je třeba jen jedna revizní štola. Hrázný si to denně projde kvůli průsakům a pak se stará třeba o břehy a sekání trávy. Takže má podobné starosti, jako měl seriálový hrázný Palyza.
Moje práce je jiná a neustále se v ní něco mění. V roce 1995 proběhla digitalizace provozu elektrárny, nyní může fungovat i v bezobslužném provozu. Vše je řízeno z dispečinku ČEZ. Od Nového roku také nejsou v elektrárně noční směny, vše je řízeno automaticky. Přehrada je ale zabezpečena i zvenčí kamerovým systémem.
Je na hrázi něco výjimečného?
Slapský unikát je stovková rozvodna, jíž proudí 110 tisíc voltů. Jde o zařízení, které jinde bývá na kopci a my ho naopak máme přímo v tělese hráze pod přelivy, kam dokážeme na jeden každý z nich pustit 750 kubíků vody za sekundu.
A samotná elektrárna je rovněž zajímavá. Má čtyři patra, abychom se dostali k jednotlivým částem turbíny, která má na výšku patnáct metrů. Koho zajímá technika, může to být hezký zážitek. Zvenku vypadá hráz jen jako obří kus betonu, ale je to nádherné zařízení.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, sportovce, celebrity, či hvězdy showbyznysu. Portál iDNES.cz přináší rozhovory s mediálně neznámými lidmi. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta seriálu? |
Lidé tedy mohou na prohlídku?
Na exkurzi k nám chodily i firmy nebo školy a vždy jsme jim vyhověli. Protože ale poslední dva roky děláme zmiňované velké opravy, museli jsme veškeré prohlídky zrušit. Z bezpečnostních důvodů nelze na staveniště nikoho vzít. V budoucnu je ale chceme obnovit. Exkurze se domlouvají prostřednictvím ČEZ, mají tady svého průvodce.
Jak jste prožíval povodně?
Prvních pár let byl relativně klid. Když byla na Moravě v roce 1997 velká voda, poslali nás tam na řízení staveb, bylo to tam zdevastované. Tam jsem viděl, co voda dokáže a získal jsem obrovský respekt. V srpnu 2002 pak dorazila extrémní povodeň k nám. Navíc nastupovala pomalu, první týden teklo tak 1 250 kubíků. Mysleli jsme si, že nic horšího už v životě neuvidíme.
Jenže jste brzy uviděli...
Týden nato teklo 3 300 kubíků. Jeli jsme na plný výkon turbínami i základovkami, dva prostřední přelivy šly rovněž do maxima. Jen dva krajní jsme měli trochu přivřené, takže jsme měli malinkou rezervu. Byl jsem tu týden nonstop, spal jsem třeba jen hodinu denně. Byl jsem úplně vyčerpaný.
Naše elektrárna nicméně nebyla zatopená. Hasiči ve spolupráci se zaměstnanci tam odčerpávali vodu, ale nemuseli jsme přerušit provoz. Obrovské škody byly pod hrází, voda zničila břehy i elektrárenskou provozní budovu. Do půl roku ale stála nová.
A co způsobuje nynější sucho?
Posledních několik let se průtok pořád snižuje. Je to patrné z denního sledování přítoků i z průměrů, které si děláme. V zimě například víme, kolik milionů kubíků vody je ve sněhu, který leží na horách v oblasti, odkud k nám steče. Podle toho snížíme hladinu třeba až o čtyři metry. Kdyby na jaře přišlo rychlé tání, musíme ho chytit. V poslední době ani sněhu není moc, takže na jaře nehrozily masivnější průtoky.
Kaskáda nicméně musí do Prahy dodávat sanační průtok, odtok z Vraného, jež je poslední přehradou na řece, musí dosahovat čtyřiceti kubíků za sekundu. Přitom přítok do Orlíku, který je nad námi, je v současnosti jen 22 kubíků, takže zhruba polovina.
Jak se připravujete na mimořádné události?
Konají se různá cvičení, především požární, kdy se trénuje i evakuace lidí. Pro záchranáře je hrozně důležité, aby se seznámili s tím, jaké je tady napětí. Jak je tu 110 tisíc voltů, je dobré vědět, kde jsou jaké transformátory.
Občas tu ovšem cvičí i speciální bezpečnostní složky. Přiletí vrtulníkem, slaňují na přelivy a musí se dostat dovnitř. Vertikálními šachtami se pak musí dostat do spodních chodeb a tam likvidovat případné narušitele.
