Co všechno obnáší práce restaurátora?
Péči o umělecká díla a jejich restaurování nebo kontrolování jejich stavu, přebírání obrazů při výstavách či doprovázení obrazů při zápůjčkách na výstavy. Jako restaurátoři se snažíme díla ošetřit či konzervovat, ale účelem naší práce je, aby nebyla úplně vidět. Díla by měla působit nedotknutě a přirozeně. Takže spousta lidí, kteří míří na výstavu, si pravděpodobně neuvědomují, kolik je za tím práce, nebo kdo všechno se na přípravě díla či expozice podílel.
Jak dlouho jste už v daném oboru?
Letos jsem dostudovala doktorát. Celkem jsem v oboru restaurování dvanáct let. V Národní galerii pracuji šestým rokem.
V Národní galerii se věnujete pouze sbírkám 19. století?
Ano. Na začátku jsem ale pracovala i pro starou sbírku a dělala jsem, co bylo potřeba. Tehdy jsme na oddělení měli méně kolegů. Už je to přes dva roky, co se mohu specializovat pouze na díla ve sbírce 19. století.
Myslíte si, že tohle rozdělení - na jednotlivé dekády, je pro vás, restaurátory, lepší?
Já si myslím, že je to skvělé. Abych to vysvětlila – ke každému uměleckému dílu musíme přistupovat individuálně. Mohou na něm být použity odlišné materiály typické pro každého autora či období. Tyto materiály reagují jinak vzhledem i ke svému stárnutí.
Když jsem dříve restaurovala díla z 19. století a současně i díla ze staré sbírky, tak vždy trvá nějaký čas, než se člověk znovu zorientuje a nalezne nejvhodnější přístup. Je to jako začínat vždy od znova. Určitě je jednoduší, se zaměřit pouze na jedno období a mít možnost své znalosti rozšiřovat pouze v určitém oboru či problematice. Jako restaurátoři ale musíme být flexibilní a připraveni se věnovat různým problémům.
Odskočíte si sama do nějakého jiného století na restaurování?
Občas pomáhám kolegům ze sbírky 20. století. Nedávno jsem restaurovala i obrazy ze staré sbírky. Jiným sbírkám se ovšem věnuji pouze v případě, kdy si to situace vyžaduje a je to potřeba.
Cestujete s díly i na výstavy?
Většinou ano. Nejprve u děl vyhodnotíme, zda jsou schopna cestovat, případně s nimi i jezdíme nebo létáme a „dohlížíme na ně“ kontrolujeme jejich stav a manipulaci. Jsou také určitá díla, která necestují.
Proč?
Malba není třeba v dobrém stavu, nebo je náchylná na klimatickou změnu. Určité typy plátna se mohou vlnit. Pokud je na nich také větší nános vrstvy barvy, tak může obraz popraskat (krakelovat) a následně malba odpadávat. Takové dílo je náchylnější na jakýkoliv transport nebo otřes. U těch se tak nedoporučuje, aby někam cestovaly, třeba letecky.
To ani v 21. století není možné obrazy pro cestování bezpečně uložit?
Existují klimatické bedny, vitríny i obálky. Většinou se nechává klimatizovat jak bedna, tak se dbá i na klimatizaci dopravního prostředku a i prostoru, kde jsou obrazy nakonec vystaveny, ale i přesto je to pro dílo náročné. Neustále ovšem dochází k drobným otřesům a kdykoliv to plátno není na pevnější podložce, tak se chvěje. To se zřejmě nedá úplně eliminovat.
Hana Bilavčíková (31) Pracuje už 6 rokem v Národní galerii v restaurátorském oddělení. Specializuje se na obrazy 19. století. Vystudovala Akademii výtvarného umění v Praze, nedávno dokončila doktorát na téma Technika temperových maleb Antonína Slavíčka v kontextu Mařákovy krajinářské školy. Ten společně s Vojtěchem Hynaisem a Janem Preislerem patří mezi její oblíbené malíře. |
A v případě nějakého poškození, kdyby se třeba plátno natrhlo, to na místě opravujete?
Naštěstí se nikdy nic nenatrhlo (smích). Stává se ovšem, že se na obraze objeví nějaká uvolněná barevná vrstva. To se zaznamenává do protokolu o stavu díla. Řeší se, zda se to stalo během transportu, či jinde.
V těchto případech je samozřejmě nejlepší, když cestuje restaurátor jako kurýr. Může na místě jednat operativně a společně s restaurátorem, který zastupuje druhou instituci mohou situaci vyřešit a na místě malbu upevnit nebo zafixovat, pokud hrozí nějaká ztráta.
