V současnosti učí na druhém stupni základní školy. "Krotím se, abych nedal nepřiměřeně najevo, že se mi některé holky líbí, a abych jim jen proto nedával lepší známky. To ale řeší i učitelé, kteří pedofilové nejsou," míní.
Odmítá, že by byl "rizikový" učitel. "Chtěl bych, aby mě lidé soudili podle skutků, ne podle orientace, která je obecně špatně chápána jako ubližování dětem."
Nesmím narušit dětský svět
Na monitoru počítače mi ukazuje fotky svých lásek. "Samozřejmě se dětí dotýkám. Když k vám přijde dítě a bude vás chtít obejmout, co uděláte? Podstatný je motiv. Nesmí být veden sobeckým cílem se sexuálně vzrušit. To považuji za zneužití," říká.
|
ZEPTEJTE SE ON-LINE: Sedmadvacetiletý pedofilní učitel bude hostem iDNES.cz ve středu 14. listopadu od 13:00. |
"Láska přece znamená, že chceme, aby milovaný člověk byl šťastný. Její štěstí musí mít přednost před mým. Nesmím zasahovat do jejich dětského světa něčím, co by jen narušovalo," zdůrazňuje.
Petr je hluboce věřící člověk. Pere se proto nejen s tím, aby zůstal sexuálně zdrženlivý a neublížil, ale bojuje prý i s "hříšností" svých myšlenek.
"I zlá myšlenka, ve které dobrovolně setrvávám, je hřích," říká. Má prý štěstí. Nemá silný sexuální pud. Když přece potřebuje dát průchod touhám, masturbuje.
"Není mi zrovna dobře, když si při tom představuju dívku, kterou osobně znám. Tím ji zneužívám, byť v myšlenkách. A můj vztah k ní se tak může pokřivit. Někdy se proto raději vybiju nad obrázkem neznámého dítěte," přiznává.
Pornografie je menší zlo
Brouzdáme po internetu. Petr mě na moje přání vede na oblíbené stránky. Zhluboka se nadechnu, bojím se, co tam uvidím.
"Nebojte, já opravdu nevyhledávám žádné skutečné dětské porno," snaží se mě uklidnit Petr. Ale přiznává, že sám už je několikrát viděl.
Otevře stránky úplně obyčejných snímků dětí. Při hře, na výletě, se zmrzlinou. "Tyhle stránky mám, když se chci zasnít," říká.
Na dalších stránkách jsou dívenky zhruba od šesti do třinácti let v prádle nebo plavkách. A pózují. Amnohdy velmi vyzývavě.
"Tohle už se mi nelíbí. Divím se, že někde takové fotky vznikají, a to legálně. Ale vzruší mě. Nabízí možnost, kdy můžu vybít sexuální napětí, aniž bych si musel představovat děti, které znám," svěřuje se Petr.
Výrobu a distribuci dětské pornografie odsuzuje. "Komu však škodí člověk, který sedí doma u počítače a takovou pornografii si stáhne, už ji nebude šířit? V tomto případě ji považuji za menší zlo. Oč bude společnost čistší a lepší, když zavřeme pedofily za to, že takové obrázky mají?" ptá se řečnicky.
Osobně poznal sedm "kolegů", jak říká. S jedním teď řeší jeho problémy se sebeovládáním. "Půjdeme spolu za psychologem, kterému důvěřuji. Musí s tím něco dělat," říká Petr. Dal prý svému známému ultimátum. Pokud nezačne chodit za odborníky a znovu selže, pak ho prý udá na policii.
Pedofilům, které zná, věří. "Ale na druhou stranu znám z internetu takové, ze kterých mi je špatně už na dálku. Zdá se mi, že jim chybí cit pro dětský svět. Už jejich dvojsmysly o dětech jsou opravdu nechutné," dodává.
Sedala mi na klín
Se svou deviací se svěřil mámě, která pak čekala v naději, že z toho její syn "vyroste". Začíná chápat, že ne. Svěřil se i dvěma přítelkyním, zralým ženám, matkám několika dětí.
"Reakce přišly až za nějaký čas. Obě pozitivní. Jedna z nich mi po měsíci řekla: Jakékoliv dítě současné i budoucí bych ti svěřila s ledovým klidem."
