Vnímáte po natočení dokumentu bulvár jinak? Otevřete si teď někdy Extra?
Nechci působit povzneseně, ale mě to vlastně nebaví. Nestíhám sledovat reality show, nepoznávám nové zpěváky, které chrlí talentové show, nesleduji seriály. Kdybych měl být upřímný, je to pro mě nuda. Na Extra jsem se díval z pracovních důvodů, protože to pro mě byl zdroj informací o dění v redakci. Jakmile ale tohle skončilo, už tam moc nezabrousím.
Tak to jste si asi nevšiml, že Pavel Novotný před pár dny zveřejnil citlivou informaci o vážném zdravotním stavu jednoho politika...
Opravdu? Věděl jsem, že tu informaci má, ale Pavel tvrdil, že ji nevydá. Byl jsem u toho momentu, kdy se o tom dozvěděl. Následně zjistil, že dcery dotyčného o ničem nevědí a v tu chvíli se rozhodl, že je to pro něj přes čáru, aby holčičky vystavil tomuhle zjištění skrz bulvár.
Paradoxní je, že Novotný se v článku právě dcerami politika zaštiťuje a zdůvodňuje tím, proč nezveřejňuje všechny podrobnosti o nemoci. V klíčových slovech viditelných pod článkem jsou ale vypsány.
To je výsměch. Tvářit se slušňácky a přitom to zveřejnit.
Vás tohle chování opravdu překvapilo? Nepoznal jste Novotného během natáčení dostatečně, abyste něco takového očekával?
Hrozně jste mě tím zaskočila. Když se mě jeden novinář ptal, jestli si myslím, že jde Pavel přes mrtvoly, obhajoval jsem ho právě tím, že disponuje velmi citlivou informací, kterou se s ohledem na příbuzné toho, jehož se to týká, rozhodl nezveřejnit. Teď vidím, že jsem z něj dělal někoho svatějšího, než doopravdy je.
S jakým záměrem jste vlastně šel točit Dělníky bulváru? Výsledný pohled na bulvární novináře musel být jasný od začátku, ne?
Štve mě postoj některých vašich kolegů, že ten film by měl pálit do řad padlých novinářů. Nebavilo by mě dělat film, ve kterém bych měl od začátku vytyčeno, že to bude plakátový odsudek. Přišlo mi zajímavější na bulvár a duševní svět těch, co ho vytvářejí, nahlédnout empaticky. Pokusit přistoupit k těm figurám tak, že se je snažíme pochopit.
Rozumím tomu, že jste se snažili o nepředpojatý přístup, ale řekněte mi, jak chcete dosáhnout toho, že dokument o praktikách bulváru nedopadne tendenčně. Vy jste opravdu čekal nějaké překvapení?
Snažím se si záměrně nic nemyslet. Pomáhá mi přistupovat k těm, o kterých točím, s otevřenou myslí a srdcem. Jakkoliv to zní pateticky. Postava je pak daleko plastičtější. Divák je donucen pochybovat, jestli mu je Pavel Novotný sympatický, nebo ne. Potkávám spoustu lidí, kteří mi překvapeně říkají: 'Člověče, mě až zarazilo, jak mi byl ten chlap v některých chvílích příjemnej'. Nechci, aby ten film působil tak, že jsme si vybrali zloducha, natočili zloducha a potvrdili všem, že je to zloduch. Svět není černobílý.
Zkuste mi vysvětlit, v čem je jiný princip, který jste v dokumentu sám využil: natáčíte u Pavla Novotného doma, zachytil jste i nepříjemné situace a hádku mezi manželi. Je evidentní, že takový zásah do soukromí není manželce Pavla Novotného příjemný. Nechováte se stejně jako bulvár?
Hlavní funkce bulváru je pobavit, šokovat, zaujmout. Je to zkratkovitá snaha vyvolat emoci. Ten náš film vyžaduje jistou participaci diváka, který se na figury musí napojit a sledovat je. Dokument je v tomhle ohledu složitější struktura a není to jednoduchá a jednoduše stravitelná zábava. V případě tohohle filmu ale možná balancujeme na hraně, o které mluvíte.
Můžete popsat konkrétní situaci, ve které to pociťujete?
Pro mě je to v poslední scéně, kdy se dvouletá čerstvě probuzená Laura, dcera Pavla, s pronikavým pohledem kouká do kamery a loučí se s diváky. Tam tančíme na bulvární hraně, protože jsme použili dítě, které netuší, že kolem něj vzniká nějaký film. Ale já jsem si v případě tohohle filmu dovolil na ní zatančit.
V dokumentu je zajímavá scéna, kdy náhodou narazíte na vlastníka Extra...
Ano, Jan Barta se většinou drží bokem. Má spoustu jiných aktivit, třeba e-pojištění, nebo Muzeum minerálů. Na ten svůj bulvár asi není nejvíc hrdý, myslím. Vydělal peníze srandovním způsobem, kdy si zabral domény .com s překlepem. Třeba Gooogle. Když se někdo překlepl, objevila se Bartova stránka s reklamou a on na tom generoval peníze. Netvoří žádnou hodnotu, vydělává na chybách jiných.
A v založení bulváru cítil příležitost?
