Setkáváte se s nějakým nepravdivým stereotypem o skautech?
Je jich několik. Například, že jsme zelení mužíci, kteří jezdí jen do přírody. Nebo "old fashion" organizace. Dalším stereotypem je armádní charakter skautu. Kultura, která byla třeba v 30. letech vázána na vojenský dril, je dnes úplně jinde. Pořadové nástupy a pochodování už lidé ani neumí. Máme sice nějaké retro oddíly, které si vyloženě užívají, že to dělají jako na začátku, ale většina skautů žije velmi současně.
Hlásí se dnešní děti do skautu ze stejných důvodů jako třeba za první republiky?
Myslím, že úplně ne. Dětské potřeby a očekávání se mění. Náš první místostarosta Jiří Navrátil (narozený v roce 1923 - pozn. red.) říkal, že se hlásil do oddílu, protože se mu hrozně líbilo, jak skauti nosili uniformy. To dnes už není ten největší tahák. Na druhou stranu skauting zůstává stejný v tom, že nabízí dětem zažít něco zajímavého a dobrodružného. Stále je to pro ně společenství, kde je pozitivní klima a kde mají ve vedoucích přirozené vzory.
Jaké aktivity je nejvíce zaujmou?
Je to různé a hodně se to odvíjí od vedoucích. Obecně se dnes lidé snaží najít hrozně zajímavou a intenzivní aktivitu. Činnost sama o sobě ale není to nejklíčovější, je to pouze prostředek. Posláním skautingu není jen naučit děti mávat kompasem, ale skrze výchovu docílit toho, že pak bude společnost lepší.
2012 - Rok skautských oslav
|
Jsou děti obecně divočejší a hůře zvladatelné než dřív?
Ano a musím říct, že to dnešním vedoucím nezávidím. Mají to daleko těžší. Děti jsou ovlivněné tím, že je obrovská nabídka aktivit, a je často problém, aby se na něco soustředily. Spousta dětí je také daleko lenivější. Myslím ale, že skauting vede lidi k přirozené aktivitě. Je zajímavé si povídat s učiteli, kteří mají ve třídě skauty. Z velké většiny to nejsou žádní Mirkové Dušínové, ale obvykle děcka, která mají živý zájem o to, co se tam děje, a respektují autoritu.
Používáte při pobytu v přírodě GPS a další moderní technologie?
Před pár lety to byl velký boom, dnes je to úplně normální a nikdo se nad tím nepozastaví. Rád bych, aby skauti i do budoucnu rozuměli principům, jak věci fungují, protože až jim jednou dojdou baterky, tak aby se neztratili. Příroda má v naší činnosti stále nezastupitelnou roli, i když se třeba dříve jezdilo na čtyřtýdenní tábory a dnes jen na poloviční dobu.
Mobily dětem na táborech povolujete?
Opět záleží na vedoucích. Jsou tábory, kde mají děcka mobily u sebe a řekl bych, že jich bude přibývat. Na druhou stranu jsou oddíly, kde je nasypou do jedné bedny a rozdají třeba jen na polední klid.
Spousta rodičů má pocit, že skaut je něco, co bylo kdysi
Jakým způsobem probíhají oslavy stoletého výročí skautingu v Česku?
Už od začátku školního roku běží projekty uvnitř organizace, kdy se všechny věkové skupiny skautů seznamují s naší historií, například formou hledání kešek (schránek ze hry geocaching - pozn. red.). V týdnu kolem 24. dubna, kdy je mezinárodní den skautů, budou výročí nejrůznějším způsobem slavit skauti po celé republice. Chceme tím skauting představit veřejnosti. Po letech zákazu jej spousta rodičů stále nezná a má pocit, že je to něco, co bylo kdysi. Výročí ale nechceme brát jen tak, že se budeme přehrabovat v historii. Je to pro nás důležitý vstup do druhého století, restart toho, co děláme. Myslím, že teď je to docela dobře nastartované.
Jaký ohlas má loni spuštěný web Skautské století, na který členové Junáka přidávají vzpomínky skautských pamětníků (více zde)?
Narůstá to, lidé se postupně chytají a na ústředí si půjčují nahrávadla. Není to ale úplně jednoduché, protože odchody pamětníků, například druhé světové války, byly v posledních letech velmi intenzivní. Máme pocit, že ve společnosti trochu kulhá vztah nejmladší generace s tou nejstarší, a tímto mapováním životních osudů se můžou propojit.
Na stránkách projektu jsou zaznamenané i osudy bývalého skauta Václava Havla. Jak se po roce 1989 ke skautingu hlásil?
Tím, že byl prezident, tak byl vytížený, ale v Lánech před lety například přijal celou výpravu když odjížděla na jamboree (mezinárodní setkání skautů - pozn. red.) do Chile. Před dvěma lety jsme jej lákali na seminář o totalitě a demokracii, ale omluvil se kvůli zdravotnímu stavu. V posledních letech se ale akcí zúčastnil jeho bratr Ivan, který do skautu také chodil.