Není to riskantní? Jak Petr ví, že neselže? "Nikdo vám nezaručí, že vás nezabije sekerou. Ale věřím, že to neudělám. Vůbec nepiju alkohol, abych vyloučil riziko, že se něčeho dopustím pod jeho vlivem," říká Petr. Odmlčí se. Možná zaplul někam do svého svědomí. Ke chvílím největšího pokušení.
"Klárka mi někdy sedala na klín, opírala se o mě, chtěla hladit... A já nevěděl, co mám dělat. Vzrušovalo mě to. Nevěděl jsem, co s rukama, bál jsem se, abych jí nějak neublížil, aby jí doteky nebyly nepříjemné."
Sexuolog: Pacientům kontakt s dětmi zakazuji
Podle odhadů sexuologů může být v populaci až několik procent pedofilů. "Do rukou odborníků se ale pedofil většinou dostane až v trestním stíhání, pokud něco spáchá. Většina z nich se ničeho nedopustí," říká sexuolog Antonín Brzek. "Pedofil, který celý život se svou orientací bojuje a neselže, je pro mě svým způsobem hrdina."
Přicházejí za vámi i pedofilové sami od sebe?
Zcela výjimečně. Přitom u takových lidí je riziko, že něco provedou, minimální. Ale existuje. Ano. Selhání je lidské. Ale pokud je čistý pedofil, nikoliv pedofilní sadista, tak určitě nenapáchá žádnou velkou škodu: nepůjde přes odpor dítěte, nechce mu ublížit.
Kdy začíná mít pedofil problém?
Začíná to už tím, že začne s dětmi komunikovat. Je mu s nimi dobře, jako je muži dobře se ženou. Pedofil má dětskou duši, takže ho dítě přijímá jako osobu blízkou, dobře si spolu rozumí. Zvlášť pokud dítě trpí nedostatkem rodičovské lásky, tak se na něj přilepí, miluje ho. Ale dítě to prožívá jako lásku dospěláka k dítěti, pro pedofila je to eroticky dráždivé. Děti ho tak v podstatě svádí, i nevědomky...
Jako Nabokovova Lolita pana Humberta?
Ano. Nejtěžší jsou situace, kdy se dítě začne k pedofilovi samo lísat. To má pak problémy i normální chlap. A co teprve pedofil. Pro něj je to obrovské dráždidlo. Proto našim pacientům zakazujeme jakýkoliv společenský kontakt s dětmi.
To musí být na druhou stranu pro toto člověka kruté.
Možná ano, ale pokud chceme předejít riziku, tak co jiného dělat? Proto mě štve nový zákon, který kriminalizuje držení dětské pornografie. Bere pedofilům možnost náhražkového uspokojení. Je to populistické gesto. Mrzí mě to.
Sexuologové říkají, že pedofilové bývají dobří vychovatelé a učitelé.
Ano. A když zakážeme pedofilovi být s dětmi, může to vlastně být ochuzení pro společnost. Někdy s nadsázkou studentům práv, kterým přednáším, říkám, že ideální stav by byl, kdyby učitel přišel za ředitelem školy a oznámil mu: Jsem pedofil. Ředitel bude rád, že má ve škole chlapa, ale spolu s kolegy bude bedlivě sledovat jeho chování. Při sebemenším prohřešku nebo náznaku nevhodného chování bude muset školu opustit. Předsudečné opovrhování pedofily zvyšuje riziko trestné činnosti. Kdyby si jich společnost uměla vážit za to, že se s deviací úspěšně perou, žilo by se jim líp a riziko by bylo menší.
Petr Weiss uvádí, že devět z deseti sexuálních zneužití dítěte nemá na svědomí pedofil...
Jsou to jeho odhady, ale bude to tak. Naprostá většina lidí, které znalecky posuzujeme, nejsou pedofilové. Z jejich strany jde o náhražkové chování. Bývají to lidé neukáznění, opilí, sexuálně neuspokojení... I malé děti často zneužijí nepedofilní otcové.
Proč to dělají?
To i nám stále vrtá hlavou.