Vždycky je to pro nás, restaurátory, větší jistota, když to dílo máme pod dohledem a případně jsme schopni jej zajistit.
Kde nejdále jste s obrazem byla?
Několikrát jsem cestovala do Japonska. Také jsem byla v Torontu, v Clevelandu ve Spojených státech, v San Francisku. To pro mě byla jedna z nejdůležitějších cest. Doprovázela jsem velmi rozměrné dílo.
O co konkrétně šlo?
Cestovala tam Panna od Gustava Klimta. Dílo cestovalo v klima vitríně a v dvojité klima bedně. Obraz vážil celkově asi 400 kilogramů, takže jsme potřebovali neustálý dohled. Jakákoliv manipulace vyžadovala minimálně šest mužů, či speciální vozíky.
O díle se zapisuje vše
Zmínila jste, že poškození se zaznamenává. Každý obraz má svůj protokol o svém stavu?
Ano. Je to zejména kvůli tomu, že kdyby se zjistilo nějaké poškození, tak se hledá, na čí straně je vina. Každé dílo má pojistnou hodnotu a řeší se pojistná událost.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Zaznamenávají se tam taktéž úpravy obrazu?
To zas úplně ne. Zaznamenává se tam aktuální stav díla nebo fixace a ošetření obrazu před výstavou, které jsem zmiňovala. Jinak každé restaurování obrazu má svou vlastní dokumentaci, kde je uvedeno, jaký proces jsme na obraze provedli a jaké materiály byly použity. Je velmi důležité archivovat tyto dokumenty pro budoucí generace.
A tyto dokumenty vždy cestují s obrazem?
Ano, protokoly o stavu cestují s dílem. Před výstavou nebo transportem se připraví speciálně pro danou výstavu. Pro každý materiál máme vlastní protokol, pro sochy, papír nebo obrazy. Vyplníme základní údaje o díle a zaznamená se aktuální stav díla.
Nejlepší metodou je zaznamenání stavu elektronicky. V současné době už restaurátoři disponují také tablety, což je pro nás nejlepší možnost pro záznam aktuálního stavu. Díla se tam mohou lépe zdokumentovat a fotografie poškození se mohou přesně popsat a zakreslit. Poškození se také číslují, je to jednodušší pro orientaci, máme až 27 možných druhů poškození. V tomto dokumentu jsou také uvedeny výstavní podmínky a podrobnosti k tomu, co požadujeme při manipulaci či transportu.
Kurátor je vždy po ruce
První restaurátoři byli povoláním malíři. Považujete sama sebe za malířku?
Jsem vlastně přeučený malíř. Na střední škole jsem studovala klasickou malbu a na vysoké škole se specializovala na restaurování. Tam jsme si první tři roky zkoušeli techniky malby. Museli jsme zkoušet napodobit různé charaktery minulých uměleckých období. Takže přestože jsem částečně malíř, převažuje ve mně ten restaurátor a exaktní přístup.
Je ale pravdou, že výstavy si procházím nadvakrát. Poprvé se z pozice restaurátora dívám, v jakém jsou stavu a jak jsou zrestaurované. Podruhé si výstavy procházím z pozice malíře, umělce, kdy si jdu užít vyloženě pouze obrazy a už se nekoukám na plátno a jeho strukturu.
Projednáváte opravy na obraze společně s historikem umění?
Ano, společně s historiky umění - kurátory sbírek - jsou vybírána díla k restaurování a je konzultován jejich stav. Já osobně vždy ráda úzce spolupracuji s kurátory. Přijde mi zajímavé a přínosné diskutovat o obrazu, ale také o míře restaurátorského zásahu. Ráda představuji výsledky průzkumů a možnosti restaurátorského zásahu. Myslím, že je tato spolupráce oboustranně velmi přínosná.
Jako restaurátoři máme možnost nahlédnout do struktury díla a přiblížit objevené poznatky, které jsou skryté za barevnou vrstvou a díky mezioborové spolupráci je zařadit do historických souvislostí. V Národní galerii máme také chemickou laboratoř, se kterou spolupracujeme, aby byl restaurátorský průzkum kompletní.
Čím restaurování díla začíná?
Restaurátorským průzkumem. Jde vlastně o fotodokumentaci a prohlídku díla v denním, bočním světle, v ultrafialové luminescenci. Následně se provádí průzkum pomocí Infračervené reflektografie nebo rentgenografie díla. Těmito metodami můžeme lehce rozečíst přemalby, poškození či pobmalby nebo podkresby děl. Když shledáme, že jsou na obraze přemalby, nebo najdeme jiný restaurátorský problém a chceme se ujistit, zda se jedná o přemalbu nebo si ověřit materiál – tak se odebírají mikroskopické vzorky, které se nechají analyzovat chemiky.