Děti se snažíme co nejvíce ohlídat, nic ale není stoprocentní
V roce 1993 měl Junák kolem 70 tisíc členů, nyní zhruba 45 tisíc. Čím si vysvětlujete tak výrazný pokles?
Myslím, že tam obrovskou roli hrají doby temna, kdy byl skauting zakázaný. Sám si pamatuji obrovský nárůst v roce 1990, stejné to bylo po druhé světové válce. Po nějaké době nadšení opadlo a došlo k přirozenému úbytku. Kolem roku 2007 se pokles zastavil a začalo to mírně stoupat. Máme teď zhruba stejně tolik členů jako dvacet let po vzniku za první republiky. Samozřejmě bychom rádi, aby skautů bylo víc, protože nám připadá, že to ve společnosti působí pozitivně. Ale záleží na společnosti, jestli to bude chtít.
Sto let, tři zákazySpolek Junák - český skaut založil v roce 1912 tělocvikář Antonín Benjamin Svojsík. Nejprve skauty rozpustili v roce 1940 nacisté, pak po pěti letech legální činnosti v roce 1950 komunisté. V době Pražského jara v roce 1968 se skauti po letech svobodně nadechli, o dva roky později ale následoval třetí zákaz. Řada skautských oddílů však působila ilegálně pod hlavičkou pionýrů nebo sportovních oddílů. Organizace byla obnovená v prosinci 1989 pod názvem Junák - svaz skautů a skautek ČR. Skautem prošli například režisér Jiří Menzel, herečka Aňa Geislerová nebo vědkyně Helena Illnerová. |
Usilujete ještě o zámek Štiřín nebo jiný majetek, o který jste přišli v době komunismu?
Zámek Štiřín, který jsme náhodou převzali symbolicky 25. února 1948 (v době komunistického převratu - pozn. red.), je taková naše bolístka. Nepovažuji za reálné, že bychom jej dostali zpátky. Vnímáme to jako nejviditelnější majetkovou křivdu na skautingu. Co se týká bývalého majetku Fondu dětí a mládeže, to je trochu jiná kapitola. Část objektů jsme ve výběrových řízeních dostali, o několik nevydaných objektů se soudíme s Českou republikou.
Z jakých zdrojů získáváte peníze na provoz?
Pořád mírně nadpoloviční část tvoří dotace od ministerstva školství, dále to jsou členské příspěvky nebo granty. Roční rozpočet je zhruba 60 až 70 milionů. Největší problém je s penězi na opravy, protože jsme objekty většinou získali ve velmi špatném stavu. Také máme často potíže s restriktivními podmínkami při pronájmech kluboven.
Oddílů je zhruba 2 100, nakolik jsou autonomní vůči ústředí Junáka?
Máme společný výchovný program a skautský zákon, který je pravidlem, jak se mají lidé chovat. Vnitřní předpisy určují, jak se volí vedoucí oddílů až po náčelnictvo. Vedoucím je ale samozřejmě daný prostor ke kreativitě. Všichni to jsou dobrovolníci a dělají to ve svém volném čase. Program hodně vychází z toho, co umí lépe a co jsou dětem schopní předat.
Máte nějaké psychotesty či jiné kontroly, aby mezi vedoucími a instruktory nebyl někdo, kdo by s dětmi neměl pracovat?
K tomu jsem velmi skeptický, na kontroly moc nevěřím. Zažil jsem případ člověka, jehož žena zjistila podobné sklony až po šesti letech manželství. Je to věc, o které je těžké mluvit. Neustále se chystají nové programy, abychom děti co nejvíce ohlídali. Vedoucí vzděláváme a snažíme se, aby žádný oddíl a vedoucí nebyli odtržení od ostatních. Jsou navázaní na střediska, která vedoucí jmenuje a odvolává. Výhoda větší organizace je, že může ty lidi kontrolovat. Ve chvíli, kdy se narazí na problém, tak jdou od dětí. Nic ale pochopitelně není stoprocentní.
Museli jste v poslední době řešit nějaký závažnější prohřešek?
Párkrát se v této souvislosti o skautech psalo, ani jednou se ale o naše tábory nejednalo. Vím pouze, že byl průšvih na Plzeňsku, kde u jednoho našeho oddílu byl člověk, o kterém se později zjistilo, že někoho přepadával. Máme výhodu, že většina vedoucích je z našich vlastních řad. To sice nezaručuje sto procent, ale většinou jsou tady odmala a sleduje se jejich chování. Když někdo přichází zvenku, má nulovou historii a nikdo ho nezná. Před několika lety jsme narazili na člověka, který v Praze kroužil kolem různých organizací. Navzájem jsme si o něm dali echo.
