„Když bylo staršímu synovi 16, poslala jsem ho na rok do USA. Agentura nám nabídla hostitelskou rodinu dvou tátů. Jestli na to kývneme, jsem nechala na synovi. Jel. A byl nadšený. Fungovali jako běžná rodina. Zkusme taky brát všechny lidi jako lidi, bez předsudků,“ napsala na Twitteru bývalá moderátorka ČT Světlana Witowská.
Není překvapením, jaké odezvy se jí dostalo. „Tohle udělá jen magor. Mohla syna rovnou poslat na natáčení gay porna,“ odpověděl například pravicový extremista Tomáš Ortel. Senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer pak v souvislosti s příspěvkem Witowské sdílel starší článek portálu Seznam Zprávy o byznysu se surogátním mateřstvím a uvedl, že „obchodování s dětmi je globální problém.“ Jako kdyby snad skupina LGBTQ+ měla podobné aktivity v popisu práce.
Když bylo staršímu synovi 16, poslala jsem ho na rok do USA. Agentura nám nabídla hostitelskou rodinu dvou tátů. Jestli na to kývneme, jsem nechala na synovi. Jel. Bez předsudků. A byl nadšený. Fungovali jako běžná rodina. Zkusme taky brát všechny lidi jako lidi, bez předsudků.
Na jedné straně barikády se sešli jedinci, kteří se tak rádi označují za „normální“ a kteří mají zjevně největší strach o to, aby jim někdo nesebral privilegium zakládat rodiny a chodit na pánské záchodky. Na druhé straně jsme viděli reakce lidí, kterým přišlo něco takového zcela normální a podivovali se nad tím, že se nad jinde ve světě běžnou věcí ještě někdo podivovat může.
Jenže jak jsme viděli na příkladu střelby v Bratislavě, černobílé vidění světa, které dělí lidi na „nás“ a „ty ostatní“ může být v současné době životu nebezpečné a může vést k tragédii.
Více práv pro tebe ≠ méně práv pro mě
Neustálá paranoia a homofobie nezřídka bývá odrazem vlastní nejistoty a strachu o svou pozici, která je tím spíš velmi vratká. Člověk, který je srovnaný sám se sebou a má zdravou míru sebevědomí a empatie, nikdy nebude brát práva pro jiné jako omezení práv svých. Naopak.
Stačí položit si poměrně jednoduchou otázku: Budeme-li podporovat stejná práva a šance pro LGBTQ+ menšinu, přičemž to základní je založit rodinu a mít děti, přijdeme snad o možnost brát si opačné pohlaví?
Odpověď každého alespoň trochu racionálně uvažujícího člověka bude jasná: samozřejmě že ne.
Muži a ženy se stále budou moct vdávat a ženit, mít děti, brát si hypotéky a žít svůj úplně normální život. Jediné, co se změní, bude, že přibude skupina dalších lidí, kteří budou moct být úplně stejně šťastní a zajištění jako my. Opravdu šílená a apokalyptická vize.
Jsme zlí, protože máme strach
Jenže se stále najdou hlasy, které podobné názory opakují a normalizují. A jak trefně napsala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, slova jsou zbraň, a přestože jsou politici za každé slovo zodpovědní, plní prostor nenávistí. A nejen oni.
Pramení snad taková nenávist a krutost vůči druhým, kteří nejsou o nic odlišnější než my sami, z nejistoty ze své vlastní identity, svého místa ve světě, který se závratnou rychlostí mění? Nebo z pouhého strachu, že svět a lidé v něm mají tisíce odstínů a nic není černobílé? Nebo snad proto, že všichni tak nějak víme, že ten blahoslavený „normální svět“ existoval jen proto, že soustavně dokázal umlčovat menšinové hlasy?
Dobrou zprávou však je, že spoustu lidí takový svět nechce. Nechtějí svět, ve kterém výlučně muži mají moc a nikdy nepláčou a ženy vaří obědy a jsou krásné. Nechtějí svět, ve kterém nenávist převlečená v rouše takzvané normálnosti dovoluje střílet kluky jen proto, že se zamilovávají do kluků. Ve kterém chce umlčet holky, které se tak docela holkami být necítí. Ve kterém chce zastrašit ženy, které jsou šťastné jako ženy, ale chtějí privilegia vnímaná jako mužská. Ve kterém se vysmívá mužům, kteří se nebojí proti tomu postavit.
Tenhle svět už tu byl. A nyní máme to privilegium, kdy už moc dobře víme, že ho můžeme udělat lepší.
Zvlášť v dnešní době potřebujeme pochopení a empatii víc než kdy jindy. Potřebujeme všichni přijmout a pochopit, že dítěti je jedno, kdo ho vychovává, pokud je to člověk milující a pečující. Že rodinu nemusí tvořit jen muž a žena a jejich biologické děti, ale že láskyplné a bezpečné prostředí dokážou zajistit nejrůznější jiné rodinné konstelace. Že žena může být výborná politička a muž pečující táta.
A v neposlední řadě potřebujeme podporovat jinakost. Nezřídka jsou právě ti jiní, ti divní, co se vymykají, kdo stojí za těmi největšími změnami. A musíme se přestat bát o svá vlastní domnělá privilegia, která nám nikdo nebere.
Jak Witowská v návaznosti na svůj první tweet dodala, jejímu synovi je teď 22 let a byl nepříjemně překvapený, kolik homofobů se v diskuzi sešlo. „Naštěstí se pohybuje mezi svými vrstevníky, kteří jsou výrazně tolerantnější,“ uzavřela Witowská. A my ostatní můžeme jen doufat, že podobně otevřených lidí bude jenom přibývat. V dnešní době je potřebujeme víc než cokoli jiného.
