Soukromé školství má u nás historicky trochu pošramocenou pověst. V 90. letech, kdy tyto školy začaly vznikat, totiž často platilo, že když jste ochotní platit, dítě nechají za všech okolností dostudovat. Myslíte, že toto povědomí přetrvává, nebo už se pohled změnil?
Dobrá otázka. Pokud bych se na to podívala z perspektivy celé České republiky, asi bych s vámi souhlasila, že takové povědomí v české společnosti přetrvává. Z pohledu mojí profese, která mi umožňuje bližší náhled do této problematiky, ale vím, že soukromé školství nabízí obohacení veřejného vzdělávání.
Například u nás na škole je to program mezinárodní maturitní zkoušky, což tedy rozhodně není žádná „dávačka“, ve smyslu zaplatíš, tím pádem vystuduješ a odmaturuješ. Naopak! Nároky mezinárodní maturity IB (International Baccalaureate, respektovaný mezinárodní vzdělávací program, usnadňuje českým studentům přijetí na vysoké školy v zahraničí, pozn. red.) jsou velké a studenti potřebují motivaci, aby to zvládli. V České republice má každé dítě ze zákona nárok na vzdělávání, což je skvělé, ale každé dítě je jiné, mají různé dovednosti a schopnosti a je fajn tohle při výběru školy vyhodnotit. Ty soukromé mohou v tomto ohledu nabídnout jakousi alternativu. Samozřejmě není to pro každého, protože je to placená služba.
Je důležitá i ta chemie mezi učitelem a studenty a to, aby učitel nelpěl na tom, že má vždy pravdu, protože někdy toho studenti vědí víc než učitelé.