Zažil jste nějaké velké drama?
Bohužel i to se stává. Měli jsme tu několik smrtelných úrazů, kdy nám lidé z hráze skočili na přelivy. Nelze se na to připravit, většinou voláme na linku 112 a oni nám poradí, jak postupovat. Před pěti lety jsme tu měli případ, kdy stál člověk nahoře na hrázi a rozhodoval se, zda skočit. Viděli jsme ho na kamerách. Kolega, který měl zrovna odpolední službu, skočil do auta a mluvil s ním. Žádal ho, aby slezl, a on si to naštěstí opravdu rozmyslel.
Co vás na přehradě nejvíc trápí?
Posledních pár let je tu v sezoně velké množství turistů a rekreantů. Nechovají se nějak špatně, jde o to množství. Zhruba od roku 2000 jejich počet neustále narůstá. Často nám auta ucpou cesty tak, že nemůžeme převážet lodě. Jsme totiž povinni zajistit převoz plavidel z vody na vodu.
Kolik lodí převezete?
V sezoně stovky, jen v červenci to bylo 300 lodí. Přesouváme je na vleku za traktorem. Vlekem se najede pod loď, naloží se a převeze po souši přes Třebenice na horní náplavku či naopak. Začínáme jezdit 1. května a končíme 30. září, ale hlavní nápor je od poloviny června.
Plavíte se rád po Slapech?
Máme služební loď, pokud je třeba vyrazit na inspekci s kolegyní, která spravuje celé jezero až po Kamýk nad Vltavou, nebo na kontrolu kvality vody, ověřit hlášení o znečištění, spadlém stromu… tak vyplujeme.
Mám také svoji lodičku, takže vyrážím i na ní. Tady je moc hezké prostředí, voda sama i okolí. Když tomu jednou propadnete, nelze se toho jen tak vzdát. A ani to po pracovní směně úplně hodit za hlavu.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? „Naprosto prioritní jsou pro mě Slapy. Je to tu nádherné, přehrada, voda, okolní příroda. Mám to tady moc rád, to je skutečně mé nejoblíbenější místo v Česku.“ „Pocházím z Prahy a osm let jsem pracoval na Malostranském náměstí. Miluji pohled na Pražský hrad, Karlův most. Takže dalším místem, které je blízké mému srdci, je právě Malá strana a její okolí. Vyrážíme tam s rodinou každé Vánoce, nebo i když jedeme jen tak do Prahy, různě se tam touláme. To mě nikdy neomrzí.“ |
Je nějaké místo, odkud se na hráz nejraději díváte?
Těch míst je víc a nerad bych některému nadržoval. Ale velmi rád mám pohled z horní vody. Když se dívám na přehradu z pravého břehu třeba večer, když je nasvícená. Lampy se odrážejí ve vodě, je to nádherný pohled a úžasný zážitek.
Jste na hrázi do večera často?
Jsou dny, kdy tu jsem s kolegy i deset hodin denně. Třeba když něco opravujeme. Jinak mám běžnou pracovní dobu. Pokud je třeba, jsem tu i o víkendech. A pohotovost držíme nonstop. Takže je-li něco potřeba, ozvou se nám z přehrady, a pokud jsem já nebo můj zástupce někde v okolí, dorazíme.
Můžete si vzít delší dovolenou?
Za běžného stavu můžu odjet i na dva tři týdny. Nyní ale děláme velké opravy, takže tři týdny by bylo moc.
A jak trávíte volno?
Poslední dobou jezdím na motorce. Už několik let vyrážíme pravidelně na Slovensko. Vždy naplánuji jízdu minimálně přes dvě až tři přehrady. Profesionální deformaci má asi každý. Ve srovnání se Slapy či Orlíkem jde o menší přehrady.
Ale neměnil byste, že?
Asi nikdy. Nelituji svého rozhodnutí, jak jsem říkal, je tu krásně. A nemusím se bát stereotypu, práce je velmi rozmanitá.
Kdysi se mě jeden kolega vedoucí ptal, za jak dlouho si myslím, že to budu všechno umět. Odpověděl jsem, že tak za tři čtyři roky. A on mi tenkrát říkal: „Pane Páve, budete se učit celý život a celý život tady budete dělat něco jiného.“ Měl pravdu.
Seriál Lidé Českapřečtěte si další rozhovory  |