Odběru vzorku ale předchází ještě laboratorní nedestruktivní průzkum, který už nám může podat spoustu informací, aniž bychom museli vzorky odebírat. Preferujeme spíše právě přístup, kde zbytečně nezasahujeme do malby, pokud to není nutné.
Co následuje dále?
Po vyhodnocení stavu díla následuje jeho restaurování nebo konzervování. Máme různé možnosti a přístupy, které je možné použít. Je vždy na zvážení, jaký přístup se zvolí. V každém případě se dílo prohlédne, očistí a zajistí se uvolněná malba a může se přistoupit k dalším fázím.
Řekla jste, že dílo zajistíte. Tím myslíte například nějakou fixaci prasklin v malbě?
Po vyhodnocení stavu díla následuje jeho restaurování nebo konzervování. Máme různé možnosti a přístupy, které je možné použít. Je vždy na zvážení, jaký přístup se zvolí. V každém případě se dílo prohlédne, očistí a zajistí se praskliny pokud je to potřeba.
Dílo se vyčistí od povrchových nečistot z obou stran, případně se provedou lokální retuše nebo se může přistoupit k náročnějším fázím jako je kompletní restaurátorský zásah.
Zmínila jste očištění obrazu. Čím se může obraz během let zašpinit? Jen prach to určitě nebude.
Záleží, kde bylo dílo vystaveno, kdy přišlo do galerie. Obraz může znečistit například uhelný prach, mastné nečistoty, kouř z cigaret, i ten obyčejný prach. Nejčastěji se setkávám s mastnou špínou, která nejde lehce dolů a musím přistoupit k různým roztokům, popřípadě k emulzím
Ale jinak používáte klasické štětečky?
Ty a nebo třeba vatové tamponky, houbičky. S nimi se pracuje hlavně nasucho.
Jak dlouho trvá taková čistící fáze? Předpokládám, že to závisí hlavně na velikosti plátna.
Menší formáty mohou zabrat několik dní. Vždycky se to liší obraz od obrazu.
Ale vždycky předem zkoušíte, jaká metoda na obraz platí.
Ano, je to tak. Vždy se provedou zkoušky na části obrazu – rozhodně to není v oblasti tváře postavy na obraze, nebo v jiné zásadní části malby. Většinou zkoušíme na místech, které jsou skryty pod rámem a postupně až se zvolí nejvhodnější roztok či materiál se sondy rozšiřují. Také se provádějí zkoušky jednotlivých barev, každá barva může být jinak citlivá.
Jak je to s lakem na obrazech?
U těch je to jiné. Tam se často provádí kontrola v UV světle v kombinaci s denním světlem, jelikož pomocí rozpouštědel ztenčujeme lakovou vrstvu a jdeme hlouběji. Tam musíme být vždy velmi opatrní a jít po vrstvách a ztenčovat lak postupně. Vždycky se ale snažíme nechat nějakou slabou vrstvu původního laku. V minulosti ale i dnes jsou přístupy různé, někdo zastává názor, že se laky snímají úplně.
Každá země má tradici restaurování trochu jinak. Setkala jsem se například s tím, že v některých zemích se sejme celá laková vrstva a nahradí se novou. Tam je ale riziko, že se může poškodit originální malba, protože lak je taková ochrana malby a restaurátor musí volit hodně šetrný přístup. V Čechách tuhle problematiku řešíme spíše esteticky a snažíme se lakovou vrstvu šetrně rovnoměrně ztenčit, než abychom ji úplně odstranili.
Proč je to tak důležité?
Důležité je nepoškodit originální malbu, ale laková vrstva a zejména degradovaná zažloutlá laková vrstva může esteticky ubrat na výrazu obrazu stejně tak i její kompletní sejmutí. Je vždy na zvážení a diskuzi, jak k dílu přistoupit. V poslední době ale spíše preferuji názor díla ponechat nedotčená a do laků příliš nezasahovat, pokud už nebyly nějakým způsobem narušeny, a to není nezbytné tak se snažím zachovat jejich autenticitu.
U obrazů jsou důležité i rámy
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Narodila jsem se na Moravě. Mám tam rodinu, za kterou se vždy ráda vracím. Druhým místem pro mě je Praha, ve které žiji už 12 let. Ačkoliv ráda objevuji nová místa, nedokážu si vybavit jiná dvě místa, které bych měla raději. |
Co je potřeba s plátnem udělat dál?