Podnikatelský záměr vlastníků nikdy nebyl produkovat bulvár. Oni jen přišli na trik, jak skrz Facebook oslovit co nejvíc lidí. Potom zkoušeli, jaké odkazy ve skupinách by byly nejklikanější a napadlo je založit bulvární server. Říkají tomu monetizování uživatelů. Je to jen trik, jak lidem z nesmyslných skupin jako 'Drbání na zádech je fajn' propašovat link. Na ten klikne a jim se připíše bod za reklamní sdělení. Vůbec nejde o to, že by je to bavilo, zajímalo... Není v tom přirozený podnikatelský záměr.
RECENZE: Provokatér Klusák narazil v Dělnících bulváru na silnějšího soka |
Myslíte si, že se dá bulvár dělat slušně?
Bavila by mě platforma, která by byla kritická k šoubyznysu. Pavel se částečně tuhle roli snaží hrát, kdy si utahuje z porotců talentových soutěží. Televize už neví, koho obsadit a tak tam sází ne zrovna charismatické osobnosti. Nevím, který hudební publicista by měl nervy zahazovat se komentováním české popmusic. Navíc šoubyznys je v něčem vyprázdněnější než celý bulvár dohromady. Takže utahovat si z něj by mohlo mít smysl, ale muselo by se to dělat důsledněji. Jen ta škodolibost vysílá hloupý signál 'Všichni jste idioti, jen my víme, jak to dělat'. Je to levné. Ale zábavné to občas je.
To je spíš odpověď na otázku, jestli má práce Pavla Novotného nějaký smysl. Zajímá mě ale, jestli si myslíte, že by tu uspěl bulvár, který má zásady, nejde přes mrtvoly. V zahraničí takový je.
Jsem přesvědčený, že nabídka generuje poptávku. Sofistikovanější bulvár, který by byl více nad věcí, by si čtenáře určitě našel.
Mediální analytik Milan Kruml v souvislosti s honem na Ivetu Bartošovou o českém bulváru řekl, že má upatlanou tragikomickou podobu a s žurnalistikou nemá nic společného. Je přesvědčen, že v zahraničí by něco podobného neproběhlo. Jak jste roli bulváru vnímal vy?
Naskakovala mi mantra, že boží mlýny melou, protože Iveta Bartošová tak ochotně s bulvárem spolupracovala, až ji ve chvíli, kdy se ta nemocná bytost ocitla v oslabení, hodil přes palubu. Jeden můj kolega s ní krátce chodil. Vybavuji si, jak vyprávěl, že šli na rande a ona se zeptala: 'Nebude ti vadit, když tam budou lidi z Blesku a nafotí si nás spolu?' Vzala na rande s klukem, se kterým se teprve poznávali, fotografy. Uvědomil si, že takovým způsobem bude kapitalizovat všechny jejich hezké chvilky. Proti paní Bartošové se to obrátilo, v tom je ten tragikomický aspekt. Bulvár je zahrávání si s něčím, co vás dřív nebo později musí sežrat. Je to jako silikonová prsa: narvete si je do těla a ona vám škodí, zaděláváte si na rakovinu, ale na chvíli ta dáma je sexy.
Když říkáte, že jste bulvárem nedotčený, překvapily vás praktiky bulvárních novinářů?
Věděl jsem, že je existuje kamarádšoft, kdy se všichni navzájem znají a probíhá to jako výměnný obchod: 'Ty nám o sobě něco řekneš a my tě za to vyfotíme u bazénu, který jsi dostal jako sponzorský dar'. Odnáším si z toho především ten poznatek, že se jako autor teď musím dávat pozor, abych divákovi nešel na ruku. V bulváru mají na webu okamžitou odezvu, co u čtenářů funguje. Která fotografie, jaká formulace titulku... Je to taková interaktivní hra se čtenářem, že se snaží co nejvíc trefit do bulvární objednávky.
V případě bulváru se ale očekává, že se čtenářům bude snažit podbízet a jít jim na ruku. Proč si to podle vás nemohou dovolit seriozní média?
Vždycky jsem si myslel, že funkce médií je, že přinášejí nové informace občanovi, aby vstupoval poučeněji do společnosti, mají tedy výchovnou a informační funkci. Na to se tady naprosto rezignuje a bulvár funguje jako pornografie. Tam taky existují statistiky, na které části se lidé vrací a další porno proto natočí ještě chytlavěji. Posouvají neustále hranice a ukojuje se objednávka příjemce.
Už od devadesátých let se nestále skloňuje pojem bulvarizace. Vnímáte ji vy sám v seriózních médiích?
Jednoznačně. Je za tím hlad po číslech. Vybavuji si moment, kdy se mi bulvarizace zhmotnila před očima. Bylo to, když se Lidovky a Mladá fronta obarvily. Jediný barevný deník byl v té době Blesk a najednou ale podivně splynuly s Bleskem a projevilo se to i obsahu. Najednou se objevily lifestylové rubriky, poslední strana Lidé, kde se řeší, co se komu stalo. Šoubyznys v sofistikovaném hábitu. Další ten krok byl, když Seznam na homepage vrazil odkaz na Super.cz, najednou se to stalo přirozenou součástí nejnavštěvovanějšího vyhledávače. Bulvár je teď všude kolem nás.