Většinou při snímání laků se odkryjí i nepůvodní dřívější zásahy, přemalby, staré retuše nebo jiné poškození, trhliny, oděrky, nevhodné tmelení defektů a jiné poškození, tak je nutné tyto zásahy odstranit nebo je revitalizovat. Následně se dílo izoluje a provede se tmelení a retuš reverzibilními materiály, které nedegradují.
Jinak samozřejmě platí, že přístupy v retuši se taktéž liší podle typu díla a je to vždy také velká otázka jakou retuš zvolit.
Co je tedy cílem retuše - aby šla vidět, či nikoliv?
Záleží opravdu na typu obrazu a poškození. V některých případech, kdy z díla máme pouze dvacet procent originální malby, tak nemůžeme domalovat zbytek obrazu, jelikož nevíme, co tam bylo původně. Naopak když chybí nějaké menší části, tak se doplňuje malba tak, aby to nebylo znatelné a nerušilo to.
Po retuši dílo opět zalakujete?
Ano. A pak je připraveno na výstavu.
Jak je to u obrazů s rámy?
Rámy je potřeba restaurovat stejně jako obrazy. Rámy jsou mnohdy v horším stavu než ty obrazy. V Galerii máme naše rámaře, ale spolupracujeme i s externisty. Většinou s rámaři diskutujeme nad metodou a mírou restaurování a také nad výslednou podobu rámů.
Pravidlo, že každý obraz musí mít po restaurování nový rám, neplatí?
Ne, to rozhodně ne. Snažíme se zachovat ty původní rámy a původní autenticitu.
Jak dlouho vám třeba zaberou všechny práce na obraze?
Tam opět záleží na rozměru díla a případně na míře jeho poškození. Já osobně jsem nejdéle restaurovala dílo více jak půl roku. Bylo to jedno z nejvýznamnějších děl, co jsem měla možnost restaurovat. Jednalo se o renesanční malbu na dřevěné desce - obraz Eleanora z Toleda od Agnola Bronzina.
Restaurování trvalo opravdu více jak půl roku, protože jsem dělala rozsáhlý restaurátorský průzkum. Dlouho trvalo, než jsem přišla na to, jakou metodu zvolit pro ztenčení laku. Zároveň na díle bylo několik nepůvodních zásahů z minulých dob. Staré retuše a tmelení, které jsem musela taktéž odstranit, jelikož byly degradované a barevně neodpovídaly originálu. Hledala jsem vhodné metody a způsoby, a tak jsem postupovala velmi pomalu, abych nepoškodila originál.
Je cílem restaurátora, aby dílo po všech úpravách, bylo jako nové?
To se nedá říci. Myslím si, že je vhodné, když se přizná, že dílo má za sebou určitou historii, ale jakmile degradace narušuje estetickou část malby, tak to z mého úhlu pohledu také není dobré. Restaurátor by měl nalézt určitou harmonii, aby dílo působilo přirozeně.
Jako restaurátorka věříte, že se dá každé dílo zachránit?
Já myslím, že ano. Vždycky mu můžeme pomoci dostat se do lepší kondice, nebo jej minimálně alespoň ošetřit. Ale existují i díla, u kterých zatím nevíme, jak jim pomoci. Příkladem toho je moderní umění. To je dost velká otázka, která se v současné době velmi diskutuje na poli restaurování.
Spousta uměleckých děl je nyní vytvářeno z materiálu, který prakticky nejde restaurovat a nějak zachránit. To je velká otázka do diskuze nejen pro historiky a restaurátory, zda by se taková díla měla zachraňovat, nebo nechat být. Je to pravděpodobně výzva pro další generace.
Co může nejvíce obraz poškodit?
Povodně, nebo klimatické změny. Právě nejhorší poškození obrazů, které jsem kdy viděla, bylo po povodních nebo napadení nějakými škůdci.
Stává se vám, že když se na dílo díváte s odstupem času, tak přemýšlíte, že byste to podruhé udělala jinak?
Tak je to asi vždycky. Snažím se ale pracovat, jak nejlépe dokážu a snažím si vždy zjišťovat nejlepší současné přístupy a neustále se vzdělávat. Doba se ale vyvíjí, člověk neustále nachází nové informace.
Nevadí vám, když strávíte nad nějakým plátnem několik hodin - dnů - možná i měsíců, ale vaše práce nakonec není vidět?
Mě to naopak uspokojuje, když sama vidím ty výsledky, pro mě to je dostačující. Prezentace práce je ale také důležitá. Pro nás restaurátory je ale podstatné, když můžeme dílu pomoci a navrátit mu jeho původní podobu, tak je to skvělý pocit. Velmi mě to naplňuje.
